Popravy odsouzených v babickém procesu začaly v Jihlavě ve čtyři ráno

Jihlava ve středu ve 4 ráno ještě spala, jezdily jen trolejbusy a pekařská auta. Končila právě krátká letní noc, když si skupinka lidí se svíčkami připomněla, že právě před 65 lety začaly na dvoře dnešní Vysoké školy polytechnické popravy po babickém procesu.

Tichá modlitba a tlumený hlas historika Michala Stehlíka. Vyprávěl, co se tehdy dělo u šibenice během srpnového rána v roce 1951 na dvoře dnešní vysoké školy. Právě Stehlík uspořádal komorní pietní setkání v netradičním čase, kdy se vzpomínalo na oběti justičních vražd v takzvaném babickém procesu.

Koho popravili 3. srpna 1951

Antonín Mityska (24), sedlák. V babické škole dva funkcionáře zastřelil a jednoho zranil

Antonín Plichta st. (57), sedlák. Během II. světové války se zapojil do odboje. Pomáhal západnímu paravýsadku Spelter. Od května 1951 se skrýval s Ladislavem Malým. Účastnil se zapálení stodoly v Mikulovicích.

P. Václav Drbola (38), farář. Poskytl pomoc mužům, kteří později stříleli v babické škole. Zatčen byl ale ještě před babickou tragédií.

P. František Pařil (40), farář. Tři dny se u něj na faře v Horním Újezdě skrývali Malý, Mityska a Plichta.

Drahoslav Němec (20), dělník. S Malým se účastnil přepadení v Heralticích a Podheralticích, postřelil jednoho muže. Sám byl též postřelen a od Malého utekl.

Antonín Škrdla (34), hajný. Za války byl stejně jako Plichta odbojář. Poskytl Malému úkryt, zatčen byl před babickou tragédií.

František Kopuletý (38), hajný. Za války odbojář. Také ukrýval Malého a zatčen byl před tragédií.

Mluvit začal přesně ve čtyři hodiny ráno. V tento brzký čas před 65 lety vyváděli bachaři sedm odsouzených na popraviště. Ti už od večera předešlého dne věděli, že mají před sebou poslední noc v cele a v životě.

„Dokonce museli podepsat protokoly, že jsou seznámeni s tím, že budou pověšeni,“ podotkl Michal Stehlík, autor nové knihy Babické vraždy 1951.

Vše trvalo od čtyř do půl sedmé ráno. „Byla to jedna z nejmasovějších poprav za celé období komunistického režimu. Ostatní vězni pak slyšeli zatloukání rakví,“ připomněl historik.

Rozsudek i popravy přišly po vraždách v babické škole mimořádně rychle. Ještě před soudem ale odsouhlasily tresty smrti komunistické špičky v čele s Klementem Gottwaldem a Antonínem Zápotockým. O spravedlivém procesu se zatčeným mohlo jen zdát.

Chytili je v žitném poli, letos tam dozrává pšenice

Tragický běh událostí se strhl v pondělí 2. července 1951. Večer byli v babické škole zabiti tři funkcionáři místního národního výboru. Stříleli Ladislav Malý a Antonín Mityska. Venku před školou zatím hlídali bratři Plichtovi, synové sedláka z blízkých Šebkovic.

Mapka StB, v níž je zakresleno místo v žitném poli u Bolíkovic, kde bezpečnost čtveřici z babické školy obklíčila.

Celá skupina byla dopadena o den později v žitném poli u Bolíkovic, což je obec na dohled od Babic. Mimochodem tento týden v úterý v těch místech dozrávala pšenice. Pole je po pravé straně vedle silnice vedoucí z Bolíkovic do Čáslavic.

Při obří akci bezpečnosti tam v červenci 1951 zahynul hlavní strůjce vražd Ladislav Malý, podle různých svědectví alkoholik s nevypočitatelným chováním, který často lhal.

Stehlík zjistil, že Malý nebyl řízen do babické školy Státní bezpečností, což někteří lidé dodnes tvrdí.

Plichtův statek v Šebkovicích dodnes stojí a funguje

V žitném poli zahynul i jeden z bratrů Plichtových. Druhý bratr byl vážně poraněn. Žil ještě skoro dva roky, ale už nemohl chodit. Na popraviště ho pak jako invalidu přinesli. Na šibenici skončil i jejich otec Antonín Plichta, který se s Malým skrýval, ale při vraždách v Babicích nebyl.

Po smrti Plichtových zabralo jejich statek v Šebkovicích zemědělské družstvo. Udělalo v něm tři byty. Dnešní majitelé ho vlastní od roku 1993, kdy ho koupili od sestry bratrů Plichtových žijící v Klatovech, které byl vrácen. Za současnými majiteli občas někdo chodí s návrhem, že by mohla být na statku pamětní deska. Zatím k tomu ale ještě nedošlo.

Nynější vlastníci dali statku dřívější podobu. Obnovili klenuté stropy a maštale tam, kde bývaly byty družstva.

To statek Antonína Mitysky v Horním Újezdě už dnes vypadá úplně jinak. (Mityska obklíčení v poli přežil a o měsíc později šel na šibenici - pozn. red.) „Já si ho ještě pamatuju, bylo mi tenkrát devět,“ vzpomíná místní obyvatelka, která toto úterý pracovala na zahrádce a neuvedla svoje jméno.

Když odešel Mityska do ilegality, obávali se místní o jeho život. „Můj tatínek se bál, že ho najde někde na půdě oběšeného. On totiž na svém statku nezvládal povinné dodávky,“ popsala žena.

Režim využíval jakéhokoliv podnětu proti církvi a sedlákům

Ve stejné obci skrýval Malého i Mitysku farář František Pařil, a to celkem tři dny v červnu před vraždami v Babicích. „Prý se chodili i na věž kostela rozhlížet po okolí. Já myslím, že je farář neměl schovávat,“ dodala pamětnice.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Jenže lidé, kteří tehdy Malého schovávali, byli v těžko řešitelné situaci. Kdyby ho odmítli či prozradili, mohlo to pro ně mít stejné následky. Komunistický režim po roce 1948 tvrdě postupoval proti církvím a sedlákům, využíval jakékoli podněty. Střelbu v babické škole pak použil k dalšímu tlaku.

Farář Pařil také skončil na šibenici. Ranním popravám z 3. srpna předcházel proces v jihlavském Dělnickém domě, který byl už deset dní po střelbě ve škole. Vynesl sedm rozsudků smrti.

Další proces byl v listopadu v Třebíči, na popravu byl poslán páter Jan Bula. Oběsili ho též v Jihlavě. Až v roce 1990 byl plně rehabilitován. Ostatní tresty smrti v tomto případu už byly vykonány v Praze. Následovalo i mnoho trestů vězení pro další lidi.