Cenzura vidí filmy Breillatové jako porno

Uherské Hradiště - Jedním z hlavních cyklů letošního ročníku Letní filmové školy v Uherském Hradišti je Film a erotika. V rámci tohoto tématu přijela na přehlídku filmů se vzdělávacím charakterem francouzská režisérka Catherine Breillatová, aby zde uvedla své filmy. Ve své tvorbě se zaměřuje na nezvykle otevřené portréty mladých žen, a provokuje tak prolamováním různých tabu.

V dobách svých filmařských začátků se projevila jako autorka možná méně zajímavá po stránce formální, ale určitě jako velký talent po stránce výrazové, především v zobrazování absolutní touhy a pohlavních pudů.

"Kvůli tomu, že zobrazuji do hloubky lidskost a s ní spojené touhy a následný stud, označuje cenzura mé filmy za pornografické. Ale já dělám filmy intelektuální. Filmy, které mají obsah, nad nímž se divák zamyslí," uvedla režisérka problémy, se kterými se potýká na domácí půdě a v anglofonních zemích. Catherine Breillatová je v současné době bezesporu jednou z nejodvážnějších francouzských režisérek.

Jak se díváte na zdejší festival jako na akci s lehce edukačním zaměřením?
Mám dojem, že to tady funguje jako každý jiný festival. Zatím jsem asi ještě příliš nepronikla do podstaty zdejšího dění. Myslím, o co jde jako o celek. Rozhodně je znát, že se v Hradišti mísí příchozí a místní lidé spolu s umělci a se zástupci médií. Toto spojení tvoří kulturní atmosféru typickou právě pro festivaly. Když jsem se dozvěděla, že je to škola, chtěla jsem divákům prostřednictvím diskuse sdělit, jak se vlastně filmy dělají, jak probíhá natáčení, když nechcete udělat jen film, ale Film.

Chcete, aby vaše filmy bouraly nebo odsouvaly hranici tabu?
Nikdy jsem neusilovala o bourání tabu. Ta existují proto, aby byla překonávána. Ve společnosti by mělo tabu, jehož součástí je i lidská intimita, existovat jako protiklad naší představivosti. Intimita je naše osobní věc, která je velmi křehká a krásná. Lidé by měli být na půli cesty mezi tabu a představivostí. Ale tomu brání cenzura. Intimita nepatří zákonu ani žádným cenzorům, kteří by ji chtěli měnit.

Ve filmech zobrazujete odvážná témata. Do jaké míry jsou vaše snímky autobiografické?
Každý filmový tvůrce dává do svého díla určité autobiografické prvky. Já si ale životními zkušenostmi jen vypomáhám. To, co jsem kdysi zažila na vlastní kůži, mohu použít, i když to třeba už není aktuální v mém současném žití. Je-li film čistě autobiografický, postrádá duševní rozměr. Pokud je skutečný autorův život nebo prožitek jen kostrou, může si pak příběh dotvářet svými myšlenkami, sny, asociacemi a představami o tom, jak by to asi mohlo být. Tak pracuji i já.

Považujete za důležité diskutovat na vašich projekcích s diváky?
Rozhodně to není od věci. Stalo se mi, že když byly mé filmy ve Francii zakázané, vybrali si Američané jeden snímek jako reprezentaci francouzské kinematografie na přehlídku v New Yorku. Naše vláda dělala všechno možné, aby lidi v Americe přesvědčila, že film Catherine Breillat není tou pravou reprezentací Francie. Ale já vůbec nechtěla reprezentovat svou zemi. Nemám ráda francouzskou kinematografii. Takže jsem diskutovala s cizinci, kteří mi chtěli porozumět, na rozdíl od lidí doma.

Francouzská režisérka Catherine Breillatová, která na Letní filmové škole v Uherském Hradišti představila film s erotickým nádechem Romance

Francouzská režisérka Catherine Breillatová, která na Letní filmové škole v Uherském Hradišti představila film s erotickým nádechem Romance

Lidé čekají na akreditaci na 27. letní filmové škole v Uherském Hradišti