Herec, jemuž je věnován další díl seriálu k 80. výročí Horáckého divadla, měl vůbec štěstí na úspěšné pohádky. Důkazem byla další, tentokrát televizní, s názvem Princové jsou na draka z roku 1980. Představoval v ní rádce, jemuž byla věnovaná píseň Hlupáku, najdu tě.
Bohuslav Čáp pocházel z vesničky Borová ležící na Náchodsku u polských hranic. Narodil se 26. října 1925.
Jako kluk hrával rád fotbal na louce u splavu. Třeba penalty trénovali s kamarády tak, že se vsázeli. Když někdo nedal gól, musel zaplatit drobný obnos, udělat padesát dřepů nebo alespoň dát ostatním jablko.
Budoucí divadelník nejdříve absolvoval dvouletou obchodní školu. Od roku 1942 byl nasazen do válečného průmyslu v Náchodě. Tam začal hrát amatérsky divadlo. Ve městě tehdy fungovala avantgardou inspirovaná Mladá scéna.
V Jihlavě se sešel s Kamilou Moučkovou a Janem Skopečkem
Těsně po válce získal angažmá v náchodském oblastním divadle. Odtud přešel v roce 1946 už jako profesionální herec do Horáckého divadla. V Jihlavě tehdy společně hrával třeba s pozdější televizní hlasatelkou Kamilou Moučkovou či Janem Skopečkem.
Režisér Bořivoj Zeman ho obsadil do Pyšné princezny v době, kdy už Jihlavu opustil, tehdy působil v olomouckém divadle.
Scény krále Miroslava se ševcem měly v padesátých letech názorně ukázat rozdělenost světa. Tedy že na východě v zemi Miroslava je vše rozkvetlé a světlé. A hned vedle, na západě v Půlnočním království, pochmurná nálada, uschlé stromy. Napůl černý hraniční kámen se supem se tyčil v temném prostředí, kde se ani nesmělo zpívat.
Mimochodem, scénu na hranici točili Bohuslav Čáp s Vladimírem Rážem na louce u Huntířova blízko Děčína. Ševcova chalupa s verpánkem stála u skály v obci Všemily, rovněž na Děčínsku. Dnes v těch místech stojí moderní rodinný dům, lokace se skálou je ale stále dobře k poznání.
Před kameru se znovu dostal až po přesunu do Ostravy
Pozoruhodné je, že po výborně zahraném zpívajícím ševci pak Čáp dalších deset let nedostal žádnou roli před kamerou.
„V té době byla pro venkovského herce událost, když mohl filmovat. Z Olomouce je to do Prahy daleko. Dostal jsem sice několik nabídek po Pyšné princezně, ale nic se neuskutečnilo,“ vysvětloval později Čáp v pořadu Kavárnička dříve narozených.
Když už si ho filmaři vybrali, nebyl uvolněn z divadla. „Vstřícnost divadelních režisérů tehdy v tomto směru nebyla valná,“ dodal.
Prolomilo se to až v šedesátých letech po jeho přesunu do Ostravy. A hlavně pak po roce 1967, kdy se stal členem Národního divadla v Praze. Ve zlaté kapličce pak už zůstal. Hrál tam až do penze.
Při návratu Vlasty Buriana se Jan Werich náramně bavil
Bohuslav Čáp působil po odchodu z Jihlavy krátce i v kladenském divadle. A v Kladně byl v roce 1950 přímým svědkem návratu Vlasty Buriana na jeviště poté, co několik let po válce nesměl hrát.
V čem Bohuslav Čáp hrál v Horáckém divadle v JihlavěV září roku 1946 měla premiéru pohádka Hrátky s čertem, kde si Bohuslav Čáp zahrál Luciuse, mladého čerta převlečeného za myslivce. Ve filmovém zpracování měl tuto roli Josef Vinklář. O pouhé čtyři dny později uvedlo poprvé Horácké divadlo jinou pohádku, Ondřej a drak, v níž se Čáp také objevil. Obsazen byl i do komedií Okénko autorky Olgy Scheinpflugové a Pekelník G. B. Shawa. Režisér Jan Strejček mu svěřil v Jihlavě roli ve hře Zdeňka Bláhy Hodí se žít? Premiéra byla v květnu roku 1947 a byl to v české dramatice první pokus o ztvárnění poválečného života. |
Čáp vyprávěl, že král komiků sklízel při návratu v hornickém Kladně dlouhotrvající ovace. Přijel se tam na Buriana podívat i Jan Werich. Seděl v první řadě a náramně se bavil. Smál se tak moc, že až prosil Buriana, aby už přestal. Čáp už pak během své divadelní kariéry podobně nadšené publikum nezažil.
On sám byl úplně jiným typem herce. Kritici o něm psali, že i v humorných rolích měl kamennou tvář s jakýmsi smutkem a klaunskou melancholií.
V Národním divadle zažil jeho hvězdnou sestavu, rád vzpomínal třeba na Jana Pivce. I v tomto angažmá jezdil na zájezdy a vracíval se i na Vysočinu. V osmdesátých letech hrál třeba v sále v Třebíči-Borovině.
První žena mu zemřela hodinu poté, co se vrátil ze zájezdu
„Často měl v životě pocity štěstí. Považoval za přepych být nešťastný. Nemluvil o moudrém stáří, ale unaveném,“ napsala o Čápovi Zuzana Maléřová v knize o hereckých osobnostech nazvané Celá viola tvé duše. Tohoto herce poznala v době, kdy byla mluvčí činohry Národního divadla.
První žena Bohuslavu Čápovi zemřela asi hodinu poté, co se jednou vrátil z divadelního zájezdu. Už na něj ani nechtěl odjet, ale musel. „Dozvěděl se tehdy, že jeho dávná přítelkyně z Ostravy je v podobné situaci, rozjel se za ní a do tří týdnů se vzali,“ popsala Maléřová.
Když na sklonku života tento originální herec onemocněl, nepřipouštěl si to. Neměl pocit, že by měl bojovat ani že by to měl vzdát. „Pro mě se nic neděje,“ říkal.
Bohuslav Čáp zemřel v roce 1997 ve věku nedožitých 72 let. Podle jeho přání se nekonal žádný smuteční obřad.
