Snad nejvýstižnějším slovem, jež charakterizuje tento temný opus, je vyváženost. A to vyváženost na všech frontách, herecké, scénické i choreografické.
Landa diváka netahá za rukáv a neurčuje mu cestu, kterou se má vydat. Nutí ho přemýšlet, neservíruje všechno přímo pod nos. Především ale nechává prostor pro vlastní pátrání a interpretaci.
Pokud divák přistoupí na jeho hru, nebude unaven ani vysílen nudou. Landa udělal z Tajemství propracovanou skládačku detailů, mozaiku nenápadných momentů, které hrají v ději klíčovou roli.
Ona vyváženost panuje i v poměru složka - činoherní a hudební. Princip "vah" se však nejrazantněji dotkl hereckého výkonu Lucky Vondráčkové, která ztvárnila mladou doktorku Elišku.
Bohužel během jedné scény, kdy "životem a hledáním vztahu unavená" dává vale další lásce, je Vondráčková nepřesvědčivá a vyumělkovaná. Jakmile odhodí bílý plášť a nasadí svou mladistvou masku - a hlavně vsadí na svoji přirozenost - váhy se rychle vyváží. Díky bohu.
Princip vah si zapracoval i na řešení scény, ta rozhodně není nezajímavá, jenže příjemné scénické nápady sem tam doprovodí špetka kýče. Ale v rámci celku i nad těmito "nedostatky" divák rád přimhouří oči.
Landovo Tajemství nabízí víc než ostatní současné muzikály, je jiný, a snad právě ona jinakost ho tlačí do jiných rovin.
Pokud ovšem divák očekává od muzikálů "stádovou" nováckou estrádu, která nabídne jen podprůměrné výkony hereckých kašpárků bude stoprocentně Tajemstvím velmi zklamán.
