Pondělí 27. června 2022, svátek má Ladislav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 27. června 2022 Ladislav

Já když čtu, tak hltám, říká spisovatelka a nakladatelka Hejkalová

  9:09
Letošní rok je pro spisovatelku a nakladatelku Markétu Hejkalovou ve znamení jubileí. Patří k několika málo šťastným, kteří se narodili poslední únorový den v přestupném roce a právě dnes oslaví kulaté narozeniny. Na říjen pak chystá taktéž kulatý 30. ročník Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě.

Spisovatelka, nakladatelka, ředitelka Podzimního knižního veletrhu a podnikatelka Markéta Hejkalová (24. února 2020) | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Oslavu svých šedesátin označuje Markéta Hejkalová jako „pravou“. „Bohužel letošní rok je přestupný, takže mám ‚pravé‘ narozeniny. Oslava bude asi větší než jiné roky. Více mě ale zaměstnávají přípravy knižního veletrhu. Zrovna máme uzávěrku sborníku Země úsměvů. V něm by mělo být třicet povídek od autorů, kteří na veletrhu měli autorské čtení. Mám už šestadvacet povídek,“ říká prozaička, překladatelka z finštiny a zakladatelka havlíčkobrodského knižního veletrhu.

Název Země úsměvů mi přijde výstižný. Mohu potvrdit, že na veletrhu návštěvníci mohou objevovat nové knihy a většina prodejců nešetří úsměvy...
V posledních letech je pro návštěvníky důležitý doprovodný program veletrhu. Někteří mluví o festivalu, na kterém se mohou sejít s autory, poslechnout si je, získat jejich podpis. Jsem ráda, že veletrh umožňuje objevovat nové knihy, nové nakladatele.

Vnímáte proměnu veletrhu oproti devadesátým létům?
Počet nakladatelství se zdvojnásobil: začínali jsme na osmdesáti, nyní jich je sto šedesát. V devadesátých letech nebyl takový zájem o ­doprovodný program. Lidi zajímaly knížky za levnou cenu. Poptávka byla po české literatuře a­ dalších knihách, které byly za normalizace zakázané - harlekýnkách, ezoterice… Zpočátku jsem musela přemlouvat vystavovatele i autory, aby přijeli. Letos mám většinu vystavovatelů přihlášených. Ale řešíme zase problémy s parkováním, s dopravní situací...

Fotogalerie

Zvládáte sledovat i literární novinky?
Letos jsem porotkyně za prózu v ceně Magnesia Litera, takže jsem za poslední měsíce přečetla na šedesát knih. Zajímají mě autoři, kteří přijíždějí na můj veletrh. Ráda je čtu a objevuji nová jména. Ludvík Vaculík říkal, že kritériem dobré knihy je to, že mě zajímá, jak to dopadne, že nemůžu odložit knihu. Hodně mě poslední dobou zaujal, mimo jiné, prozaik Michal Vrba. Já jsem čtenář, který hltá. Nestíhám ani sledovat všechny novinky ve finské literatuře. To je zapříčiněno boomem skandinávské literatury. Před rokem 2000 vycházely tři knížky ročně. Nyní je žánrová pestrost: detektivky, finské podivno, sci-fi, fantasy.

Jak si od knížek odpočinete?
Nejlepší odpočinek je ale s knížkou. Také ráda cestuji, chodím na výlety.

Literatura vás provázela do dětství. Váš dědeček byl spisovatel František Křelina. Jaké na něj máte vzpomínky?
Můj děda byl ve vězení od roku 1951 do roku 1960. Na amnestii se vrátil pár měsíců po mém narození. Když jsem začala v roce 1966 chodit do školy, začala se připravovat dědova rehabilitace. Tehdy jsem se teprve z hovorů rodičů dozvěděla, že děda byl ve vězení a že o tom nemám mluvit. A hloupé dítě si myslelo, že děda byl zloděj - proč by byl jinak ve vězení? Ve skutečnosti však nebylo hloupé dítě, tedy já, ale doba. Hloupá a strašná! Později mi rodiče všechno vysvětlili.

Vnímala jsem třeba autogramiádu, kterou měl děda v roce 1968 v­ Brně. Před knihkupectvím Československý spisovatel stála velká fronta. Zážitkem jsem se inspirovala v knížce Měj mě rád/a. Viděla jsem, jak dědu trápí, že nemůže vydávat knížky. V době pražského jara vyšlo několik reedic, ve Viole nastudovali příběh o lidické tragédii Každý své břímě. Pro dědu byla literatura podstatná součást života. Měl rád kontakt s lidmi, se čtenáři.

Markéta Hejkalová

  • Česká spisovatelka, překladatelka a zakladatelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě.
  • Narodila se 29. února 1960 v Praze. Je dcerou spisovatelky Hany Pražákové a historika a hungaristy Richarda Pražáka.
  • Vystudovala finštinu a ruštinu na Filozofické fakultě univerzity Karlovy, pracovala jako nakladatelská redaktorka.
  • Ve druhé polovině 90. let byla konzulkou a kulturní atašé na českém velvyslanectví v Helsinkách.
  • Od roku 1991 v Havlíčkově Brodě pořádá Podzimní knižní veletrh. V roce 1994 založila s manželem Martinem Hejkalem nakladatelství Hejkal.
  • Od roku 2006 je místopředsedkyní českého PEN klubu.
  • V roce 2014 získala Skleněnou medaili - druhé nejvyšší ocenění Kraje Vysočina a v roce 2015 se stala čestnou občankou Havlíčkova Brodu.
  • Je autorkou čtrnácti knih. V posledních letech píše romány, v nichž se ženské příběhy často odehrávají v cizích zemích. Napsala také několik knih faktu.
  • Přeložila mnoho knih finské literatury, zejména díla Miky Waltariho a Arta Paasilinny.

Jak jste z dětského pohledu vnímala konec 60. let?
Moji rodiče nebyli nikdy v komunistické straně a její reforma je nezajímala, ale šedesátá léta vnímali jako dobu uvolnění a čím dál větší svobody, což byl po teroru padesátých let zázrak. A okupace pak přinesla obrovské zklamání. My jsme byli na vesnici u babiččina bratra. Všichni seděli u rádia a plakali. To­ pro mě byl úplný šok. O rok později došlo k uzavření hranic. Stalo se to v ­době, kdy rodiče zrovna na poslední chvíli odcestovali do Francie. Když babička řekla, že­ jsou zavřené hranice, lekla jsem se. Bála jsem se, že se rodiče nevrátí.

Ovlivnil dědeček vaši tvorbu?
Naučil mě, že na textu se musí pracovat. Nestačí talent, inspirace nebo nápad, ale důležitá je řemeslná práce. Tím se snažím řídit.

V nakladatelství Hejkal jste vydávali i dílo Jiřího Stránského, který s vaším dědečkem prošel komunistickým lágrem...
S Jiřím Stránským jsem se poznala v ­roce 1990, když jsem pracovala v Lidovém nakladatelství a doporučili nám k vydání Zdivočelou zemi. Když zjistil, že jsem vnučka Františka Křeliny, tak zmizela jeho ostražitost. Byl pro mě tak trochu jako člen rodiny.

Díky finštině, kterou jste studovala na vysoké škole, jste se mohla v době normalizace podívat za železnou oponu.
Finsko se bralo jako most mezi Západem a Východem, pro nás studenty to byl kontakt se svobodným světem. Ale taky jsem si uvědomila naši nesvobodu. Na kurzu ve Finsku jsme se sešli dobrá parta z celého světa. Ostatní se domlouvali, že se sejdou na Silvestra v Londýně, a nechápali, proč já nemůžu. Mysleli si, že nemám peníze, nebo že mě nepustí rodiče. Tehdy jsem si hodně výrazně uvědomila, že svět není v pořádku, nebo že já žiju v jeho nesprávné části.

Vy jste se do Finska dostala v devadesátých letech jako konzulka a kulturní atašé. Tehdy v diplomacii působil i váš tatínek...
Táta byl hungarista a v roce 1994 se stal prvním českým velvyslancem v Maďarsku. Než jsem nastoupila na místo konzulky, netušila jsem, že je nebetyčný rozdíl mezi velvyslancem a jiným diplomatem. Vtipné bylo, že když na ministerstvu zahraničí zjistili, že jsem dcera velvyslance, rázem se ke mně začali chovat jinak.

Na co vzpomínáte ráda z diplomatické práce?
Bavila mě konzulární práce, temnější stránky života. Třeba když zloděj aut ztratil pas. Bavila mě kultura, ale ničila mě zima a tma. Úřednická část diplomatické práce mě tolik nebavila. Toužila jsem víc psát, tak jsem se rozhodla vrátit.

Vyrůstala jste v Brně, na prázdniny jezdila do severních Čech, třicet let bydlíte v Havlíčkově Brodě. Které místo máte nejradši?
Doma jsem v Havlíčkově Brodě, ale Brno je pro mě pořád nejlepší město na světě. Domov je místo, kde se člověk nemusí bát a kde není sám.

V době normalizace byla literatura uzavřená, po roce 1989 je zase možná až přebujelá. Vidíte to tak?
Z otevřenosti po roce 1989 jsem byla nadšená. I díky tomu jsem založila Podzimní knižní veletrh. Měla jsem zkušenosti z časopisu Světová literatura, kde jsem pracovala. To byl informační kanál o knihách, které nemohly vycházet. Po sametové revoluci vznikala nová nakladatelství, vydávaly se zakázané knihy. Vydavatelé a knihkupci o sobě nevěděli, proto vznikl nápad podzimního veletrhu. Rok 1989 pro mě představuje úžasnou věc a na tom se přes různé problémy nic nezměnilo. Je obrovské štěstí, že žijeme svobodně.

Máte téma na další knížku?
Zaujal mě osud manželova dědečka, zakladatele firmy Hejkal. Obchod (s potravinami v centru Havlíčkova Brodu - pozn. red.) založil v roce 1925, takže za pět let si budeme připomínat stoleté výročí…

Autor:
  • Nejčtenější

Těžký pád ukončil maraton v Jihlavě. Chuť závodit se vytratila

Skoro jako by jubilejní 10. ročník tradičního vytrvalostního závodu horských kol Jihlavská 24 MTB někdo zaklel. Nejprve...

Zemřel závodník, který utrpěl zranění při závodu horských kol v Jihlavě

Těžce zraněný účastník víkendového vytrvalostního závodu horských kol v Jihlavě dnes zemřel. Sdělili to organizátoři...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Hledanou patnáctiletou dívku s dcerou policie vypátrala na Lounsku

Policie vypátrala hledanou patnáctiletou dívku, která se i s dcerou v pátek nevrátila z vycházky zpět do střediska...

Sousedem Zemana za 13 milionů korun. Prodává se mlýn u „jezevce z Vysočiny“

V Novém Veselí na Žďársku je na prodej bývalý mlýn v sousedství někdejší tvrze, v níž má byt prezident Miloš Zeman....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Další obchvat Brodu v ohrožení. Ze čtyř variant se lidé neshodli na žádné

Zastupitelé Havlíčkova Brodu se neshodli na nejvhodnější trase jihozápadního obchvatu. Nová silnice by měla spojit...

Nadané děti mají společné rysy. Rodiče to někdy nepoznají, říká expert Mensy

Premium Pouhá dvě promile populace – tedy jenom jeden člověk z pěti set – má IQ vyšší než 150. Zhruba každý padesátý má přes...

Cesta do Chorvatska 2022: Jak projet rozkopané Slovinsko a tankovat v Maďarsku

Premium Dobrá zpráva pro dovolenkáře mířící autem na Jadran. Cesta byla letos hladká, na nejrychlejší trase přes Vídeň, Graz...

Ekonomie hlouposti: počet hlupáků „v oběhu“ je vyšší, než si myslíte

Premium Hloupí lidé patří ekonomicky k nejnebezpečnějším. Za hloupé je třeba považovat ty, kteří škodí druhým i sobě samým. V...

  • Další z rubriky

Řidič slyšel podezřelé bouchání, v návěsu na nábytku vezl pět migrantů

Pět migrantů bez jakýchkoliv dokladů dopadli na parkovišti na D1 na Vysočině policisté. Tři Indové, jeden Pákistánec a...

Referendum o velkochovu prasat a drůbeže v Jemnici být musí, rozhodl soud

V Jemnici na Třebíčsku se v září spolu s komunálními volbami uskuteční místní referendum, přestože zastupitelé návrh na...

Telč má nové lákadlo pro turisty, je jím nově opravená a otevřená radnice

Nové lákadlo pro turisty vzniklo v historické Telči. Po opravě se otevírá budova radnice na náměstí Zachariáše z...

Když je mlha, cítím průšvih, říká oceněná operátorka záchranné služby

Premium Když člověk v krizové situaci musí volat záchranku na čísle 155, může se stát, že mu telefon zvedne operátorka Martina...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Aerolinky ruší tisíce prázdninových letů. Pilot vysvětluje proč

Tisíce zrušených letů, mnohahodinové fronty, vyčerpaný personál ostřelovaný výpověďmi. Současné letectví je v těžké...

Nadané děti mají společné rysy. Rodiče to někdy nepoznají, říká expert Mensy

Premium Pouhá dvě promile populace – tedy jenom jeden člověk z pěti set – má IQ vyšší než 150. Zhruba každý padesátý má přes...

Kladivo na ruské dělostřelectvo. HIMARS se zapojil do bojů

Americký dělostřelecký systém HIMARS, po kterém Ukrajina volá už několik týdnů, byl konečně dopraven k bojujícím...

Někde bědují nad benzinem, jinde už hladoví. Zdražování pociťují lidé všude

To, že je všechno dražší a že pravděpodobně bude ještě o něco hůř, se rozhodně netýká jen Česka. Britský deník The...

Tradiční hluboká orba vadí Bruselu. Čeští farmáři mohou přijít o peníze

Premium Jarní ječmen, který se používá v pivovarnictví a sladařství, ztratí kvalitu. Česká pole už nebudou jako dřív a farmáře...