David Bowie se neopakuje

Od konce šedesátých let, kdy vydal album Space Oddity, je David Bowie přítomný v populární hudbě. Tento zpěvák a skladatel předvídá, přejímá a ovlivňuje trendy, aniž zůstal věrný jednomu stylu. "Nikdy jsem nebyl součástí rockové scény. Mám pocit, že jsem se tam jenom stavil. Spíš jsem se pohyboval mimo ni," řekl Bowie, který právě vydal album Reality a jenž podobně "navštívil" taneční a soulovou hudbu osmdesátých let.

Dotkl se i jazzu a v předchozí dekádě ho zajímaly brutální či jemné podoby elektronické taneční muziky.

Schopnost tvořit hudbu z pozice, která leží mimo sledovanou oblast, činí Bowieho Bowiem. I na novince Reality se zpěvák jakoby vrací do "svých" sedmdesátých let, kdy vyrostla jeho hvězda - a zároveň zůstává v dnešním století.

V songu Never Get Old klávesy vyhrávají naivní melodický motivek podobně jako v Bowieho staré melancholické písni Ashes To Ashes. Naostřené kytary nebo "staré" vrávorající klávesy udávají tóny písním Looking For Water, New Killer Star nebo She'll Drive.

Také dusavý rytmus The Big Car jako by vytvářel pradědeček dnešních bicích automatů. Avšak tentokrát se Bowie nenechal unést rytmy. S producentem Tonym Viscontim upřednostnili písně, zatímco moderní zvuky zůstaly spíš ukryty ve spodních vrstvách Reality.

Bowie pokračuje v linii, po které se s Viscontim pustili na předchozím albu Heathen. Vycítili, že přelom tisíciletí přeje živé, neuhlazené hudbě, kapelám The Strokes nebo The White Stripes, které se snaží navázat na legendy sedmdesátých let. Bowie má obrovskou výhodu: je jedním z těchto klasiků, a tak se mohl odrazit od sebe, respektive od svých dávných desek Young Americans nebo Scary Monsters.

Bowie se nikdy neopakuje, i kdyby jen znovu přepisoval své klasické písně. Za muzikou je cítit jeho zkušenost s fúzemi různých stylů. A jeho sametový naléhavý hlas vystihne mnohem víc odstínů.

David Bowie.

David Bowie.