Právě dnes by nejúspěšnější československý válečný pilot v barvách RAF a velitel úspěšného parašutistického výsadku Silver A, koordinující ve své době činnost všech výsadkářů v protektorátu, oslavili sto let.
V období nejtužších bojů druhé světové války byly noční stíhací výpravy nad Evropu velice riskantní, ale také úspěšné operace. Za měsíčních nocí vyráželi britští piloti do francouzského vnitrozemí na přepadové akce. Jejich úkolem bylo sestřelit německé bombardéry v okolí jejich letišť - nejlépe při přistání, když už Němci byli unavení, letěli pomalu, se světly a docházela jim munice.
Fotogalerie |
Britské stíhačky Hurricane Mk. IIc byly vyzbrojeny čtyřmi 20-milimetrovými kanóny, každý dokázal pálit pouhých devět sekund, ale měl ničivou sílu. Letouny nesly přídavné nádrže až na tři a půl hodiny letu. Nebyly však vybaveny žádnými speciálními navigačními přístroji, ani radarem.
„Byly to velmi nebezpečné mise na jednomístných strojích. Létalo se poměrně nízko, na pobřeží i v okolí měst a letišť byla silná protiletadlová obrana. Najít bombardér a úspěšně zaútočit vyžadovalo velkou dávku pilotního umění i štěstí. Chyba či smůla často znamenala konec. Piloti se vraceli naprosto vyčerpaní,“ popisuje Josef Vochyán z Czech Spitfire Clubu.
Jedním z vůbec nejúspěšnějších pilotů, který tyto mise podnikal, byl Karel Miroslav Kuttelwascher. Rodák ze Svatého Kříže u Německého (dnes Havlíčkova) Brodu by právě 23. září oslavil sto let. Czech Spitfire Club při této příležitosti uspořádal malé pietní setkání u jeho pomníku na návsi dnešní havlíčkobrodské místní části.
Z Československa přes Polsko, Francii a Alžírsko do Británie
Karel Miroslav se narodil drážnímu inspektorovi Josefovi a jeho žene Kristině. Již v mládí mu učarovala letadla. Když dostudoval brodskou obchodní školu a dosáhl osmnácti let, dobrovolně narukoval do armády k letectvu.
Z Němci obsazeného Československa ilegálně odešel do Polska, odkud se dostal do Francie, kde narukoval do cizinecké legie. Když začala válka, absolvoval ve Francii výcvik a v květnu a v červnu 1940 si připsal první dva sestřely.
Z poražené Francie se přes Alžírsko a Gibraltar dostal do Velké Británie. V tuhých bojích sestřelil tři messerschmitty. V dubnu 1942 se zahájením nočních přepadových misí Night Intruder začalo období, během něhož „Kut“ nebo také „Night Hawk“ (noční jestřáb), jak se Kuttelwascherovi říkalo, nejvíce proslul.
Při těchto nebezpečných misích si připsal 15 potvrzených sestřelů, několik dalších letadel zasáhl. Neskutečně se mu podařila mise u letiště St. André de l’Eure. Se svým černým letounem JX-E „Night Reaper“ poslal k zemi tři Heinkely He-111 během pouhých čtyř minut. Dvousekundová dávka do prvního, sekundová do druhého, dvousekundová do třetího. Precizní práce.
„Stíhači se nepřátelské bombardéry pokoušeli najít proti obloze prosvětlené měsícem, následně se přiblížit na krátkou vzdálenost, často pod sto metrů, s využitím černé kamufláže, a přesnou dávkou zaútočit. Zásadní byl vždy moment překvapení,“ popisuje tyto mise Vochyán.
V komunismu cítil zlo. Po válce v republice nezůstal ani rok
V rámci své perutě byl „Kut“ nejúspěšnějším pilotem. V celkovém pořadí nočních stíhačů RAF figuruje na 6. místě. „Nicméně jako jediný dosáhl svých vítězství na jednomotorovém stroji, bez radaru a při činnosti nad okupovaným územím,“ připomíná Vochyán.
Zajímavosti vztahující se ke Karlu Kuttelwascherovi
|
V operační službě Kuttelwascher skončil v říjnu 1942. Absolvoval pak půlroční propagační cestu po USA a Kanadě, kde přednášel na vojenských školách a organizoval náborové akce. Od ledna 1944 pracoval jako testovací pilot.
Po válce se vrátil do Československa jen na tři čtvrtě roku. Získal pozici leteckého instruktora. „Situace v poválečném Československu ho ale dost zklamala. Znepokojoval ho zejména rostoucí vliv komunistů, protože cítil v jejich ideologii zlo a byl vůči nim otevřeně v opozici,“ zmínil Josef Vochyán.
V květnu 1946 proto vystoupil z armády a odletěl zpět do Británie za manželkou Ruby a dětmi - synem Huwem a dvojčaty Vee a Mari. Nastoupil k letecké společnosti British European Airways, kde pilotoval dopravní letouny. Zemřel však náhle v noci na 18. srpna 1959, během dovolené v jižní Anglii podlehl srdečnímu infarktu. „Muž, který v noci létal sám, také v noci zemřel osamocen,“ říká Vochyán.
Za své mimořádné výkony obdržel řadu vyznamenání. Mimo jiné pětkrát získal Československý válečný kříž, čtyřikrát Československou medaili za chrabrost, francouzský Croix de Guerre a další. Výjimečné je zejména dvojnásobné udělení britského Záslužného leteckého kříže DFC, čehož během války dosáhl jako jediný z Čechů. V květnu 2000 byl povýšen na brigádního generála in memoriam.
Mimořádně úspěšné oči Londýna v okupované vlasti
Sté narozeniny by ve stejný den jako Kuttelwascher oslavil i výsadkář Alfréd Bartoš, velitel parašutistické skupiny Silver A. Na rozdíl od něj nepochází z Vysočiny, narodil se ve Vídni a pak se jeho rodina přestěhovala do Pardubic.
Bartošova dráha do exilu vedla z 8. dragounského pluku v Pardubicích, kde ho zastihla okupace, přes ústupové boje ve Francii do Anglie. Tam se na jaře 1941 přihlásil jako dobrovolník pro zvláštní úkoly v týlu nepřítele. Začal se cvičit pro nasazení v rámci „zvláštní skupiny D“, která vysílala parašutisty do protektorátu.
Více o výsadku Silver A |
Do okupované vlasti se vrátil v noci na 29. prosince 1941 stejným letadlem, v němž přiletěli i příslušníci výsadku Anthropoid Jan Kubiš a Josef Gabčík, strůjci úspěšné likvidace zastupujícího říského protektora Reinharda Heydricha.
Bartoš velel desantu Silver A, jehož hlavním úkolem byla zpravodajská práce a informování Londýna o dění v protektorátu. Spolu s výsadkem Anthropoid patřila Silver A k nejúspěšnějším skupinám první vlny výsadků, která skákala prakticky do neznáma. Informací o podmínkách v protektorátu, účinnosti a metodách nacistického pátracího aparátu bylo v Londýně zprvu jen poskrovnu.
Skupina vybudovala síť více než 140 spolupracovníků, navázala kontakt s posledním nedopadeným příslušníkem Tří králů štábním kapitánem Václavem Morávkem i jedním z hlavních představitelů nekomunistického odboje Vladimírem Krajinou. Zřídila také tajné centrum pro příjem vysazených parašutistů v Lázních Bělohrad.
I výsadku Silver A ale byl v těžkých podmínkách protektorátu přisouzen jen omezený čas. Po úspěšné likvidaci zastupujícího protektora Reinharda Heydricha se v červnu 1942 gestapo dostalo na stopu Bartoše i jeho radisty Jiřího Potůčka. Museli se dát na útěk.
Bartoš zvolil v bezvýchodné situaci v Pardubicích smrt vlastní zbraní. Potůčka, který vyčerpaný usnul v lesích u Pardubic, zastřelil za ne zcela jasných okolností četnický strážmistr Karel Půlpán.
Třetí člen výsadku Josef Valčík padl v kryptě pravoslavného chrámu Cyrila a Metoděje v Praze po boku dalších šesti parašutistů, mezi nimiž byli i Jan Kubiš a Josef Gabčík.
