Sháněla jsem brigádu, a protože moje maminka pracuje v PENNY v Hostivicích, bylo to vlastně jednoduché rozhodování. Třeba i proto, že jsme spolu mohly jezdit do práce. Potom jsem nastoupila na vysokou školu, ale nedávala mi to, co jsem očekávala, a najednou jsem potřebovala práci. PENNY už jsem znala a věděla jsem, do čeho jdu, takže jsem nastoupila do hlavního pracovního poměru.
Čím byste byla, kdybyste neukončila studium na vysoké škole? Studovala jsem medicínu, takže lékařkou. Odmalička jsem se na to těšila. Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu, kterou jsem ukončila s výborným prospěchem, takže na vysokou školu mě přijali bez přijímacích zkoušek. Po prvním roce jsem ovšem zjistila, že toho stresu je moc, že mám najednou velmi málo času na cokoli jiného, a postupně jsem zjistila, že to není cesta, kterou chci jít.
Místo kariéry chirurga jste se tedy vydala na kariéru v PENNY? Byly chvíle, kdy jste to chtěla „zabalit“ i v tomto případě? Upřímně, ne. Ano, jsou chvíle, kdy toho mám plné zuby, kdy mě něco štve. Jsme jenom lidi a jsou takové dny, kdy nás štvou kolegové, občas zákazníci, ale chvíle, kdy bych přemýšlela o tom, že skončím, tak ta nenastala, a věřím, že se tak nestane. Daleko pravděpodobněji budu hledat pozici, která by mě více naplňovala a uspokojovala, protože to je jedna z věcí, kterou na téhle práci oceňuji. Vždy je tady možnost se rozvíjet nebo jít cestou, která mi bude vyhovovat.
Před čtyřmi roky jste nastoupila na brigádu, nyní jste zástupkyní vedoucí. To je rychlá kariéra… Ono to bylo ještě mnohem rychlejší. Na zástupkyni vedoucí jsem díky zkušenostem z brigády povýšila měsíc po nástupu do hlavního pracovního poměru. Teď na podzim nastupuji do programu Potenciál a doufám, že pak půjdu zase dál.
V PENNY na rozdíl od konkurence nejsou striktně dané pozice a lidé se v činnostech v prodejně střídají. Která práce vám nejméně vyhovuje a co vás nejvíce baví? Může to znít paradoxně, ale nejméně mě uspokojuje právě práce se zákazníky, protože nejsem tak komunikativní typ, jak se může zdát. Obdivuji kolegyně, které se dokážou celý den od rána do večera usmívat a být milé na lidi za pokladnou. Naopak mám ráda, když jsou věci, tak jak mají být, když je mám pod kontrolou, takže ráda dělám pořádek, ať už v prodejně nebo v papírech.
Stala jste se tváří PENNY, teď vás lidé mohou vidět na náborových plakátech. Jaká byla reakce okolí? Když za mnou oblastní vedoucí s touto nabídkou přišla, řekla jsem si, že to bude další zajímavá zkušenost. Pak mi došlo, že mě lidé uvidí prakticky všude, a hlavně známí, kteří mě ze střední školy znají jako šprtku, jež šla studovat medicínu, a nyní budu holka na plakátech v PENNY. Měla jsem trochu obavy, zda někoho nezklamu. Nakonec to dopadlo skvěle. S kamarády jsme se tomu zasmáli. Dokonce mi třeba kamarádka, která byla na dovolené v Českém Krumlově, volala a poslala fotku s tím, že se mě ani na dovolené „nezbaví“...
