„Baví mě pohybovat se na hraně zažitých konvencí. Po letech bádání v literárních vodách jsem se absolutně zamiloval do psychothrillerfantasy-kriminálního žánru. Tato kniha se bude, doufám, líbit všem čtenářům, kteří mají rádi tajemné, zamotané příběhy s překvapivým koncem. Doufám, že ženám i mužům, to proto, že se snažím nebýt jednostranný,“ říká spisovatel Jan Mašata.
V jedné recenzi se píše, že pokud jste mladší ročník, upjatější povahy nebo hledající v knihách spíše romantickou linku, tak nemá smysl Mašatu riskovat. „S tím se mohu ztotožnit. Je to čtivo tak trošku pro tvrďáky, co se nebojí fantazírovat,“ tvrdí autor.
Sám se označuje za spisovatele z generace autorů, které ovlivnila vlna filmů, hudby a literatury proudící k nám v devadesátých letech. Vždy prý měl rád autory, kteří se toho takzvaně nebáli.
„Myslím, že mou specialitou je zasazovat do našeho prostředí výstřední postavy v netradičních situacích. Také mě baví spojovat a propojovat různé země, náboženství a historické skutečnosti s fikcí. Určitě jsem ovlivněn gangsterkami ala Quentin Tarrantino nebo tvrdostí dialogů mistra Bukowskiho,“ potvrzuje Mašata.
Ženy z La Texu nejsou jeho prvotinou, v roce 2019 vydal částečně autobiografickou novelu s názvem Rebel-Lion, příběh mladíka žijícího a dospívajícího v Karlových Varech.
„Rebel-Lion se jeví jako autobiografie z určitého období mého života. Je na tom samozřejmě kus pravdy, ale pokud se mě na to někdo zeptá, vždy odpovím, že je tam pouze tolik pravdy, kolik pravda unese. Je to příběh o divokých devadesátých letech a pozastavení se nad tou dobou očima čerstvého čtyřicátníka. Ta doba byla pro mnohé z nás jízda a kniha má i tak vyznít,“ přiznává autor.
Styl jeho psaní zůstává v mnohém stejný, ale příběh i propracovanost postav se posunul úplně jinam.
„Více si zakládám na zápletkách a charakteru postav. Myslím, že každý autor se snaží knihu od knihy naučit něco nového a překvapovat především sám sebe. Čtenář se hlavně nesmí nudit a usínat. To je můj cíl. Doufám, že v mé další knize Můj pes Joe a tanec Šamanů, která má vyjít letos v září, bude vše zase o krůček dál. Je asi dobré zmínit, že do svých příběhů vždy nějak zaimplementuji hudbu. Buď je součástí charakteru hlavní postavy, nebo alespoň jedna z hlavních kulis,“ říká Jan Mašata.
Psaní je pro něj způsob, jak poznat sám sebe. „Před lety jsem začínal u poezie a psaní miniatur. Byly to spíše takové poetické postřehy ze života. Přes hudbu a určitou lyriku jsem zakotvil zde a je mi v tom fajn,“ říká o své tvorbě.
Kromě hraní na piano se věnuje amatérskému divadlu, a to v rámci spolku KOPEC. V divadle je scénáristou, skromným režisérem i ochotníkem.
A jak se žije spisovatelům v době koronakrize?
„Určitě nás tato doba zasáhla všechny. Na jednu stranu mám na psaní mnohem více času. Na tu druhou jsou samozřejmě nakladatelství a distribuce knih mnohem opatrnější než dříve. Mám to štěstí, že se mé dosavadní nakladatelství až tak nebojí, ale znát a cítit to určitě je,“ uvádí Mašata.
Chybí mu i literární večery, autorská čtení, křty knih a jiné kulturní akce. „To je moc smutné. Jsme tak ochuzeni o některé radosti, co psaní nabízí. Doufejme, že bude líp,“ povzdechl si karlovarský autor.
