Lépe vidět Vláčila než film o něm

Markéta Lazarová od Františka Vláčila vyhrála hlasování o nejlepší dílo století národní kinematografie. I v anketě volící zlatý fond světové tvorby stála Markéta Lazarová z českých děl nejvýše, hned za Silnicí, Občanem Kanem a Tančírnou.

Ale ve snímku Tomáše Hejtmánka Sentiment, který nese podtitul "film inspirovaný setkáním s režisérem Vláčilem a jeho filmy", o tom není ani zmínky. Schválně. Sentiment nechtěl být tuctovým dokumentem o životě a díle, kde střihové ukázky střídají vzpomínky pamětníků. To je záměr chvályhodný a naplněný. Víme už, čím Sentiment není.

Ale čím vlastně je, o kom a ke komu hovoří? Kdo Vláčilovo dílo nezná, nedoví se o něm nic. Kdo je zná, tomu se po něm zasteskne a s každou další hrou na Vláčila si víc přeje, aby promítač raději pustil třeba tu Markétu Lazarovou. Čistou, silnou, jednolitou, nestárnoucí. Prostě Film. Kdežto Sentiment zkouší spojit dva různé "skorofilmy".

Jednak zpověď starého muže, kterého vskutku nádherně hraje Jiří Kodet, a jednak obrazový ornament nálad v korunách stromů, na chladném mořském pobřeží, mezi mlhami a ohni, na místech, kde se Vláčilovy snímky rodily, s jeho spolutvůrci, kteří tu zadumaně postávají či pár slovy přiznají dojetí. K přírodně meditačním novým obrázkům doléhá z dáli jako ozvěna "starý", původní zvuk mistrových snímků. Pěkný nápad, ale samoúčelný, zrozený z oné úzkostné autorské snahy být jiný než obyčejný dokument. Kdo se jako Hejtmánek inspiruje "duchem a poetikou" velikána, vypadá v jeho stínu nutně ještě menší. Navíc jakkoli je jeho oddanost nezištná, může se dočkat podezření, že svou důvěrností s mistrem jaksi zviditelňuje také sám sebe.

Rozhodně lepší než odvozené čarování s vláčilovským stylem je onen komorní "půlfilm" s prakticky jen sedícím, přesto strhujícím Kodetem. Ale zase: nebýt občasné výměny vět učitele a žáka - třeba Vy zlobíte, pane režisére nebo Jsem rád, že za mnou chodíš - nevyčetl by divák, že jde o Vláčila. Mohl to být kterýkoli starý muž probírající se fotografiemi mezi doušky rumu, jakýkoli pozapomenutý veterán na konci cesty, který si zuby nehty udržuje důstojnost, soudnost a vtip. Kodetův Sentiment je výpovědí o těžké nemoci, ještě tíživější osamělosti, ale také o zbytcích chlapského furiantství. "Vystačím si sám," říká Kodet-Vláčil a nezní v tom stesk.

K řemeslu zabrousí jeho vyprávění jen občas, když vysvětluje, proč "kinematografii sluší válka", nebo charakterizuje dávné kolegy slovy "výborný kameraman, ale citově hovado, on každý kameraman je sexuální štvanec". Očividně jde o pouhé drobky z hodin Vláčilova vyprávění, jež Hejtmánek nahrál před jeho smrtí. Ale Vláčilovy filmy zase přežijí Hejtmánkův snímek o něm.

Záběr z filmu Tomáše Hejtmánka Sentiment.

Záběr z filmu Tomáše Hejtmánka Sentiment.

Záběr z filmu Tomáše Hejtmánka Sentiment.