Práce diverzantů, nebo provokace StB? Babické vraždy nejsou dodnes vyřešené

Po nesmyslné střelbě večer 2. července 1951 zůstali v Babicích na Třebíčsku tři mrtví, čtvrtý z nich přežil s průstřelem zad. Zastřeleni byli místní komunističtí funkcionáři. Babickým případem začíná letní seriál největších kriminálních případů na Vysočině.

Osudného večera zůstala na podlaze babické školy mrtvá těla. Zavražděn byl Tomáš Kuchtík, Josef Roupec a Bohumír Netolička, postřelen byl František Bláha. Následovalo zatýkání, jedenáct poprav, věznění, deportace. Pozadí babických událostí není jasné ani dnes.

Pokud se nepodaří badatelům v archivech najít dosud neznámé nezvratné důkazy, stále budou ke krvavému babickému dramatu z léta roku 1951 existovat dvě až tři verze výkladu. Heydrichiádě podobné tažení komunistické moci proti vlastním obyvatelům, nebo práce diverzantů řízených Západem?

„Já mám z 99 procent jasno, že šlo o řízenou provokaci StB. Věřím, že důkazy se ještě najdou,“ řekl historik Martin Herzán, který se dějinami totality v regionu zabývá.

Podle dobové a dodnes přežívající komunistické varianty byl teror v babické škole výsledkem působení diverzantů, které na Moravskobudějovicko vyslala americká agentura CIC.

Následná vlna brutálních represí (v letech 1951 až 1958 čtrnáct soudních procesů, kdy bylo vyneseno jedenáct rozsudků smrti, čtyři doživotí, třiadvacet trestů nad dvacet let a dalších téměř sedmdesát zpravidla dlouholetých trestů žaláře - pozn. red.) pak byla podle této verze spravedlivou odplatou na „nepřátelích lidově demokratické republiky“.

Nezvratné důkazy o roli StB dosud nebyly nalezeny

O tom, že tento výklad je stále živý a nepatří do arzenálu let studené války, svědčí i v roce 2011 vydaná kniha Stanislava Kábeleho Babice, která jej bez výhrad zastává.

Babický případ

V letech 1948 až 1949 se na Moravskobudějovicku zformovala odbojová skupina z lidí kolem formace válečného odboje Lenka-Jih. Skupina shromažďovala informace a rozšiřovala letáky.

V roce 1950 ji kontaktuje „major Vašek“ - jihlavský agent Státní bezpečnosti František Mareček. Patrně se mu nedařilo, co od něj StB čekala, takže v únoru 1951 vstoupil na scénu Ladislav Malý.

Kontaktoval nejprve rokytnického pátera Jana Bulu, chtěl od něj pomoci s údajným ilegálním převozem arcibiskupa Berana do Rakouska. Bula byl zatčen poté, co Malému projevil nedůvěru.

Malý pak kontaktoval faráře v Babicích Václava Drbolu, i ten jej odmítl a poté byl zatčen. S Malým však dále spolupracovala skupina odbojářů, kteří s ním coby iniciátorem podnikali v okolí sabotážní a zastrašovací akce.

Večer 2. července 1951 se čtyři členové skupiny vydali do Babic, kde na chodbě školy dva z nich zastřelili tři funkcionáře místního národního výboru. Zatčeni byli druhého dne večer dva kilometry od Babic po přestřelce v žitném lánu.

Druhá verze tvrdí, že prvotní teroristický akt byl vysoce nešťastným a snad i nechtěným vyústěním připravované provokace v režii Státní bezpečnosti, jejímž cílem bylo připravit půdu pro následné brutální tažení komunistické moci proti selskému stavu, živnostníkům a duchovenstvu.

Zatímco první verze se opírá především o dobové záznamy výslechů účastníků, které však mohly být zmanipulované, druhou verzi podporují zaznamenané vzpomínky pamětníků a dlouhé série logických nesrovnalostí v celém babickém příběhu.

Nezvratné listinné důkazy o přímé roli StB však dosud nebyly nalezeny ani šetřením Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Klíčové - a dodnes obestřené zásadními nejasnostmi - jsou role předpokládaných agentů StB Františka Marečka („majora Vaška“) a Ladislava Malého.

Svědectví účastníků na nahrávce z roku 1993

Důležitá svědectví jsou na videonahrávce z roku 1993, kde mluví přímí účastníci, kněží Josef Valerián, Jan Podveský a cidlinský občan Ludvík Stehlík mladší.

„Můj přítel z válečného odboje, komunistický funkcionář Josef Ošmera, za mnou přišel už na konci léta 1949 a soukromě mi řekl: Dejte si pozor, něco se tady v Jihlavském kraji chystá a bude to strašné,“ řekl páter Podveský.

A souhrn dosavadních poznatků, ústící v třetí verzi babického případu, přinesl v dosud asi nejúplnější a nejstřízlivější práci k tématu, nazvané Babické vraždy 1951, historik Michal Stehlík. Svou knihu vydal v roce 2016.

Podle jeho analýzy a úvah byl babický masakr zkratem, ve který vyústila spirála zmateného a nevypočitatelného konání alkoholika a dobrodruha Ladislava Malého.

Zkratem, se kterým původně nepočítala ani StB, ale který nakonec dokázala pro své cíle velmi rychle, efektivně a brutálně využít v rámci zastrašovacích akcí proti selskému a duchovnímu stavu.

První soud se rozehrává už po 10 dnech od činu

„Malý skutečně přechází přes železnou oponu, s největší pravděpodobností s defraudovanými dolary z ústředny CIC ve Vídni. Není podle všech dokladů spojen se Státní bezpečností. Hledá spolupracovníky, ukrývá se, shromažďuje zbraně. I přes několik vln zatýkání není dopaden. Jeho nezbytným atributem je alkohol a až bájivá lhavost o své důležitosti a činech, které páchá. Narůstající nedůvěra v něj nemohla být vyřešena prakticky jinak než jeho odchodem nebo smrtí. Do babické školy vstupují v noci 2. července 1951 Antonín Mityska a Ladislav Malý spolu. Dle všech dokladů je vrahem Tomáše Kuchtíka právě Ladislav Malý, vrahem dalších dvou funkcionářů Antonín Mityska, který také zranil Františka Bláhu,“ píše Stehlík.

Následuje rychlé vypátrání a zatčení Malého skupiny. Teprve následně se podle Stehlíka roztáčí mašinerie Státní bezpečnosti a prokuratury. Teprve nyní vzniká „zpětně“ Státní bezpečností konstruovaný oficiální obraz babického případu, do něhož je justicí a StB dodatečně podle rodícího se scénáře pro spektakulární soudní líčení manipulativně zapojeno předivo vztahů, událostí a osob, zatčených mnohdy již dávno před vraždami v babické škole.

Deset dnů po Babicích následuje první soud a již v něm prvních sedm rozsudků smrti. Další budou následovat.

Moravskobudějovicko na řadu desetiletí zahalí oblak hrůzy z nepochopitelného brutálního zločinu a stejně nepochopitelné a ještě brutálnější odplaty režimu.

Rozpory a nejasnosti akce Teror

Mapka StB, v níž je zakresleno místo v žitném poli u Bolíkovic, kde bezpečnost čtveřici z babické školy obklíčila.

Jako akci Teror pojmenovala Státní bezpečnost rozsáhlé zatýkání, které začalo na Moravskobudějovicku 3. července 1951, už pár hodin po babických vraždách.

Dva či tři dny předtím se však do okolí Babic podle řady svědectví stahovaly jednotky vojska, milice, Sboru národní bezpečnosti a StB. Byla to snad jasnozřivost?

Zavraždění funkcionáři v Babicích prý nepatřili k horlivým, není tedy jasné, proč byli demonstrativně a zbytečně zavražděni právě oni.

Podezření budí i sled zatýkání všech, kteří se krátce předtím setkali s Ladislavem Malým a odmítli s ním spolupracovat.

Už ráno po vraždách byl zatčen v Cidlině v úkrytu Antonín Plichta starší, který byl ve spojení se skupinou. Ten údajně řekl policii, kde se budou členové skupiny skrývat. Místem bylo pole u Bolíkovic - pachatelé vraždy, ač mohli během noci bezpečně uprchnout pěšky až do Rakouska, se nelogicky vrátili k Babicím, kde na sebe navíc upozornili střelbou na policejní letadlo, které nad polem přelétávalo.

Malý byl oficiálně při přestřelce zabit, řada svědků však tvrdí, že jej poté opakovaně viděla živého.