Jaký máte plán ve vedení komise architektury, aby si občané města za čtyři roky řekli, že jste byla skutečně dobrá a na svém místě?
Jsem ráda, že pracuji v této komisi, ale stát se její předsedkyní nebyl můj cíl. Vyplynulo to z toho, že jsem byla zvolena do zastupitelstva a chtěla jsem přispět k dalšímu rozvoji města. Jsme největší komisí, máme deset členů, všechny osobně znám. Jsou mezi nimi architekti, dva zahradní architekti i lidé jiných profesí. Vzhled města nám leží na srdci, máme stejný cíl a jsme si blízcí. Chceme něco udělat pro veřejný prostor ve městě. Výraz veřejný prostor je klišé, ale týká se všeho.
Reklamního a vizuálního smogu, týká se slov, která používáme v reklamě, týká se způsobu, jakým se k městu chováme. Rozumím tomu, že pomocí reklamy hledají lidé své místo pod sluncem. Ale ne všechno, co křičí „tady jsem!“, je ve skutečnosti pěkné a efektivní. Chtěla bych omezit toto působení a vytvořit manuál s doporučeními, jak by to mohlo vypadat. Můžeme se inspirovat historií města, jak vypadalo v minulosti, nebo využít zkušeností jiných měst v Česku, která jsou v tomto směru napřed a takové kroky již udělala. V každém případě je to běh na dlouhou trať. Město se začíná zajímat o to, jak vypadají letní předzahrádky. Mluvíme nejen o estetice, ale i o komfortu turistů a lázeňských hostů.
Co jako architektka a patriotka města cítíte, když vidíte budovy ve špatném stavu?
Domy ve špatném stavu, jako například Kavkaz nebo Rozkvět, jsou v soukromém vlastnictví. Například Kavkaz patří společnosti Ensana Group. Město musí připomínat vlastníkům přes stavební úřad, co musí udělat se svými objekty. Momentálně máme dobrou zprávu ohledně Kavkazu, že rekonstrukce fasády a základní opravy pokročily. To bude dobré pro náměstí, které bude mít hezký vzhled. Mám radost, že na některých věcech vedení města i odbory začaly pracovat.
Město má také své vlastní objekty, na kterých musí začít pracovat, jde například o budovu staré radnice nebo Lil. Já zpívám ve sboru, jezdíme zpívat do různých památek a kostelů benefiční koncerty. Můžu říct, že je možné postupně opravit budovy i ve velmi špatném stavu a i z naší radnice lze vytvořit krásné kulturní centrum. Na příští komisi budeme řešit Lil, jak má vypadat jeho rekonstrukce a čemu může budova po rekonstrukci sloužit. Bohužel město krátce po našem rozhovoru vyvěsilo opět záměr na prodej tohoto objektu.
Byla jsem na zasedání komise lázeňství, kde vznikla myšlenka, že v Mariánských Lázních máme příliš mnoho kulturních a společenských center.
Co se týká Lilu, tak momentálně je vydané stavební povolení na komerční projekt, který zde řeší restauraci, malé kasino a ubytování. Proč by město nemohlo provést pěknou rekonstrukci a pronajmout budovu pro toto využití? Co se týče bývalé radnice, je velmi důležité, aby se s rekonstrukcí začalo. Objekt nemůže zůstat několik let úplně prázdný. Město bude mít v bývalé radnici velký společenský sál pro veřejné akce, prostory pro symfonický orchestr, depozitář pro muzeum, nájemní prostory pro kulturní využití, zkušebny atd. Chopinův dům také nabízí možnosti využití jako menší kulturní centrum. Tím by v centru města vzniklo společenské centrum z bývalé radnice, Chopinova domu a anglikánského kostela s krásným parčíkem.
Nedávno jsem poslouchala vaši přednášku o sochách v Mariánských Lázních, kterých je mimochodem spousta. Jaká socha je nejcennější?
Pokud vím, nejcennější jsou v Mariánských Lázních sochy z kamenického sympozia, které stojí na cestě v parku od Hlavní ulice ke kolonádě. Podle mého osobního názoru by bylo dobré, aby se i dalším sochám věnovala pozornost a aby byly rozmístěny po městských parcích. V současné době se sochy do města pomalu vracejí. Nedávno se po rekonstrukci do Mariánek vrátily Tři múzy Olbrama Zoubka u Lesního pramene.
Při zahájení lázeňské sezony byla navrácena socha mariánskolázeňského lékaře Samuela Basche do parku u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Původní busta podle návrhu Vítězslava Eibla byla odcizena na přelomu května a června roku 2013. Naštěstí se dochoval sádrový model z roku 1987 a podle něj mohla vzniknout nová kopie. Nesmím zapomenout zmínit sochu Goetheho od Eibla na Goethově náměstí, která se stala symbolem Mariánských Lázní. Ve městě je mnoho nádherných soch, které si zaslouží velkou pozornost. Jsou to skryté poklady, které zatím nejsou dostatečně oceněny.
Například překrásná socha Sedící baletka od akademického sochaře Jana Hány. Dále máme úžasnou sochu školáka vedle školy v Úšovicích. Ludmila Seefried-Matějková, sochařka, která pracovala v západním Berlíně, je známá svým uměním pracovat s veřejným prostorem. Zajímavou sochou, o které málo lidí ví, je socha Jana Nepomuckého z roku 1720, která se nachází v Hamrníkách v zahrádkářské osadě, která je po ní pojmenovaná. Je zajímavé, že byla postavena devět let před kanonizací Nepomuckého.
Ve městě je několik míst, která by potřebovala dát do pořádku. Hodně se mluví o kolonádě nebo o hřbitově...
Kolonáda je příkladem toho, jak do architektonických objektů může vstoupit komerce a narušit jejich původní účel. Je důležité zachovat vkus a nechat architekturu sloužit svému účelu, nikoli jen komerčnímu zisku. Nicméně já nemohu sdílet žádné konkrétní informace, to musí udělat vlastník, ale vím, že se něco připravuje. Kolonáda má šanci získat dotace na rekonstrukci například od ministerstva kultury jako národní památka.
Počkáme si, až všechny informace dostaneme z první ruky. Co se týká hřbitova, zdá se, že jsou lidé, kteří si uvědomili, jak důležité je začít s jeho úpravou. Spolupracujeme s ředitelem muzea na zmapování historických plánů. Výsledkem by měla být lepší péče o staré náhrobky zakladatelů a významných osobností města – některé z nich jsou umělecky hodnotné, plán by měl zahrnout vlastní areál hřbitova i jeho okolí.
Máte čas na prohlídky města, které pořádáte v Informačním centru?
Určité prohlídky mám asi dvakrát měsíčně. Doporučuji prohlídku hřbitova, kterou dělám na Dušičky. Na Zahájení lázeňské sezony jsem ve spolupráci s Infocentrem připravila prohlídku o Sigmundu Freudovi, která je spojena s výstavou v Městské knihovně. Na Den architektury plánuji podrobnou prohlídku kolonády.
