Jan Teplý, který byl prezidentem Herecké asociace čtrnáct let, se narodil v roce 1931 v Praze. Nejprve se začal učit hodinářem. Když už měl za sebou první opravené budíky a prodával v obchodě, skončil s řemeslem a dal se k divadlu.
Své první veřejné vystoupení zažil v obci Studánka nedaleko Rumburku. „Stávala tam u cesty polodřevěná hospoda Monte Carlo, dnes už neexistující. Tam jsme hráli jak za Tyla. Na sudech byla položená prkna, na nich koberec,“ vzpomínal kdysi.
Jeho první krok na jeviště v Monte Carlu tehdy ovšem ovlivnila tréma. V rozechvění šlápl na kraj jedné z fošen, ta se prudce zvedla a celá konstrukce jeviště se zakymácela. Přesto nakonec svůj part dohrál.
Navzdory nejistému prvnímu kroku u herectví zůstal. Hrál v Táboře, kde byl jeho ředitelem Karel Konstantin, manžel Nataši Gollové. Z Tábora odešel do Mostu a pak musel na vojnu. Ještě před odchodem do kasáren ale strávil několik měsíců v Divadle na Vinohradech. Ne však jako herec, dělal tam kulisáka.
Na venkově byla romantika, ale méně příležitostí než v Praze
„Po vojně jsem nastoupil do Horáckého divadla v Jihlavě. Nikdy jsem nelitoval, že jsem si hodně zahrál na oblasti. Byli jsme mladí, byla to romantika. Ovšem nebyly tam takové příležitosti jako v Praze: televize, dabing,“ ohlížel se Jan Teplý.
Jeho divadelní pouť zpět do rodné Prahy pokračovala přes Varnsdorf a Liberec. Na počátku šedesátých let se stal členem pražského Divadla Jiřího Wolkera, později přešel do divadla S. K. Neumanna v Libni.
V osmdesátých letech se stal členem Městských divadel pražských. Od roku 1990 do roku 2004 jej mohli diváci vídat na Vinohradech. Tentokrát už tam nebyl kulisákem jako před vojnou, nýbrž hercem.
Hrál v desítkách filmů a také v televizních seriálech
Kromě divadla se Teplý věnoval filmovému herectví. Režiséři ho přivedli před kamery pět let po odchodu z Jihlavy. Jeho první filmy začátkem 60. let byly Králíci ve vysoké trávě a Blbec z Xeenemünde.
V šedesátých letech se objevil v později trezorovém filmu Ucho Karla Kachyni.
V čem Jan Teplý hrál v JihlavěJan Teplý se během jihlavského angažmá v 50. letech potkal třeba s kolegy Jaromírem Crhou, Leopoldem Francem či Lumírem Peňázem. Režisér Karel Nováček obsadil Teplého do komedie Slaměný klobouk. Premiéra byla tehdy na Silvestra v roce 1954. Roli dostal i v Tylově Paličově dceři. Dochovaly se snímky ze hry Oldřicha Daňka Jessii jde o život, v níž Teplého režíroval Vladimír Štros. |
Poté se jeho filmografie rozrostla na desítky dalších filmů a seriálů. V osmdesátých letech si zahrál ve snímcích Fešák Hubert nebo Oznamuje se láskám našim. Dostával spíše menší role, přesto si jej diváci dobře pamatují. Objevil se i v seriálu Zdivočelá země.
Do Jihlavy se vrátil třeba v roce 1997 jako prezident Herecké asociace u příležitosti vyhlašování Horáců.
Známým hercem je i syn Jana Teplého stejného jména. S tátou si rozuměl. Kolikrát spolu diskutovali o všem možném až do rána. Když byl ještě syn menší, vodil ho otec po Praze, kde znal každý kout.
Jan Teplý starší exceloval poslední roky života na jevišti po boku Simony Stašové v komedii Neila Simona Poslední ze žhavých milenců. Inscenace měla úctyhodných 499 repríz.
Když herec zemřel v roce 2007 v pětasedmdesáti letech, Simona Stašová na něj zavzpomínala: „Zemřel přesně měsíc po našem posledním představení v Liberci. Lidé nám tehdy tleskali vestoje. Jako by cítili, že ho vidí naposledy.“
