Cesta k úspěchu však nebyla bez překážek. „Řekl bych, že v mém případě to byla směs náhod a štěstí. A samozřejmě také píle a chuti studovat,“ směje se sympatický mladý muž.
Jeho studijní kariéru odstartoval možná i fakt, že se narodil do rodiny matematiků, učitelů na chebském gymnáziu.
Student Josef Hazi si při promoci na Oxfordu pořídil selfie.
„Jsem rád, že mě na matematiku měl táta. Někdo by si možná myslel, že je to výhoda, ale opak je pravdou. Na mě a na mého bráchu, kterého také učil, byl tvrdší než na ostatní studenty. Nechtěl, aby si lidé mysleli, že máme protekci. Náročnější podmínky a chuť dokázat, že žádné výhody nepotřebuji, mě ale motivovaly k většímu studijnímu úsilí,“ přemýšlí Josef Hazi.
Významným mezníkem pro něj byla soutěž nazvaná Turnaj mladých fyziků, ve které s týmem podobně naladěných spolužáků třikrát reprezentoval Českou republiku v celosvětových kolech. V Číně, Rakousku a Íránu.
„Právě v Číně jsem potkal kapitána slovenského týmu, který byl již v té době na Oxford přijat. Bylo to osudové setkání. Tehdy jsem si uvědomil, že studium na takové škole není nedostižná meta, a začal jsem pracovat na tom, abych si svůj sen splnil. V první řadě jsem věděl, že se musím naučit co nejlépe anglicky,“ pokračuje Josef Hazi. To byl však jen začátek. Po zaslání přihlášky byl pozván na pohovory do Anglie.
„Oni to nazývali interview, ale byly to regulérní přijímací zkoušky z matematiky, fyziky a chemie. Musím uznat, že mě to trošku zaskočilo. Především jsem nepočítal s tak náročnými otázkami. Ale v tom to právě je. Důležité je i to, jak se člověk dokáže vypořádat s otázkou, která je nad jeho síly,“ vysvětluje.
S britskými spolužáky těžko nacházel společnou řeč
V náročných zkouškách chebský student uspěl. Před sebou měl však další, možná nejtěžší úkol. Sehnat na studia peníze. „I v tomto ohledu jsem měl štěstí. Podařilo se mi získat příspěvek od Nadace Zdeňka Bakaly a Nadace The Kellner Family Foundation. Ale bylo to také náročné. Musel jsem absolvovat výběrové řízení, včetně dalších pohovorů,“ konstatuje Josef.
Mladého studenta čekal ve Velké Británii kulturní šok. Přestože na české poměry uměl anglicky výborně, v Anglii to zdaleka nestačilo. Problémem byl především přízvuk a melodičnost britské angličtiny.
„Těžko jsem s britskými spolužáky hledal společnou řeč. Na kolejích totiž frčí politická témata nebo se lidé baví o anglických televizních pořadech. Ani jedno nebyl můj šálek čaje. Ubytování zpočátku také nebylo zrovna nejpohodlnější. V pokoji staré koleje jsem se rozpaženýma rukama téměř dotýkal stěn, okno netěsnilo. To ale byly strasti prvního ročníku. Od druháku už jsem měl ubytování perfektní,“ vzpomíná na začátky studia v cizině Josef.
Systém výuky v Anglii je naprosto odlišný od vzdělávání na českých školách. Od studentů se předpokládá, že se budou intenzivně připravovat i během prázdnin.
„Během prvních orientačních zkoušek v polovině prvního ročníku jsem zjistil, že mám v požadovaných znalostech vážné mezery. To mě opravdu vyděsilo. Začal jsem pracovat tak intenzivně, že na konci prváku, kdy už opravdu o něco šlo, jsem zkoušky absolvoval s vyznamenáním. Navíc jsem získal ocenění za nejlepší laboratorní práce,“ dodává Josef.
Josef Hazi si nakonec odnesl také titul za nejlepší diplomovou práci a nejlepší laboratorní práce. „Ve čtvrtém ročníku jsem využil příležitosti provést roční výzkum pro svoji diplomovou práci na americkém Massachusetts Institute of Technology (MIT). Tahle univerzita je obecně uznávaná jako nejlepší na světě,“ přibližuje Hazi.
A jaké má plány do budoucna? „Protože jsem vystudoval obor, který se zabývá využitím materiálů v praxi od slitin pro letadla po nanotechnologie v medicíně, mohl bych pracovat jak v průmyslu, tak ve vědě. Zatím ale budu pokračovat v doktorandském studiu na Oxfordu. Téma? Supravodiče. Až skončím, pak se uvidí,“ doplňuje Josef Hazi.
