Velkým úspěchem českých barev skončilo mistrovství Evropy v canicrossu, bikejöringu a scooteru. Čeští běžci, cyklisté a koloběžkáři se svými psy vybojovali třetí říjnový víkend v Novém Městě na Moravě celkem 28 medailí ze 108 možných včetně tříčlenných štafet mužů a žen.
„Z takového úspěchu v individuálních musherských disciplínách jsme nadšení, výsledek předčil i ta nejoptimističtější očekávání,“ řekla Kamila Šrolerová, hlavní pořadatelka a předsedkyně TJ Sokol Maxičky. „Šlo o nejlépe obsazený šampionát v historii a Česká republika byla nejúspěšnější výpravou,“ vyzdvihuje Šrolerová.
Pozici české hvězdy si udržela Martina Štěpánková. Vyhrála závod v běhu i na koloběžce a ke zlaté medaili dotáhla také českou štafetu, celkem tedy získala tři zlaté medaile. Ale bodovali i junioři.
Ve startovním poli však bylo i dost takových, kteří neměli vysoké ambice. Musheři neberou svůj obor jen jako sport, ale jejich zábava je hodně o životním stylu. Svému koníčku často obětují veškerý volný čas, i proto si mnozí našli své životní partnery takříkajíc v oboru.
Obvykle mají obytné karavany a do dějiště závodů s sebou vezmou kromě psů také celou rodinu. „Někteří musheři zůstali v dějišti šampionátu třeba až do úterý a užívali si Vysočina Arenu dál,“ podotkla organizátorka.
„Na běhání se hodí každý pejsek, který má rád pohyb. Ale pro sport jsou předurčeni hlavně kříženci ohařů, obecně evropský saňový pes,“ líčí Martina Štěpánková, která v Novém Městě soutěžila na koloběžce s tříletým Nickem a v běhu s jednoročním Timem.
„Trénujeme třikrát týdně, a když není trénink, uděláme si delší procházku. Když pracuji, pes odpočívá, když mám volno, trénujeme,“ popisuje svoji přípravu devětatřicetiletá závodnice z Jirkova na Chomutovsku.
Stačil jeden článek v časopisu
Jako dítě začínala s atletikou, už jako starší si pořídila pitbulla, s nímž dělala sportovní kynologii a služební výcvik. Mushingu se začala věnovat poté, co si o canicrossu před lety přečetla v časopise. V Česku patří mezi historicky nejúspěšnější závodníky – ve své sbírce má medaile z mistrovství Evropy i světa, dokonce i v zimní disciplíně skijöring.
Na rozdíl od svého přítele Štěpánkovou nelákalo jezdit s klasickým psím spřežením. „To je disciplína strašně náročná na finance i časově. Je rozdíl mít dva psy, nebo patnáct. Na začátek je ideální mít doma psa, vzít si kecky a vyběhnout,“ říká zlatá medailistka.
Podobných zájemců, kteří holdují pohybu v přírodě a čtyřnohým miláčkům, je hodně. Podle Kamily Šrolerové v posledních letech výrazně roste počet nových musherů.
„Na každý závod organizovaný pod hlavičkou svazu už musíte mít nově musherskou licenci, to dříve nebývalo. Ale je také spousta závodů, kde se běhá s pejsky i bez licence,“ dodala.
Ovšem pozor, aby se koníček nezvrhl ve vášeň. Žďárský musher Vít Kolátor před lety začínal s jedním psem, prý aby nesportoval sám. Když pak viděl na vlastní oči závody psích spřežení, nadchl se pro tento sport. „Začal jsem závodit s jedním psem na kole, na běžkách a pak už to zkrátka nešlo zastavit a pořizoval jsem si další pejsky,“ líčí.
Teď už jich trénuje pětadvacet, má čtyři tituly mistra republiky a letos v lednu dojel šestý ve Velké odyseji v Savojských Alpách, jednom z nejtěžších závodů světa. A přitom to začalo celkem nevinně pořízením psa na inzerát.
