Při tvorbě ilustrací Jakub Tomáš z různých druhů papíru vystříhal a pomocí špejlí či nití pospojoval a slepil prostorový model scény každé z ilustrací. Ten pak vyfotografoval. Podobný postup používá rovněž při tvorbě obrazů.
Dřív do modelů používal například i různě rozřezané fotografie, umístěné do prostoru. „Dnes už se to stává takovým až loutkářstvím, protože si scény vytvářím z vlastních zdrojů,“ říká letos osmatřicetiletý Tomáš.
Důležitým nástrojem jeho tvorby jsou nůžky. Z kartonu vystříhá a vymodeluje trojrozměrnou situaci, kterou pak vrátí zpět do dvou rozměrů - přemaluje ji na plátno.
Ve svém ateliéru právě zabalil do bublinkové fólie velkoformátový obraz s názvem Nosiči. Opakovaně vystavovaný Tomášův obraz by měl být naložen do letadla a na přelomu března a dubna dopraven do New Yorku. Tam by měla být malba vystavena v Asya Geisberg Gallery ve čtvrti Chelsea. Není ovšem jasné, zda to po rušení letů mezi Evropou a Amerikou bude možné.
Obraz by měl být součástí výstavy pěti autorů z celého světa, které si galeristé sami vybrali.
„Vystavit obraz v prestižní newyorské galerii je pro mě obrovsky důležité. Myslím, že na mě přišli přes Instagram, který umí propojit profese z celého světa. Obraz Nosiči je reakcí na fenomén rozevírajících se sociálních nůžek. Je to scéna, která vypadá archaicky - otroci nesou jednoho, který si pohodlně sedí na nosítkách. Je to analogie na dnešní svět, kde do určité míry pořád funguje otrokářství,“ popisuje výtvarník.
Jakub Tomáš
|
Na kontě má dvacet samostatných a dvacet společných výstav. Nyní už podruhé vystavuje ve Vídni, teď v galerii Hollerei. Výstava nazvaná Head in the Cage zde potrvá do 22. března. „Dost mě zajímá geopolitickokulturní situace. Vnímám okolní svět, což se do mé tvorby promítá,“ vysvětluje Tomáš.
Jeho díla už byla k vidění i ve Velké Británii, Kanadě, dvakrát ve Francii. Nyní chystá další výstavu ve slovenských Košicích.
Stále respektovanější malíř má na první pohled rozeznatelný rukopis - jeho díla precizní malbou vytvářejí iluzi prostoru na ploše, kompozice postav i rekvizit obsahují nejednoznačná poselství a příběhy.
V jednom období tvořil obrazy v kulatých či zaoblených formátech bez ostrých rohů. Části modelů pro malování svých obrazů zase přichystal druhý život. Rozebral je, vytvořil z nich novou kompozici a zalil ji do epoxidu, kterým protáhl hadičku s cirkulující tekutinou. Ta vytvořila obrazům „krevní oběh“ a symbolicky jim dávala život.
Odpočinek od obrazů mu poskytla výše popsaná možnost tvořit ilustrace pro knihu Krvavý Bronx. „Moje práce má v podobě knihy v sobě potenciál zasáhnout zase jiný okruh lidí než tradiční obrazy. Bavilo mě to, i když tam byl šibeniční, stresový termín. Rád bych si to zopakoval,“ říká Tomáš.
