"I kdybych měl na záchranu památek třeba 200 milionů korun a na práce vybral deset stavebních firem, tak vše nemůže postupovat kvůli velice špatnému stavebně-technickému stavu budov rychleji," říká ředitel.
Místo 200 milionů korun má zatím k dispozici desetinu této částky. Do obecně prospěšné společnosti ji vložil jako svůj příspěvek a dar jeden z jejích pěti zakladatelů - společnost Karlovarské minerální vody.
Proč by měli optimisté brzdit své představy, že je co nevidět přivítá zrestaurovaná Ottova kolonáda a další památky?
Zaplaťpánbůh, práce se po desítkách let chátrání a rozkrádání postupně rozbíhají. Momentálně pokračují relativně dobře. Počkejte ale, až Mattoniho vilu a další nemovitosti vyklidíme a začneme se zabezpečovacími a stabilizačními pracemi. Pak přijde těžké období s problémy. Každý statik vám potvrdí, jak je zdivo stěn vymrzlé a nesoudržné. Stojíte uvnitř a pozorujete sypoucí se maltu. Není pak divu že se zdivo naklání nebo dokonce samovolně bortí. Musíme proto nejprve udělat nové vyzdívky, zpevnit atiky a poté přistoupit k zastřešování.
Budu provokovat. Kdy se smrtelník podívá do chystaného muzea v Mattoniho vile nebo se napije pramene z obnovené Ottovy kolonády?
Právě jsme v roce nula, na úplném začátku. Nikdo neodhadne, jestli to bude za pět nebo deset let, protože stav budov je opravdu vysoce havarijní a my chceme vše dělat z památkového hlediska velmi citlivě. Vezměte si jenom Mattoniho vilu. Její vnitřní omítky byly v minulosti zbytečně necitlivě otlučeny. Je proto nutné udělat kopie historizující výmalby. Nelze však říci, jak dlouho to bude trvat. Něco jiného by bylo, kdybychom zachraňovali jen jeden objekt a ne osm. Karlovarské minerální vody vlastní bývalý hotel Praha, dům Stallburg a Löschnerův pavilon. Mohou si tak říci, do kterého roku chtějí mít na konkrétní rozpracované stavbě vše hotové. My si ale nemůžeme říci, že nejprve dáme dohromady Mattoniho vilu a pak se pustíme do vily Vilemínky. Naše snažení a aktivitu musíme najednou rozdělit souměrně mezi všechny budovy, ale musíme také pamatovat na zámecký park, který byl součástí celého areálu. Už teď je třeba připravit žádost do operačního programu životního prostředí. Za pět let by už mohlo být pozdě.
Podařilo se vám něco hmatatelného zachránit?
Daří se nám to každý den, jako třeba skleněnou malovanou figurální vitraj o rozměrech 2,5 a 2,5 metru z kupole Ottovy kolonády. Část skel už je zrestaurovaná. Na vitraji jsou zajímaví andělíčci, kteří nesou lahve kysibelky k božstvu. Část vitraje byla naházená na zemi v restauraci, část ležela v kupoli. Musíme vlézt i do vily Vilemínky, ze suti vyndat tamní vitraj a také ji nechat restaurovat. Souběžně se záchrannými a stabilizační pracemi na budovách musíme restaurovat další významné architektonické prvky v nich. Po skončení obnovovacích prací zrestaurované vitraje jen vezmeme a osadíme zpět.
Co momentálně připravujete?
Zahájení prací s firmou, která opraví střechu na vile Austria. Střecha je v havarijním stavu a do vily zatéká. Voda protéká přes dřevěné stropy do nižších pater. Objekt jsme vlastními silami zajistili provizorně. Jinak by Austria byla za rok nebo za dva ve stejném stavu jako ostatní památky. Pokud by ji napadla dřevomorka, tak bychom museli vyměnit všechny stropy. Přitom Austria vizuálně patří k nejzachovanějším. Připravujeme výběrová řízení na práce na Mattoniho vile, Ottově prameni, vile Vilemínce, Jindřichově Dvoře a celé frontě domů na promenádě u silnice.
Do Kyselky jste převezli výstavu Hvězdné nebe nad Kyselkou. Kdy by ji zájemci mohli vidět spolu s devíti bannery, které jako semestrální práci vytvořili studenti architektury?
Slavnostní vernisáž začala v interiéru staré restaurace v úterý 2. července v 16 hodin. Druhá expozice, pořádaná v lázeňském parku, se jmenuje Má vlast cestami proměn 2013. Začala také vernisáží v 16 hodin. Přináší svědectví o proměnách chátrajících staveb v důstojné objekty s užitečnou náplní, o zkrášlených náměstích a návsích, nádražích a sakrálních stavbách. Výstava Hvězdné nebe nad Kyselkou je výjimečná, protože dokumentuje historický vývoj Kyselky. Navazuje na ni i šest nových bannerů naší obecně prospěšné společnosti a Karlovarských minerálních vod, které také v Kyselce opravují svůj majetek. Naše bannery dokumentují výsledky práce, se kterou jsme začali v dubnu.
Studenti zpracovali, jak by mohla vypadat Kyselka po rekonstrukci. Drželi se reality?
Studenti například na historických fotografiích viděli zajímavé detaily v interiéru Mattoniho vily. Ale nemohli si na ně sáhnout. Proto fakulta architektury ČVUT v Praze pod vedením architekta Václava Girsy zavolala, zda někde v sutinách nejsou nějaké fragmenty. Já jsem spadlé štukové profily posbíral, zadokumentoval a očísloval. Fragmenty jsem pak odvezl do Prahy. Můžeme tak dochovat původní barevnost interiéru. To je záruka, že návrhy studentů jsou autentické.
Plány na příští měsíce a roky?
Naše plány jsou stále stejné - záchrana Kyselky. Pouze specifikujeme harmonogram prací v návaznosti na postup aktuálních záchranných aktivit.
Většinou má každá památka svého dobrého ducha, který není vidět, ale každý o něm mluví. Platí to i o komplexu v Kyselce?
V Kyselce mne překvapila jedna paní - dobrovolnice, která nám chodí pravidelně pomáhat. Ale tajně, abychom o tom nevěděli. Šli jsme v nedávných deštích vyřezat náletové dřeviny z alpinia pod Ottovou kolonádou. Zůstaly tam jen malé kopřivy. Za několik dní jsme přišli na místo a v němém úžasu zjistili, že neznámá žena vyplela celou kamennou pláň. Musí to dělat tajně po odpoledních. Jedinou stopou je náhodný snímek, na kterém je žena zachycena.
