* Archa je momentálně ve složité finanční situaci, končí jí čtyřletý grant a o novém se ještě nerozhodlo. Jak tedy budete moci uvést inscenaci, od níž Divadlo na Vinohradech odstoupilo kvůli finanční náročnosti?
Naše trable jsou způsobeny tím, že se zdržel proces udílení grantů. Grantové řízení bude vyhodnoceno někdy na začátku roku, což znamená, že se v lepším případě v únoru dozvíme, jak jsme dopadli. To je absurdní, protože například v Holandsku nyní grantová řízení rozhodují o podpoře na rok 2009. Jedině tak se může organizace, která o grant žádá, přizpůsobit situaci. Toto nám nebylo dáno, momentálně jedeme v krizovém režimu a věříme, že v březnu peníze dostaneme. Pro Odcházení budou zajisté třeba ještě další finance, které by grant stejně pokryl jen z velmi malé části, a musíme je tedy sehnat tak jako tak. Ustanovili jsme proto tým, který vede pan Bessel Kok, zkušený v řízení jak velkých podniků, jako byl Český Telecom, tak uměleckých projektů. Dlouhou dobu byl například předsedou správní rady jednoho z nejslavnějších tanečních souborů světa - belgických Rosas. Tým v této chvíli vytváří strategii, hledá partnery, pro které bude čest se na takovém projektu podílet.
* Pro Archu nejsou žádné z podmínek Václava Havla ani režiséra Davida Radoka problém?
Já si myslím, že to celé tkví v přístupu, jak dělat divadlo. My máme s Davidem Radokem přístup velmi podobný. To, co on požaduje, se snažíme v českých podmínkách vytvářet od samotného začátku Archy. Je to jiná filozofie, než jakou mají repertoárová divadla. Vždy při přípravě vycházíme z tématu, razíme termín „neinterpretativní“ divadlo. To znamená, že všechny prvky divadelního výrazu mají stejnou důležitost - světlo, zvuk, pohyb, gesto, slovo. Proto je důležité, aby scéna, světelný a zvukový design byly součástí celého procesu zkoušení. Herec například by měl postavu modelovat zvenčí a neměl by uplatňovat hereckou techniku takzvaného prožívání, nebo alespoň ne tak, jak se u nás chybně vžila kvůli špatnému výkladu Stanislavského. Herecká akce využívá principy známé z taneční tvorby. Když jsme o tom s Václavem Havlem mluvili, říkal jsem, že pro mě je hra napsána skoro jako choreografie - není jen o odcházení, ale i o přicházení. To, kdy a jak postavy přicházejí a odcházejí z jeviště, je pro význam hry důležité. Odcházení je podle mého experimentální text, psaný s vědomím důležitosti pohybu v prostoru. Když jsme se o hře s Davidem Radokem bavili, tak právě slovo prostor bylo jedno z nejčastějších.
* Technická náročnost scény vás neděsí?
To, o čem jsem mluvil, je věc, která je s provozními podmínkami úzce svázaná. V repertoárovémdivadle, kde je ráno zkouška a pak se musí postavit dekorace na večer, se takto pracovat nedá. Chápu, že je pro ně obtížné čtrnáct dnů ve dne v noci zkoušet, svítit a zvučit v postavené dekoraci, a proto rozumím, že se stěží mohli domluvit.
* Ztotožňujete se s obsazením Dagmar Havlové a Jana Třísky?
S podmínkami Václava Havla se ztotožňujeme. Archa nemá stálý soubor, takže další tým teprve vzniká. Z velké části by ho měli tvořit lidé, kteří s Archou v minulosti spolupracovali či stále spolupracují, a znají tedy jak prostor divadla, tak takový styl práce. Herci, kteří se nebudou bát vstoupit do velmi náročného procesu přípravy inscenace.
* Víte už, jak budete inscenaci reprízovat?
Odcházení bychom měli uvádět v sériích, jedna by byla po premiéře, další například na podzim. David Radok i Jan Tříska žijí v zahraničí a těžko si dovedu představit, že by dvakrát do měsíce dojížděli do Prahy. Premiéra by měla být na konci května, pak bychom rádi hráli do 4. června. Možná že ještě nějaké inscenace v červnu přidáme. Ale to všechno je ještě velmi otevřené.
* V Arše vystupovala řada světově proslulých umělců. Jak prestižní je pro vás premiéra Odcházení?
Václav Havel je světoznámý dramatik a pro nás je to velká čest. Na druhou stranu my nejsme žádní lovci velkých jmen, spolupracujeme i s méně známými, ale zajímavými umělci, protože podstatné pro nás je, zda má umělec co říct publiku. Václav Havel samozřejmě naplňuje oboje - proslulost i sílu umělecké výpovědi.
