Klidní jako stoikové. Dodržujte pět pravidel a budete žít šťastně

Dnešní svět je neúprosný a naše mysl ještě neúprosnější. Ze všech stran na nás útočí tisíce informací a hlava je chce všechny pojmout a zpracovat. Není divu, že už někdy skoro ani nevíme, čí jsme... umíte si nastolit klid v hlavě?

Ilustrační snímek | foto: Shutterstock

Jak vroucně toužíme po klidu a harmonii! Intuitivně totiž cítíme, že je to ten jediný skutečný zdroj, z něhož lze čerpat životní energii. Ale naše mysl nám v tom brání. Nutí nás o všem uvažovat, brát v potaz veškeré eventuality, abychom náhodou něco nepromeškali, mít nad vším kontrolu. Často pak trvá roky, než zjistíme, že je to nejen nežádoucí, ale i zhola nemožné...

Život prožitý naplno

Nejde o žádnou novinku, to vše dobře věděli už antičtí filozofové, kteří se řadili mezi takzvané stoiky. Pojďme se podívat na některé principy stoické filozofie, které nám mohou v mnohém ulevit od všudypřítomného stresu.

Aktuální číslo

Předplatné můžete objednávat zde

Australská autorka Brigid Delaney je popisuje v knize Zbav se obav (aneb Jak být v klidu v chaotických časech). Někomu stoické učení může na pohled připadat drsné, ale věřte, že tito filozofové usilovali o jediné – aby člověk prožil svůj život naplno a nekazil si ho zbytečným stresem a starostmi. V tom jsme dnes dokonalí mistři.

Vědomí smrtelnosti

Stoikové například často přemýšleli o smrti, v podstatě se na ni každý den připravovali. Nehledejte v tom ale nic morbidního, vědomí vlastní smrtelnosti jim naopak umožňovalo vychutnávat si život plnými doušky a každý okamžik považovat za cosi vzácného a jedinečného, co už se nebude znovu opakovat.

Ruku na srdce, kolikrát jste odložili „skutečný“ život na potom? Až dostavíte dům, získáte novou práci, vychováte děti, našetříte nějaké peníze... A čas vám mezitím nekontrolovaně utíkal pod rukama.

Existuje jedna velmi pěkná rada: Žijte tak, jako by dnešní den byl váš poslední. Už jste to někdy zkoušeli? Jestli ne, udělejte to. Otevřou se vám úplně jiné perspektivy a váš život získá mnohem krásnější barvy a chutě.

Negativní vizualizace

Stoické patero

1. Uznejte, že mnohé z toho, co se děje ve vašem životě, nemůžete mít pod kontrolou.
2. Uvědomte si, že vaše emoce jsou produktem toho, jak uvažujete o světě.
3. Přijměte, že se vám občas musí dít špatné věci, tak jako komukoli jinému.
4. Považujte se za součást většího celku – za součást lidské rasy a přírody, nikoli za izolované jedince.
5. Uvědomte si, že cokoli, co máte, není vaše, ale je to vypůjčené a jednoho dne to bude vráceno.

Jste věčně nespokojení, protože nemáte to, co byste chtěli? Pak byste mohli vyzkoušet stoické cvičení, kterému se říká negativní vizualizace. Je to v podstatě totéž co pozitivní vizualizace, pouze s opačným znaménkem. Zkrátka si malujete ty nejhorší možné scénáře.

Příklad: bydlíte v malé garsonce a výhled také není bůhvíjaké terno. Při negativní vizualizaci si tedy představíte ještě menší byteček, kde se sotva otočíte, anebo rovnou ubytovnu a strohý pokoj s dalšími pěti postelemi. A výhled? Do špinavého dvorku s popelnicemi...

Pořádně se do té představy položte, jako byste vše prožívali na vlastní kůži. Věřte, že pak budete vděční za malý, leč malebný byteček s výhledem na dětské hřiště, nad kterým jste ještě včera ohrnovali nos.

Oplakávání živých

S pocitem vděčnosti můžete pracovat i ve vztahu k blízkým. Jde o to, že se v představách rozloučíte s lidmi, kteří ještě žijí. Klidně si to vykreslete (a emočně prožijte) se vším všudy. I se smutečním proslovem, ve kterém zavzpomínáte na všechny báječné nebožtíkovy vlastnosti.

„Je pak úžasné, když se s ním setkáte a on je stále naživu. Získáte nový pocit vděčnosti za jedinečnost toho člověka a za vztah s ním. Vedlejším produktem oplakávání lidí, kteří dosud žijí, je skutečnost, že si jich začnete víc vážit,“ podotýká Brigid Delaney a dodává, že své vztahy bychom měli žít naplno.

Televize, počítač – to všechno počká. Ale lidé tu už zítra být nemusí. Mějme tuto pravdu stále na paměti.