Na starý stůl od šicího stroje po babičce umístil svou vyřezávanou kompozici, v níž ztvárnil absolutno ve svém podání: symbol rozpínajícího se vesmíru, Boha v podobě oka, kosmos proměňující se ve spirálu DNA, strunovou teorii, našeptávajícího hada i vyhnání prvních lidí z ráje...
„Charakter mých děl je tvořen z detailů, které jsou pracné, ale já nespěchám,“ říká Kremlis, svébytný řezbář, který netvoří podle šablony.
V konírně třebíčského zámku má Kotoulek nyní první samostatnou výstavu, která potrvá do 15. března.
Vystavuje zde průřez tvorbou za uplynulých dvacet let. Figury, masky, zvířata nebo složitá sousoší. Všechny vyzařují originalitu autora i jeho svéráznou životní filozofii. „Vyřezávání se mi stalo záchranou, duševní i fyzickou pastvou a pasu se dodnes,“ řekl autor.
Démoni se dvěma tvářemi - jednou krásnou a druhou odpudivou
Figury v sobě skoro vždy mají jakýsi „ďábelský“ element - krásnou polovinou tváře vyvažuje záměrná odpudivost druhé poloviny. Scéna vzniku vesmíru vypadá idylicky do chvíle, než si divák uvědomí, že je zčásti tvořena rozsekanými částmi údů. Africká maska má zlověstný škleb, stejně jako figury kytaristy nebo bubeníka.
Jako by Kremlis pro radost tvořil ze dřeva démony... „Vždycky ty figury mají něco démonického. Lidský obličej je na obou stranách stejný, ale člověk není jen to, co je vidět, takže já to vyjádřím tím, že ukážu i nitro nebo nějakou druhou polovinu toho člověka,“ říká.
Výstava má jinotajný název MYSLcomeBEK, což může představovat odkaz na slavného sochaře Myslbeka, ale také česko-anglické konstatování, že „mysl se vrací“.
U Kremlise je jeho řezbářství návratem k ruční práci. „Zcela se vyhýbám televizi, počítačům a jiným lenochotvorům a blbodělům,“ přiznává jednačtyřicetiletý Kremlis.
Tvoří výhradně ručními nástroji. „Z elektrických nástrojů používám jenom vrtačku, a to výhradně na vrtání. Jinak všechno dělám ručně: rašple, ruční pila. Ruční práce mi dává větší smysl a je mi i fyzicky příjemná,“ říká Kotoulek.
Své výtvory by chtěl rozhýbat ve filmu, třeba v parodii Broučků
Kurátora výstavy Michala Zábrše zaujala volnost v Kremlisově tvorbě. „V jeho dílech se silně prosazuje svoboda tvorby: najde kus dřeva, něco v něm vidí, ale zpočátku neví, co s tím dřevem udělá. To dřevo ho svým tvarem či barvou samo inspiruje k budoucímu dílu. Používá znamení, symboly, obměny, řeč těla postav, náznaky, květomluvu,“ popsal Zábrš.
Své dřevěné skulptury Kremlis zpravidla skládá z mnoha druhů dřev. Části pak důmyslně spojuje dohromady. „Rád bych do budoucna ty postavy rozhýbal jako loutky, pracoval třeba pro film. Lákalo by mě natočit třeba parodii na Broučky,“ nastiňuje Kremlis.
Řada jeho skulptur vznikla na objednávku, zobrazuje tedy něčí víceméně zkarikovaný portrét. „Když vidím dnes své nejstarší věci, divím se, že jsem tehdy měl odvahu pokračovat,“ směje se Kremlis.
Vyjadřuje se svými řezbami. „Ptejte se raději na moje díla než na mě, o mně toho moc zajímavého není. Můj život je od rána do večera na stavbě, v dílně, v posteli nebo na kole, to je celé,“ směje se Kremlis.
