Výletní restaurace s možností ubytování je více než sto let oblíbeným cílem turistů na Jihlavsku, kteří s batůžky na zádech nebo na běžkách míří k vrcholu Čeřínku, ležícím ve výšce 761 metrů nad mořem.
Cestou se zpravidla zastaví i na turistické chatě, jež je v majetku Klubu českých turistů (KČT) Čeřínek, a dají odpočinout znaveným nohám. Je také útočištěm lyžařů blízké sjezdovky, která dlouhá léta patřila k jediným na Jihlavsku.
Jihlavští turisté o lokalitě hovoří bez nadsázky jako o posvátném místě. Historie chaty na vrchu Čeřínek, vzdáleném asi deset kilometrů od Jihlavy, je velmi bohatá a sahá až na začátek 20. století. Spojená je se začátkem trampingu, skautingu a lyžování v Čechách. A také se zrozením první turistické organizace v Jihlavě.
Místo lákalo turisty z daleka široka, jeho obliba byla značná. Proto v roce 1913 vyrostla na Čeřínku první dřevěná chata, jež poskytovala ubytování a občerstvení znaveným poutníkům. Ostatně, na místě stojí dodnes.
„Jen vnitřní výmalba ornamenty už vybledla,“ říká Jiří Veselý, předseda Klubu českých turistů Čeřínek. „Veřejnosti ji už ale neotevíráme. Těm slouží její mladší sestra pár metrů nad ní,“ dodává s úsměvem.
Původní chatu nechal vybudovat Český spolek pro zimní sporty v Jihlavě. Autorem návrhu byl slavný lyžařský závodník té doby, architekt Jarolímek.
Staniční kniha je tak vzácná, že musela být uložena v archivu
Hned první den se začala psát i Staniční kniha, která měla zachytit návštěvy a významné události na chatě. V úvodu jsou pravidla, za nichž je možné se na chatě ubytovat. Kniha nabádá i ke slušným způsobům a dodržování domácího řádu. Jednotlivá sdělení jsou provázena množstvím fotografií, kreseb a ornamentů. Cenná je natolik, že je dnes uložena ve Státním okresním archivu v Jihlavě.
„Nálada báječná, jitra ještě báječnější, blaze nám zde býti,“ stojí v zápise datovaném 13. srpnem 1915. Napsaly jej tři žačky z telčské malírny, které pod vedením profesora Františka Fromka vyzdobily slováckými ornamenty stěnu jedné ze dvou místností.
Někteří z pisatelů Čeřínek důvěrně označují jako Čeřen, další se nechali unést poetikou místa a v knize tak najdeme i básně: „Vzrosteš jak květnové ráno ... srny u nás tančí a slzy jim do taktu zvoní, zvoní, zvoní...“
A vyčíst z ní lze i to, že se zde lidé na začátku minulého století bavili úplně stejně jako dnes. To znamená nejčastěji s půllitrem v ruce. Jeden ze zápisů v knize například praví: „Muzika spustila - a flašky a sklenice tancovaly ‚ntep - tutep‘ kolem.“
O kousek dál je záznam o pálení čarodějnic v roce 1922. K popsání atmosféry stačilo pisateli pár slov: „... bengál, lampiony, rachejtle, košťata, řev a zpěv.“
Nová chata hned vyhořela, požár se nikdy nevyšetřil
Za pár let byla ale chatka potřebám stále se zvyšujícího počtu turistů malá. Za vybudováním nové, prostornější stavby, která by byla přístupná široké veřejnosti, stál František Srdínko, jenž v roce 1920 stanul v čele Turistického klubu Čeřínek. Požadavkem zadavatelů bylo, aby chata měla alpský ráz.
Historie chaty na Čeřínku29. 3. 1913 je první turistická chata předána veřejnosti. Stojí dodnes. 2. 9. 1923 byla vedle první chaty postavena další, větší, v níž se i vařilo a poskytovalo ubytování. 16. 1. 1934 chata vyhořela. Příčinu se nepodařilo zjistit. 9. 9. 1934 ještě týž rok stála na místě vypálené chaty nová. A to i díky sbírce veřejnosti. Roku 1988 byla do provozu uvedena nová chata. Vyrostla na místě té předcházející. V roce 1992 byla chata převedena na KČT Čeřínek a veřejnosti byla předána do užívání 26. 6. 1995. V současné době je chata využívána k ubytování a rekreaci, v přízemí funguje restaurace, v dalších dvou patrech jsou pokoje. |
Otevření chaty v roce 1923 bylo slavností, které se zúčastnily téměř dva tisíce lidí. Radost z ní měli turisté, ale pouze krátce, 16. ledna 1934 za nevyjasněných okolností do základů vyhořela.
„Nikdo neví, co se tenkrát přihodilo. Říká se, že to snad zapálili Němci. Důkazy pro to se však nikdy nenašly,“ krčí rameny Veselý.
Ještě týž den však začala spontánní veřejná sbírka na vybudování nové chaty a ani ne za devět měsíců vyrostla na kamenných základech původní budovy nová turistická chata. Na konci 80. let ale byla stavba pro nevyhovující technický stav zbourána a znovu vybudována chata nová, v pořadí již třetí.
Dnešní podoba pochází z roku 1988 a je na ní patrná éra socialistického budování. Navozovat má charakter horské boudy s dlouhou střechou končící téměř u země. Majitelem je od roku 1992 opět Klub českých turistů Čeřínek.
„Objekt pronajímáme, protože sami ho nejsme schopní provozovat. Horní část slouží k ubytování padesáti návštěvníků, spodní tvoří restaurace,“ líčí Jiří Veselý, předseda organizace.
Krásný vrchol, ale nedoceněný. Jihlaváci sem moc nemíří
Současným provozovatelem je Zdeněk Vlček, který zde momentálně načíná pátou sezonu. „Je to tady pro mě srdeční záležitost. Pocházím z nedaleké Dolní Cerekve a už jako malý jsem sem s rodiči jezdil lyžovat na zdejší sjezdovku,“ vypráví jednapadesátiletý muž, jenž se v pohostinství pohybuje celý život. Dlouhá léta vedl Panda bar v Jihlavě, ale také několik let vařil ve Francii.
Čeřínek je podle něj krásný, ale nedoceněný. „Jezdí sem mnohem častěji lidé z Ostravy, Brna nebo z Českých Budějovic než Jihlaváci,“ krčí rameny. Podle něj by pomohla lepší autobusová doprava.
Nejčastěji ubytovává na chatě školy, školky v přírodě a sportovní kluby na soustředění. Pořádají se zde různá školení, firemní výjezdní zasedání i soukromé oslavy.
Během letního hudebního festivalu ČeřínekFest zde bydlí či chodí na jídlo i členové populárních českých kapel. A tak zde lidé v minulosti mohli natrefit například na skupinu Tři sestry, Matěje Homolu z kapely Wohnout nebo třeba na herce Otmara Brancuzského.
A to, že se na chatě Čeřínek lidem líbí, ukazují na zdi různé diplomy a ocenění, které současný provozovatel získal od hostů za vzornou péči.
Otevřeno je na Čeřínku pořád, i když je zrovna pondělí a měl by platit zavírací den. „Přece nenechám turisty, kteří přijdou s jazykem na patru, stát venku,“ rozhazuje rukama Vlček.
Před lety nechal vybudovat u chaty hřiště pro děti a zanedlouho by se měl do stáje poblíž přistěhovat koník, na němž se děti budou vozit.
Už roky je chata nekuřácká, šlo to i bez zákona
Už několik let je chata zcela nekuřácká. „Bylo to čistě naše rozhodnutí a nepotřebovali jsme k tomu žádné zákony a nařízení. Dříve se tady kouřilo a bylo to tady všude znát. Všechno jsme museli vypucovat. Když jsme myli stropy, tekla z toho úplně žlutá voda. Člověk by nevěřil, jak to ty cigarety zanesou,“ popisuje.
Místo cigaretového dýmu si teď mohou hosté prohlížet soupravy historických čajových konviček, staré váhy či petrolejky, které zdobí poličky pod stropem.
Pro místní pořádá i řadu akcí, jako je karneval či dětský den, a pravidlem už je také setkání heligonkářů, kteří se na Čeřínek již několik let vrací. Jeden z místních harmonikářů má na čestném místě v restauraci i svou fotografii.
Kdo by se vypravil na oběd, narazí hlavně na tradiční českou kuchyni. „Připravujeme také zvěřinu. Míváme kance, srnčí i husy z místního velkochovu,“ usmívá se.
Stejně jako Jiří Veselý, předseda Klubu českých turistů Jihlavy, i provozovatel Zdeněk Vlček ví, že by chata potřebovala větší finanční injekci. „Kdybych vyhrál peníze, dal bych je do chaty. Vyměnit by potřebovala střecha i okna a alespoň dva pokoje bych udělal s vlastní koupelnou a záchodem,“ zasní se nad zatím nesplnitelnými plány Vlček.
