Nejinak tomu bylo i letos zjara, kdy se s extrémními výkyvy počasí a nezvykle nízkými teplotami musely vyrovnávat nejen dospělé ovce, ale také čerstvě narozená jehňata. Na svět jich přišlo už ke třem stovkám, přičemž první začala přibývat 17. dubna. Hlavní ovčí babyboom nastal koncem měsíce a rození mláďat pokračuje i nyní.
„Letošní jaro bylo opravdu hodně chladné. Během dvou stěžejních týdnů, kdy se narodilo asi 90 procent mláďat, byla pouze dvě rána, kdy nemrzlo. A po dva dny probíhalo bahnění (rození jehňat - pozn. red.) vyloženě na sníh,“ shrnul Daďourek.
 |
V takových „sněhových případech“ jsou přírůstky i s matkami převezeny do zázemí v Počítkách. Snahou ale obecně je, aby tam zůstaly jen nezbytně dlouho, a vrátily se co nejdřív do stáda.
„Proto jsme na pastvině umístili i několik plastových přístřešků, co se používají třeba pro telata v kravínech. Když víme, že hlásí na noc mráz, ovce s čerstvě narozeným jehnětem v něm přečká to nejhorší, a přitom zůstane venku mezi svými,“ přiblížil Daďourek.
Když musí ovce pryč, je to znát na její psychice
Ovce se podle něj na pastvině prostě cítí lépe. Pokud ve vážných případech musí na delší dobu pod střechu mimo stádo, je to znát i na jejich psychice. Proto nemá-li matka a její mladé po porodu potíže a počasí nehrozí extrémy, veškerý rodinný život se odehrává pod širým nebem.
Období bahnění znamená pro ovčáka i jeho pomocníky každodenní přítomnost u zvířat, bez ohledu na klima. „Pravidelně je kontrolujeme ráno i odpoledne. Musí se projít celá pastvina, zjistit, jak prospívají mláďata, jak jsou na tom ovce, zda někde nenastaly nějaké problémy. Dle situace si pak rozdělíme práci,“ přiblížila Jana Padalíková z Farmy Počítky.
A práce je někdy nad hlavu. Letos se třeba během jednoho dne rozhodlo přivést své potomky na svět hned devatenáct ovcí. A ne vždy je porod nebo následná souhra matky s mládětem bez komplikací. Obzvláště jehnice - roční ovce mající jehně poprvé, mohou mít při bahnění potíže, a na svět je mláděti potřeba někdy pomoci. Pozornost vyžaduje i rození vícero mláďat – letos to byly na pastvině i dvoje čtyřčata.
Ovčák někdy musí řešit i smutné situace
Občas se stane, že některá ovce, zvlášť je-li to jehnice, od sebe například jedno z dvojčat odhání. I pak musí zasáhnout do jinak přirozeného děje farmáři. „Pokud se ji nepovede přesvědčit, snažíme se jehně podstrčit jiné ovci, která třeba o mládě přišla. Když se ani to nepovede, odchováváme tato jehňata sami na umělém ovčím mléce. To je ale vždy až ta poslední varianta,“ míní Daďourek.
Někdy musí řešit ovčák i smutné situace - jehně může zadávit pes, jemuž se povede proniknout do ohrady, případně také liška.
Na farmě nyní chovají kolem dvou stovek ovcí a dále přes sto beranů, kteří jsou ale nyní na jiné pastvině za vsí. „Není to proto, že by berani matky s jehňaty nějak ohrožovali, ale jednoduše jsou hodně žraví, takže by spásli většinu nejlepší trávy. Té je navíc letos kvůli chladnému jaru i tak málo,“ podotkl farmář.
Samci se samicemi se zase potkají na podzim v období říje, zpravidla v listopadu, kdy vybraný beran vyfasuje menší pastvinu a k ní harém čítající kolem čtyřiceti partnerek. Jak si budoucí rodiče vedou, může ovčák sledovat díky kšírům s křídou, jimiž je beran vybaven. Barevně označena je pak ovce, s níž už samec pracoval na zakládání další generace. Pokud si ovce s vybraným partnerem nepadne do oka, má možnost případně volit ještě ve druhém kole na společném zimovišti.
Ne všechna zvířata využívá Milan Daďourek pro vlastní chov. Někteří jeho berani putují například do chovů po celé republice i v cizině.
Stádo beranů opět obsadí Zelenou horu Zhruba třicetihlavé stádo se na svahy kolem žďárské památky zapsané na seznamu UNESCO vrátilo po téměř dvou stoletích. Zhruba dvacetihlavé stádo ovcí z Počítek oživilo loni severozápadní svah u kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Pro spásaní těžce přístupných travnatých ploch pod žďárskou památkou UNESCO byli zvoleni berani. Ti téměř nebečí, takže nedocházelo ani k narušování piety sousedního hřbitova. Jelikož se pastva poblíž kostela osvědčila, proběhne i letos, navíc ve větším. „Pasená plocha se rozšířila z 1,2 na 2,1 hektaru. Ovce letos budou moci až ke hřbitovní zdi, kde by měly mít klidovou zónu,“ uvedl žďárský starosta Martin Mrkos. Oproti loňsku je připravena i stabilní ohrada ze štípaných akátových kůlů doplněných tyčovinou a farmářským pletivem s velkými oky, jež není příliš nápadné. „Zásadním přínosem zbudování stabilní ohrady je kromě její vyšší estetické hodnoty oproti ohradníkům i možnost průchodu ohradou a větší kontakt se zvířaty,“ zdůraznil Mrkos. Do ovčího revíru budou moci zájemci vstupovat díky takzvaným texaským branám. Jde o rošty k tomuto účelu běžně používané, jimž se zvířata vyhýbají, lidé po nich ale bez potíží přejdou. „Prosíme návštěvníky, aby při jejich přechodu přesto dbali zvýšené pozornosti a dávali pozor na své děti,“ upozornil starosta. Do ohrady by měli lidé vstupovat ideálně bez psů. Je-li ale průchod s nimi nutný, musí být s náhubkem a na vodítku. Pastva na Zelené hoře má mimo jiné eliminovat obrůstající dřeviny původního lesa a nevhodné rostliny, třeba expanzivní trávu třtinu křovištní, jež utlačuje další vegetaci. Cílem je druhově pestrá a stabilní louka. Žádoucí druhy byly loni i dosety, v boji s těmi nežádoucími pomáhá i poloparazitický kokrhel luštinec. „Novinkou je, že od letoška je plocha zařazena do monitoringu vědeckého výzkumu Vliv pastvy velkých zvířat na management trávo-bylinných společenstev prováděný týmem biologů Masarykovy a Jihočeské univerzity. „Byly definovány pokusné plochy, na nichž se bude během následujících čtyř až pěti let sledovat vývoj společenstev,“ objasnil Mrkos. |
