Obyvatelé Třeště při vzniku projektu reagovali na výzvu v městském rozhlase a přiváželi už nepoužívaná stará kola, která následně nadšenci opravili a předělali na kola městská.
„Odezva byla fantastická. Občané si vzali tento projekt za svůj,“ vzpomíná na první ročník Tomáš Niederhafner.
Kola, která do projektu lidé darovali, byla různorodá. „Od klasické Ukrajiny se znakem vlaštovky od rodiny Kolbů přes nejstarší kolo darované od Vašatů až po záplavu Libert všeho druhu. Jedním z prvních bylo třeba kolo Sobi. Přibyl dokonce skateboard a koloběžka,“ vrací se k začátkům Pavel Forst.
Bicykly bylo třeba opravit a seřídit. Jedno kolo si vyžádalo v průměru pět hodin práce. Každé dostalo modrobílou barvu, jak velí barvy ve znaku města. Tím je bílý jednorožec v modrém poli.
Nakonec bylo každé kolo pojmenováno. Jména mohli navrhovat sami obyvatelé. Na kolech se objevil třeba nápis Juan Alois Schumpeter, Božka, Uncle Kafka, Herta, Dederák nebo Bike Tau.
Jméno dostal i celý projekt - Dederova kola. „Název je po takové hrabalovské postavičce z Třeště, která jezdila pořád na kole na výstavy králíků, až se jí stalo kolo osudným,“ připomíná Niederhafner.
Nejúspěšnějším ze souvisejících nápadů bylo pořízení šlapadla
Každým rokem se trojice autorů snažila projekt oživit dalšími nápady a vylepšeními.
Jedním z nich byla například spolupráce se základní školou, kdy žáci vymýšleli příběhy pro nově předělaná kola v rámci hodin českého jazyka. Bicykly též byly například zapůjčeny do Jihlavy pro štáb festivalu dokumentárních filmů.
„Navázali jsme spolupráci s dětským domovem se školou. Děti v hodinách pracovní výchovy předělávaly naše kola, stejně jako třeba i třešťští dobrovolní hasiči,“ připomínají autoři projektu s tím, že od Kraje Vysočina obdrželi i cenu za ekologický počin roku.
Asi nejúspěšnější akcí bylo pořízení vodního šlapadla. V rekordním čase tehdy vybrali na Startovači společně s místními obyvateli potřebné peníze na jeho zakoupení. Hladinu třešťského rybníka brázdí již třetí sezonu.
„Šlapadlo jsme pro tento rok čerstvě zavezli do našeho skladu. Po opravě se opět dostane na léto na vodu. Za tři roky má na svém kontě 659 výpůjček,“ přibližuje Eva Kameníková.
Obešli Třešť, volali do sběrných dvorů, kola se nenašla
Kola byla volně k zapůjčení na pěti stanovištích ve městě. Jedinou podmínkou bylo, vrátit je zpátky na místo.
„Věděli jsme, že to logicky nese určitá úskalí. I tak nás ztrátovost kol nepříjemně zaskočila,“ konstatuje trojice třešťských nadšenců.
Za pět let, co projekt funguje, nenávratně zmizelo pětadvacet kol z třiceti, která šla do oběhu.
„Vůbec netušíme, kde mohou být. Obešli jsme Třešť, volali jsme dokonce i do sběrných dvorů. Jenže žádné jsme nenašli. Mrzí to, protože je na tom spousta hodin práce,“ shodují se.
Důsledkem toho je, že zbývající kola byli nuceni stáhnout a nechat na posledním stanovišti v Turistickém informačním středisku, kde jsou pod dohledem. Ztrátovost se tím podařilo eliminovat na minimum.
Rozčarování ze ztrát je důvodem, proč „Dederáci“ nechají svůj projekt pozvolna dožít a nová kola v modrobílých barvách už pouštět do oběhu nebudou. Výjimkou je šlapadlo, které bude znovu brázdit hladinu třešťského rybníka.
Přišel čas na Dederovy drony? Zatím ne, na řadě je výstava
Své síly teď směřují na projekt Kola pro Afriku. „Už z prvního ročníku jsme měli více kol, než jsme mohli vůbec využít. Vyřídili jsme si sběrné místo a momentálně máme vybráno pro Afriku, konkrétně pro děti v Ghaně, kolem sedmdesáti kol,“ ukazují organizátoři kolekci letitých zaprášených bicyklů.
Nápadů do budoucna však mají Dederáci celou řadu. „Někdy si z legrace říkáme, že bychom mohli přijít s Dederovymi drony,“ smějí se nadšenci.
„O dost reálnější kontury má ale oslava sta let Orla, jednoty Třešť, která je s projektem spojená jako zaštiťující organizace. Budeme vystavovat asi dvacítku nejstarších darovaných bicyklů. Výstava bude příští rok v třešťské pobočce Muzea Vysočiny,“ lákají k návštěvě.
