Je to nejvyšší čistě vnitrozemské pohoří Čech. A také jedno z nejpustších, navzdory tomu, že těsně při okrajích Slavkovského lesa se nacházejí mezinárodně proslulá lázeňská města Karlovy Vary a Mariánské Lázně.
Prázdné planiny Slavkovského lesa, geograficky vzdálené jen pár kilometrů, se však od nablýskaných lázeňských kolonád zdají být daleko stovky světelných let. Způsobily to události po druhé světové válce, kdy bylo území, do té doby z etnického hlediska prakticky stoprocentně německé, nejprve zbaveno původní populace. Paralelně ovšem vznikal vojenský prostor Prameny (1946–1954), což v jádrové oblasti Slavkovského lesa (německy Kaiserwald) zabránilo byť částečnému dosídlení českojazyčným obyvatelstvem. Poslední ránou pro původní ráz krajiny bylo zahájení těžby uranových rud.
 |
Výsledkem je, že centrální část Slavkovského lesa dnes prakticky postrádá trvalé osídlení. A proto jde o ideální kraj pro osamělé toulky, na nichž nejspíš potkáte víc připomínek zaniklých obcí než živých návštěvníků. Turistický průmysl do oblasti prakticky vůbec nezasáhl a nevypadá to, že by se v blízké budoucnosti mělo něco zásadně změnit.
Království přírody
Jedním z nejkrásnějších míst Slavkovského lesa je bezesporu osada Kladská uprostřed rozsáhlých lesů severně od Mariánských Lázní. Kolem poměrně velkého Kladského rybníka, který historicky sloužil k napájení Dlouhé stoky určené k pohonu důlních děl v regionu, vede naučná stezka. Projdete ji za necelou hodinu. Lokalita, ležící v nadmořské výšce kolem 800 metrů, evokuje skandinávskou přírodu a přiléhá k ní rozsáhlá rezervace Kladské rašeliny, zřejmě přírodovědně nejcennější území Slavkovského lesa. Ta však není veřejnosti přístupná. Celek doplňuje památkově chráněný dřevěný bývalý lovecký zámeček dnes sloužící jako ubytovací zařízení.
Kladský rybník
Západně od Kladské se zvedá nejvyšší kóta Slavkovského lesa, vrch Lesný (983 m). Nečekejte žádný výrazný vrchol ani výhled, kopec dělá čest svému jménu a z vrcholu není vidět nic.
Zatímco v létě bývá na Kladské díky blízkosti Mariánských Lázní alespoň skrovný návštěvnický ruch, jinde budete nejspíš sami. Platí to o rezervaci Křížky nedaleko obce Prameny s ojedinělou květenou vázanou na geologický podklad hadce (serpentinitu). Na první pohled zaujme spíše silueta tří mohutných křížů, které na skalce nad náhorní planinou stojí. Kolem jejich vzniku existují legendy zmiňující buď zázračné uzdravení, či rodinnou tragédii. Od křížů se otevírá krásný výhled, místo má magickou auru hlavně při východu či západu slunce.
Národní přírodní památka Křížky působí na náhorní plošině jako zjevení.
Na opačné straně Slavkovského lesa, nad údolím Ohře, se vypíná vulkanické skalisko Šemnická skála. Na rozdíl od Kladské a Křížků, kam lze dojet autem, se pro ojedinělý výhled ze Šemnické skály musíte „obtěžovat“ asi dva kilometry pěšky po žluté či červené značce. Panoráma obsáhne Krušné a Doupovské hory.
Rozhledny
Mezi všemi rozhlednami Slavkovského lesa patří bezesporu první místo té na Krásenském vrchu (777 m) nad městečkem Krásno. Více než o výšku nebo kvalitu rozhledu (byť ta je velmi dobrá) jde hlavně o tvar samotné věže. Je to kamenná rozhledna tvarem připomínající mezopotámský zikkurat. Nahoru vystoupíte po vnějším točitém schodišti. Věž původně vystavěli ve 30. letech 20. století v době hospodářské krize a stávala tu i turistická chata – po té je však dnes veta. K rozhledně se dostanete strmým výstupem z Krásna asi půlhodinovou chůzí.
Rozhledna na Krásenském vrchu bezpochyby patří k nejhezčím u nás.
Rozhledna Goethova vyhlídka v Karlových Varech po dokončené rekonstrukci
Dokonale ukrytá je rozhledna Krudum, ležící stranou všech cest západně od Horního Slavkova. Také zde vznikla ve 30. letech kamenná rozhledna, na rozdíl od Krásenského vrchu se však do současnosti nedochovala a začátkem 21. století ji nahradila telekomunikační věž s vyhlídkovou plošinou. Nejsnazší přístup je ze sokolovské strany z osady Hrušková (převýšení 250 metrů).
Docela jinou perspektivu než zapadlý Krudum či enigmatický Krásenský vrch poskytují rozhledny a upravené vyhlídky na samém severu Slavkovského lesa v zázemí Karlových Varů. Tamní lesy jsou prošpikované vycházkovými trasami pro lázeňské hosty a často vedou právě na nějakou vyhlídku. Z nich nejvýše položená je Goethova vyhlídka (636 m), romantická stavba z konce 19. století, která byla před třemi lety po důkladné rekonstrukci opět otevřena veřejnosti.
Města a městečka
Bečov nad Teplou boduje krásnou polohou v hlubokém údolí, malebným hradem/zámkem a relikviářem svatého Maura. Právě tato mimořádná cennost, považovaná za druhou nejhodnotnější movitou památku v Česku po korunovačních klenotech, podle všeho do Bečova přivádí většinu návštěvníků. Relikviář, „zázračně“ znovunalezený v roce 1985, je v současnosti trvale uložen v bečovském zámku.
Pohled na hrad a zámek v Bečově nad Teplou
Panorama města Lokte s dominantou kostela sv. Václava a hradu od západu z vyhlídkové stezky nad skalami.
Za konkurenci Bečova lze považovat městečko Loket. Řeka Ohře v Lokti vytíná krásný meandr, nad nímž trůní starobylý hrad – založen byl už někdy ve 12. století. Silnička nad pravým břehem Ohře nabízí řadu krásných vyhlídek na městečko i hrad, stačí si jen vybrat ten správný úhel podle směru slunečních paprsků.
Z jiného ranku je Horní Slavkov, někdejší královské horní město vzniklé v blízkosti bohatých ložisek cínových, stříbrných a wolframových rud. V 16. století patřil Horní Slavkov mezi nejbohatší a největší města Čech. Sídlu později zasadila drtivou ránu těžba uranu po druhé světové válce, kdy také vzala za své řada historických objektů. I přesto se dnes návštěva vyplatí. Kostel sv. Jiří na pahorku nad městem nelze označit jinak než jako monumentální a sídliště z 50. a 60. let je zase zajímavým příkladem výstavby v duchu socialistického realismu.
Zaniklé obce
Při toulkách Slavkovským lesem na ně narazíte často: nezřetelné základy zdí, propadlé sklepy, zplanělé ovocné sady. Známky toho, že tam, kde je dnes les nebo louka, před pár desítkami let žili lidé a často nikoli v zanedbatelném počtu. Většina obcí a městeček v centrální části Slavkovského lesa zanikla po druhé světové válce, nejpozději v 50. letech 20. století.
Největším ze zlikvidovaných sídel bylo Město Litrbachy (Lauterbach Stadt), kde před válkou žilo více než 1 000 obyvatel. I po stržení zástavby v místě ještě dlouho „úřadovala“ armáda, proto jsou pozůstatky někdejšího královského horního města více než skrovné. Prostor bývalé obce je dnes snadno dostupný, neboť leží u křižovatky silnic asi pět kilometrů západně od Krásna.
Ruiny kostela sv. Mikuláše v zaniklé osadě Třídomí
Větší energii musí vynaložit ten, kdo se chce dostat do prostoru zaniklé obce Smrkovec (Schönficht) – nevede tam silnice, a dokonce ani turistická značka. Někdejší sídlo dnes připomíná prostý památník, polohu zničeného kostela prozradí pahorek porostlý náletovými křovinami, z něhož vykukují kameny. Ve Smrkovci žilo před válkou asi 500 lidí a dnes je tam odevšud daleko, nejbližším větším sídlem jsou Lázně Kynžvart.
O něco lépe dopadlo Třídomí (Dreihäuser). Destrukce obce, která původně čítala asi 100 duší, nebyla po válce tak důsledná jako v případě Litrbach či Smrkovce a materiál opuštěných domů tak mohl být rozebrán na stavbu rekreačních objektů opodál. Místo si tak částečně uchovalo lidskou přítomnost, byť v pozměněné podobě. Atraktivní jsou restaurované zbytky pozdně románského kostela sv. Mikuláše, znovu objeveného po roce 1989. Třídomí se nacházelo asi pět kilometrů západně od Horního Slavkova.
