„Kniha navazuje na naše předchozí publikace, kde jsme popisovali architektonický vývoj Sokolova, ale i to, jak postupovaly demolice staré zástavby. Myslím, že to bude zajímavé počtení nejen pro odbornou veřejnost, protože kniha obsahuje bohatou dokumentaci včetně technických údajů, ale s ohledem na množství dobových fotografií si přijdou na své i běžní čtenáři. Hlavně místní si jistě rádi najdou historii ulice, v níž žijí, nebo porovnají fotografie se skutečností,“ říká Michael Rund.
Ten za hlavního autora knihy o historii výstavby bytů ve městě Sokolov označuje svého otce Jana.
Koronavirová kniha
Ten pro knihu využil spoustu materiálu ze svého osobního archivu, získal fotografie od svých známých a přátel, pátral na stavebním úřadu sokolovské radnice, v archivu Sokolovské uhelné a mnoha dalších.
„Jako stavař jsem se o tuto problematiku vždycky zajímal. Sbírám veškeré materiály, které se týkají nejrůznějších staveb v Sokolově. To je můj celoživotní koníček. Já se tedy soustředil na výběr a shánění materiálu, Michael mi s tím pomohl a dával dohromady koncepci celé knihy,“ popisuje Jan Rund.
Podklady se autorskému týmu podařilo z větší části shromáždit už při vyhledávání informací k předcházející knize Zmizelý Sokolov, která vyšla vloni. Od dubna pak společně ladili pojetí a vzhled publikace. „Dá se říct, že je to taková koronavirová kniha,“ naráží na současnou situaci Michael Rund.
Podle jeho slov je město Sokolov specifické tím, že se zde více než jinde stavěly sídlištní celky. Vyrůstaly na místech, které poničilo bombardování, nebo nahradily zdemolovanou starou zástavbu.
„To je taková bolest Sokolova. Tehdy se zbořilo velké množství starých domů. Bourání hrozilo i Starému náměstí, kde měla jít k zemi asi polovina zástavby. V prolukách byly naplánované domy panelákového typu. To se naštěstí neuskutečnilo. Ale zmizela třeba celá velmi zajímavá čtvrť, které se říkalo Butršajba. Dnes je na jejím místě mezi Starým náměstím, městským úřadem a školou Centrálka také sídliště,“ říká Michael Rund.
V knize, která se zabývá novou výstavbou, popisují autoři první sídliště s ještě zděnými stavbami i místa, kde se později objevují panelové domy takzvaného karlovarského typu. Jsou to ty, které mají na fasádě mozaiku z kamínků a stavěly se v celém Karlovarském kraji.
Je možné se zde dočíst, že úplně první panelový dům v Sokolově byl typ G a stojí na „Čapkárně“. Jako typ G je označován proto, že byl vyvinutý v Gottwaldově, dnešním Zlíně. A také to, že jedno z naposledy stavěných sídlišť se jmenuje Michal a že úplně nejmladší je sídliště Vítězná z přelomu 80. a 90. let. V knize je také kapitola věnovaná tehdejšímu výtvarnému umění ve výstavbě.
„Jsou tu nejen realizovaná díla, ale i například obrázky soch, které měly vzniknout pro nejmladší sídliště Vítězná. Tehdy totiž bylo zákonem stanoveno, že přibližně čtyři procenta z celkových nákladů na výstavbu se musí využít pro výtvarné umění. Umělecká díla se pak objevovala ve veřejném prostoru nebo v interiérech jednotlivých domů. Jejich úkolem bylo působit na lidi z hlediska ideové výchovy,“ prozrazuje Michael Rund, který už stejně jako jeho otec Jan chystá další knihu. Téma si však zatím oba nechávají pro sebe. „Nápady máme. A pokud mne otec opět k té práci přizve, budu rád,“ dodává Michael Rund.
Publikaci Sokolovská sídliště, jejíž pevné desky ukrývají více než stovku stránek textů, technických výkresů a fotografií, vydalo nakladatelství Azus Březová za podpory sokolovské radnice a ve spolupráci s Muzeem Sokolov, kde je možné ji i získat.
