„Vyhodnotili jsme situaci na základě pozitivních zkušeností a ohlasů veřejnosti a dohodli jsme se s farností a s naším Regionálním muzeem, že budeme dělat komentované prohlídky věže,“ uvedla místostarostka Ludmila Řezníčková.
Provoz zahájí od července, otevřeno bude až do 30. září denně mimo pondělí, vždy od 9 hodin do 12 a od 13 hodin do 17. Zájemci o komentovanou prohlídku zaplatí 40 korun, děti, studenti a důchodci mají poloviční vstupné.
„O výtěžek se podělí farnost a muzeum,“ informuje místostarostka.
Pracovníci Regionálního muzea slibují dobrodružné prohlídky, při nichž návštěvníci vystoupají až na ochoz ve výšce 27 metrů. Dobrodružné proto, že výstup po kamenných točitých schodech a strmém dřevěném schodišti rozhodně není tuctový a zaručeně prověří příchozí i po fyzické stránce.
Během zhruba půlhodinové prohlídky se lidé navíc dozvědí spoustu zajímavých příběhů z historie věže a města. Třeba ten o ukrytém pruském vojákovi, o kozím chlívku, který měl věžný nad klenbou oratoře, nebo o tom, proč se ze žďárské věže troubilo jen do tří světových stran.
Zvonice v minulosti bývala jinde než dnes
V útrobách stavby, která patří k nejstarším ve městě, lidé zjistí, že zvonice bývala úplně v jiných místech než dnes. Zevnitř je to dobře patrné podle zazděných oken. Dnes je tam umístěn zrestaurovaný hodinový stroj.
„Lanka jsou odtud natažená až k cimbálovým zvonům, které z věže oznamují každou čtvrthodinu,“ vysvětluje muzejník Miloslav Lopaur.
Věžný či hlásný bydlíval přímo ve věži, a to v místech, kde jsou dnes umístěny zvony. Na některých archivních fotografiích je dokonce vidět, jak z mírně očouzené zdi věže trčel komín od kamen a jsou patrná také okna do světnice.
„V místě, kde jsou dnes čtyři zvony, míval seknici. Bydlel tam i s rodinou. Měli prostor 35 metrů čtverečních, tedy asi jako dnešní garsonka. To bylo pro obecního sluhu docela fešácké bydlení. Běžně totiž mívali lidé o deset metrů méně,“ srovnává žďárský historik.
Hlásný na věži zemřel po zásahu bleskem
Šlo o zodpovědné, ale také hodně nebezpečné povolání. Věžný fungoval jako jakási preventivní protipožární hlídka. „Měl k ruce dva ponocné, kteří měli rozdělené město. Sloužili od deseti hodin večer do čtyř ráno. Do té doby museli být bdělí a každou hodinu troubit,“ zmiňuje Miloslav Lopaur.
Další zpřístupněné věže na Vysočině
|
Průšvih nastal, když opilý ponocný v obci Zámek Žďár zaspal požár a pak se ještě pustil do křížku s lidmi, kteří jej přišli vzbudit. Po domluvě od starosty pak šel raději pracovat do sirkárny.
Byli však i tací, kteří za svoji službu zaplatili životem. Věž, ještě v éře bez hromosvodů, několikrát vyhořela a v roce 1757 dokonce po zásahu bleskem zemřel hlásný Karel Dvořáček.
„Jiný zvoník byl zasažen bleskem, když zvonil při bouřce. Blesk mu projel ramenem a vyjel patou. Přežil,“ líčí Lopaur.
Věžný hlásnou troubou a později telefonem hlásil požáry, telefon používal až od roku 1925. Ale jen krátce, už o dva roky později byla jeho funkce zrušena.
„Posledním věžným byl Hynek Musil, zvaný Musílek, který v roce 1927 odešel do penze. Část současné zvonice sloužila jako byt, odkud vedl i kouřovod,“ popisuje Lopaur.
II. světovou válku přežil jediný zvon
Věž měří 53 metrů, tedy pokud počítáme výšku od země až po křížek na báni. Pohled zespodu zkresluje, nicméně vyhlídkový ochoz je v polovině výšky věže. Zajímavé je, že půdorysem věže je lichoběžník.
Město Žďár o většinu zvonů přišlo za obou světových válek. Zůstal jediný. Nápravu válečných rekvizic přinesla až devadesátá léta minulého století. Teprve od roku 1992 jsou ve věži čtyři zvony.
„Nejstarší zvon Panna Maria byl odlit v roce 1489 Ondřejem Hartem. Tento poledňák, respektive šturmovák, přežil i válečné rekvizice,“ popisuje Miloslav Lopaur.
Historický zvon doplnily tři nové zvony vyzdobené sochařem Otmarem Olivou - nejtěžší jsou bratři ze Soluně Cyril a Metoděj (820 kilogramů), na věž se vrátil i Prokop (620 kg) a přibyla Anežka (230 kg).
Mnozí si ještě pamatují atraktivní podívanou, již obstarali vojáci z posádky v nedaleké Sázavě, kteří autojeřábem vyzvedli zvony nahoru. Nové zvony byly zavěšeny na ocelové nosníky a dostaly elektrický pohon.
Prokopská věž není zdaleka tak známá jako třeba Černá věž v Českých Budějovicích, ani tak vysoká jako věž u svatého Jakuba v Jihlavě, ani nemá tak obří ciferníky jako věž kostela svatého Mikuláše ve Velkém Meziříčí. Přesto i díky původním interiérům a mnoha příběhům přitahuje pozornost a dotváří žďárské panorama.
