Josef Knap pocházel z obce Vrchovina, místní části Nové Paky na Jičínsku. Narodil se v květnu 1892. Ve škole se mu dařilo, studia mu šla. Hned po nich nastoupil jako kariérní úředník. Zprvu do menších textilních podniků v okolí, později i do továren ve Vídni.
Když v tehdejším Německém Brodě vznikala akciová společnost J. Veselý a synové, jeden z předchůdců dnešního Pleasu, byl Knap přizván k vyhotovení inventury a soupisu majetku.
Svou práci odvedl pečlivě a natolik přesně předpověděl možný další vývoj podniku, že mu bylo nabídnuto místo jeho ředitele. Tím se Knap stal v roce 1920.
 |
Brzy se prokázal jako velice schopný manažer, který podnik vytáhl ze dna na výsluní.
„Podařilo se mu s ním přečkat těžkou dobu třicátých let, kdy se o práci nezakopávalo na každém rohu,“ píší o něm Zeno Čižmář a Jakub Janáček v knize Upletená historie. Ta líčí dějiny podniku Pleas.
Firmě se zásluhou Josefa Knapa před druhou světovou válkou skutečně dařilo. Sám ředitel byl velice oblíbený. Nechybělo mu sociální cítění, dával lidem práci i nadmíru. Ti i díky němu nebyli odkázáni na takzvané žebračenky. Za války pak splnil nejdůležitější cíl, nepustit textilku do správy okupantům.
Patřil k brodské smetánce, k nejbohatším lidem v kraji
Zároveň si Josef Knap zamiloval bohatství, které jeho pozice ředitele úspěšné továrny přinášela. Stal se jedním z nejbohatších obyvatel nejen Německého Brodu, ale celé Českomoravské vrchoviny.
V letech 1933 až 1934 si v dnešní ulici Nad Tratí nechali společně s manželkou Vlastou postavit honosnou a na svou dobu velice moderní vilu.
„Obsahovala vymoženosti jako výtah na jídlo, zasunovací dveře a jiné. Zahrada měla tři bazény - na koupání, s rostlinami a s vodotryskem,“ popisuje historik a ředitel havlíčkobrodského Muzea Vysočiny Michal Kamp.
Josef Knap patřil k brodské smetánce. Celá jeho rodina pravidelně jezdila na dovolené k moři, například do Monaka. Své bohatství přitom Knap neustále rozšiřoval. Během války skupoval krachující podniky po širokém okolí. Zároveň si doma vytvářel zásobu zlata a hotovosti v cizích měnách.
Roku 1947 továrník utrpěl těžký infarkt a odešel do invalidního důchodu. Život na vysoké noze si ani potom neodpustil. Aby si zachoval životní standard a zajistil provoz honosného domu, postupně rozprodával nemovitosti, zlato i cizí měny, které před lety nakoupil.
Prodej zlata byl jen záminkou, proces se stal fraškou
A právě v tuto chvíli zakročil komunistický režim. Ve druhé polovině padesátých let byl Josef Knap společně se třinácti dalšími lidmi včetně své manželky zatčen a obviněn z trestných činů „spekulace“ a „ohrožení devizového hospodářství“. Jako údajná hlava celé organizované skupiny čekal na soud v jihlavské vazební věznici.
Záminkou procesu bylo, že podle žalobce Knap ve svém domě přechovával více než deset kilogramů zlata, nejméně 306 zlatých mincí a tisíce nehlášených amerických dolarů a švýcarských franků. Toto jmění postupně prodával „za přemrštěné ceny“.
„Celý proces se stal fraškou, ve které byl někdejší továrník před obecenstvem ničen. Propaganda z něj udělala velkého pána, zbabělce, zločince a sadistu,“ píší Čižmář a Janáček. „Byl to soud podobný procesu s Miladou Horákovou, jen na regionální úrovni,“ pravil Kamp.
V už přejmenovaném Havlíčkově Brodě se na konci padesátých let rozběhl soud, který do té doby neměl v okolí obdoby.
„Konal se v tehdejším kulturním domě Ostrov. Ve fabrikách se na něj rozdávaly zaměstnancům vstupenky jako na představení,“ poznamenal Michal Kamp.
Vše dobré bylo zapomenuto, Knap byl vykořisťovatel
Zestárlý Josef Knap v takovém procesu prostě nemohl uspět. Při přelíčeních se o něm mluvilo jako o vykořisťovateli. Byl obviňován, že po celou svou kariéru zneužíval postavení zaměstnanců, že se na jejich úkor obohacoval.
„Josef Knap a Vlasta Knapová vedli po celou dobu své životní dráhy nákladný a bohatý způsob života. Již na počátku prvé republiky se řadili mezi horní vrstvy buržoazie, která bezmezně vykořisťovala naši dělnickou třídu a pracující lid,“ píše se v rozsudku z 12. června 1959, který je uložen v havlíčkobrodském Státním okresním archivu.
Osmnáctistránkový dokument je podobných propagandistických obratů plný. „Zlato ani jiný majetek Knapovi nezískali svojí vlastní prací, ale na základě vykořisťování námezdních sil,“ stojí v něm například.
Manželé v procesu dostali vysoké tresty. Josef byl odsouzen k dvanácti letům vězení, jeho manželka Vlasta k osmi. Vedle toho jim byl zakázán pobyt na Havlíčkobrodsku, stát jim zároveň zabavil veškerý majetek.
Továrník zemřel ve vězení, s manželkou se už neshledal
„Po zhodnocení jejich třídního charakteru nabyl soud přesvědčení, že jejich trestná činnost též pramenila z podstaty třídní nenávisti proti lidově demokratickému zřízení, které jim znemožnilo vykořisťovat pracujícího člověka a žít tak na úkor druhého. Zejména obžalovaný Knap nenáviděl naše zřízení a svými výroky zesměšňoval vše, na čem lidově demokratické zřízení spočívá: socialistické hospodářství, národní výbory a nepozastavil se ani před vedoucí silou našeho lidu, před Komunistickou stranou Československa,“ píše se v odůvodnění výše trestu.
Soudní proces nejen že poslal oba manžele do vězení, jejich osudy také nenávratně rozdělil. Josef a Vlasta už se nikdy na svobodě nesetkali. Bývalý ředitel textilní továrny zemřel ve vězení v roce 1963.
Jméno Josefa Knapa se podařilo očistit až po roce 1989. Zda se ovšem majetek zabavený komunisty rodině někdy vrátil, není známo. V Havlíčkově Brodě se tak nestalo. Z Knapovy vily je už mnoho let městská mateřská škola.
A městu nyní po rozhodnutí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových připadla i část nenápadného pozemku na křižovatce ulic Dvořácká, U Cihelny a U Vítků, který Knap původně - včetně zdejší bývalé cihelny a dalších pozemků v okolí - vlastnil.
