„Během posledního roku řada rodičů zjistila, že má domácí výuka přece jen něco do sebe. I když si ji vynutil covid a nebyla až tak dobrovolná,“ potvrzuje Beatrice Dubová, matka jednoho z dětí, které do Svatošek docházejí od loňského září.
Za ni to byla jasná volba. Sama je ze sedmi dětí a většinu z nich rodiče vzdělávali doma. „Zažila jsem něco, co chci dopřát i svým dětem. Už proto, že máme v rodině dodnes moc hezké vztahy, protože jsme víc času trávili spolu než od sebe,“ vysvětluje Beatrice.
Ve Skulině probíhá výuka tři dny v týdnu a nejčastěji formou projektů. Dojíždí sem osm dětí. Mezi nimi i potomek Petry Mikešové, další se zakladatelek spolku. Ta zdůrazňuje, že zodpovědnost výuky zůstává dál primárně na rodičích.
„Při docházení do Skuliny totiž nejde o to, aby se děti naučily matematiku nebo češtinu, ale posílily sociální vazby a komunikovaly mezi sebou. Společně plní různé úkoly, ale nad sešity tu nevysedávají, nejvíc času tráví venku,“ vysvětluje Petra Mikešová.
Původně spolek začínal s pěti školáky, přes léto se ale chystá přestěhovat, protože bude potřebovat už mnohem větší prostory. Na dopravně dostupnějším pozemku v Doubí plánuje postavit jurtu, aby už od září mohly děti docházet sem. Každé dítě na domácí výuce musí být zároveň zapsané pod kmenovou školou, spolek Skulina si vybral pražskou školu Eliáš, která má s individuálním vzděláváním letité zkušenosti. Děti ze Skuliny sem budou dvakrát ročně jezdit na přezkoušení.
Souhlasit musí oba
Třetí matkou, která se na založení spolku podílela, je Beáta Straková. Před pár lety absolvovala v Karlových Varech kurz Jany Nováčkové, spoluautorky známé knihy o výchově dětí Respektovat a být respektován. Na něm se poprvé setkala s paní, která děti v domácí škole měla.
„Vůbec jsem do té doby netušila, že je to v České republice možné, ale tak se mi líbil její přístup, že jsem se o to začala zajímat, a když se mi narodily děti, vydali jsme se s manželem touto cestou,“ říká.
Shoda v rodině je podle ní velmi důležitá. „Pochyby, byť jen u jednoho z rodičů, bývají problém. Pak je to opravdu těžké a většinou se to na dítěti podepíše,“ dodává Beáta s tím, že pro začátek je dobré si o domácí výuce zjistit, co se dá.
Pomůžou i sociální sítě a blogy
Po roce distanční výuky zaznamenávají zvýšený zájem například facebookové stránky o domácím vzdělávání a také blogy rodičů, kteří tu pravidelně své zkušenosti z individuálního vzdělávání sdílejí. Inspiraci, jak doma zábavně učit i těžkou látku, najdou zájemci třeba také na Pinterestu.
„Informace jsou důležité, ale možná ještě víc záleží na tom, jaká mají rodiče vlastně očekávání,“ vysvětluje Petra Mikešová. „Setkala jsme se s představou, že prvňáček bude po roce domácí výuky umět víc než dítě z klasické školy. Tak to ale nefunguje. Obecně platí, že když dítě něco zajímá, umí to za chvilku, když ho to nebaví, jen se trápí a taky to rychle zapomene,“ říká Eva Mikešová.
Dodává, že právě v klasické škole je tlak na to, aby ve stejnou dobu uměly všechny děti to samé. „To je ale nesmysl. Žádné vědecké důkazy o tom, že v šesti letech mají děti umět číst a že je to tak správně, neexistují. To se jenom říká a vůbec se nebere ohled na to, co které děti skutečně potřebují a jak to mají. Na rozdíl od domácího vzdělávání,“ dodává.
Pokud rodič tento rozpor vnímá, je připraven podle zakladatelek spolku o domácím vzdělávání uvažovat. Nejspíš totiž nemá ani potřebu své dítě s ostatními vrstevníky srovnávat, což je pro výuku doma také velmi důležité.
„Když ale trvám jako rodič na tom, že ve třetí třídě musí dítě zvládat malou násobilku stůj co stůj, a byť ho učím doma, mám zásobu pracovních sešitů a driluju to s ním, už jsem od svobodného vzdělávání na míle daleko,“ upozorňuje Mikešová.
Rodič se tak zároveň připravuje o jednu z nesporných výhod individuálního vzdělávání: „Chcete-li dohánět všechno, co školský zákon diktuje, budete domácí výuce věnovat mnohem víc času, a leckdy zbytečně. V opačném případě to zvládnete s daleko větším klidem. Musíte ale trochu zpomalit,“ upozorňuje Mikešová s tím, že rok s covidem leckterým rodičům ukázal, že to vlastně jde. „Lidé zjistili, že nemusí denně dojíždět do práce a že učit se doma s dětmi není až takový problém, když to baví je i dítě,“ uvádí.
S domácí výukou se zároveň podle Petry Mikešové otevírá spousta dalších možností: „Můžete jet třeba na hory už ve čtvrtek dopoledne, kdy tam skoro nikdo není a společně číst, psát nebo počítat až v neděli.“ Jedním dechem přiznává, že ustát takové rozhodnutí před druhými i sám před sebou snadné není.
„Občas i mě přepadne strach, jestli bude můj nejmladší syn do života dostatečně vybavený a jestli mi jednou nevyčte, že se nenaučil všechno, co měl. Když ale pak vidím, co všechno neumí můj nejstarší syn, který do klasické školy chodí a ve třinácti ho vůbec nic nezajímá a nic se mu nelíbí, pochyby mě přejdou. Po pravdě řečeno se mu ani nedivím, když sleduju styl státní výuky a to všechno, co kvůli tomu prožívá. I proto chci svého nejmladšího učit doma,“ dodává.
Vtip domácí výuky: ať dělá, co ho baví
Rodičům, kteří si domácí výuku dobrovolně nevybrali a jsou teď upřímně zoufalí z toho, co všechno jejich dítě po roce covidové online výuky neumí, pak Petra Mikešová radí: „Moje prostřední dítě v osmé třídě propadalo. V devítce si dcera společně s kamarádkou domluvila doučování, protože se toužila dostat na střední školu. A víte co? Dostala se tam a bez problémů, protože to chtěla.“
Beáta Straková přidává zkušenost s dcerou, která se psací písmo díky tomu, že se vzdělává individuálně doma, učila až ve třetí třídě.
„Uměla ho za jeden jediný den. Kdyby se ho ale učila v první třídě, jak vyžadují osnovy, dřela by ho půl roku,“ konstatuje Beáta Straková a dodává: „Teď se hroutit z toho, že dítě kvůli online výuce nezvládlo malou násobilku, vám nepomůže. Tak se ji naučí za rok a nejspíš dvakrát rychleji.“
