Příkré zalesněné stráně, které se zvedají do výšky až tří set metrů nad hladinu divoce meandrující řeky, zdobí celá řada monumentálních skalisek, z nichž mnohá jsou vděčnými cíli turistů. Skály v údolí Ohře hlídá už miliony let například kamenný Strážce. Zajímavostmi krajiny kolem řeky jsou například Jeskynní vyhlídka či Moučné pytle.
Svatošské skály
Nejznámějším ze skalních útvarů v údolí Ohře jsou zcela jistě Svatošské skály, navštěvované a obdivované už více než dvě staletí. Tři sta metrů dlouhý pás až padesát metrů vysokých skalisek obdivoval už otec německého romantismu Johann Wolfgang Goethe. Legenda o nešťastném ženichovi a zkamenělé svatbě zaujala v roce 1811 i německého básníka Theodora Körnera, jehož báseň pak skladatel Heinrich Marschner použil jako námět své opery Hans Heiling (Jan Svatoš).
Kromě Svatošských skal, ke kterým se dá pohodlně dojít podél Ohře buď z Karlových Varů (z Doubí asi tři kilometry) nebo z Lokte (zhruba šest kilometrů), je možné v údolí Ohře navštívit celou řadu dalších skalních útvarů.
Přístup k nim vyžaduje většinou dobrou fyzickou kondici a smysl pro orientaci, ta trocha námahy a sebeovládání však stojí za to. Výhodou, když už nic jiného, je to, že na cestách k nim většinou nepotkáte živáčka, na rozdíl od cesty ke „Svatoškám“, na které se to lidmi jen hemží.
Jeskynní vyhlídka
Zcela určitě nejnavštěvovanějším skalním útvarem mezi Loktem a Svatošskými skalami je Jeskynní vyhlídka. Vysoké skalisko se vypíná do nadmořské výšky 487 metrů na levém břehu Ohře asi dva kilometry od Lokte a nabízí dechberoucí výhled do hlubokého údolí řeky, jejíž hladina se třpytí více než sto metrů pod nohama pozorovatele.
Dostat se k vyhlídce je poměrně snadné, nachází se při neznačené lesní cestě, která se vine od smírčího kříže u samoty Vildenava po úbočí rozložitého vrchu Kovářka. Výstup na skalisko je zabezpečený železnými řetězy, na vrcholové plošině je umístěný dřevěný kříž a plechová schránka s vrcholovou knížkou. Sestup pod skálu k jeskyňce, která dala vyhlídce jméno, je velmi příkrý a dost nebezpečný, dovolit si ho mohou jen mimořádně fyzicky zdatní jedinci.
Kamenný Strážce
Jen necelé čtyři stovky metrů vzdušnou čarou od Jeskynní vyhlídky se nad Ohří vypíná skalní útvar Strážce, přímá cesta však mezi nimi nevede a Strážce samotný patří k nejhůře přístupným místům CHKO Slavkovský les. Cesta k němu odbočuje z cyklostezky podél Ohře do Lokte zhruba 700 metrů od Svatošských skal.
Orientovat se lze podle rozdvojeného stromu, mezi jehož dvěma kmeny je zarostlý kamenný mezník s vyrytým orientačním křížkem (ve vegetační době při olistění stromů není moc dobře vidět). Není to cesta, na jakou jsme zvyklí, nýbrž ve strmém svahu sotva zřetelná vyšlapaná pěšina. Nejhorších je prvních padesát metrů, pak se to trochu zlepší. Odměnou za námahu je pohled do tváře Strážce, který klid a bezpečí na řece hlídá už miliony let.
Moučné pytle
Nejnavštěvovanější přírodní památkou na pravém břehu Ohře je skupina skalních věží na temeni Jeleního vrchu známá jako Moučné pytle. Skaliska, která na první pohled připomínají na sebe naskládané pytle s moukou, jsou podle místní tradice zkamenělým nákladem lakomého sedláka. Geologové nás však poučí, že se jedná o „mrazové sruby“.
Vznikly ve třetihorách vlivem intenzivního zvětrávání, kdy stálým opakovaným zamrzáním a rozmrzáním skála po stranách pukala a uvolněné kameny pak vypadaly. Je na každém, zda uvěří staré legendě nebo geologům. Jisté je ovšem to, že podobné skalní útvary jinde ve Slavkovském lese nenajde. Proto byla vrcholová oblast Jeleního vrchu v roce 1997 prohlášena za Zvláště chráněné území.
Jelení vrch se vypíná do nadmořské výšky 644 metrů vlevo od zeleně značené turistické cesty vedené po lesní silnici z karlovarského předměstí Doubí do Horního Slavkova. Přírodní památka Moučné pytle se nachází kilometr na jih od rozcestí u Hájovny Bor, ke které se dá dojít i po žlutě značené turistické cestě ze Svatošských skal do Cihelen. U cesty na Moučné pytle upozorňuje informační tabule a les je po nedávných kalamitách tak prořídlý, že skály jsou na dálku vidět.
8. října 2020 |
