Není lehké si to přiznat, ale někdy to nutně musí zkusit každý člověk. Třeba v práci si možná nejste ve všem jistá, ale rozhodně se tak netváříte. I když je vám špatně v kolektivu partnerových přátel, vždycky se smějete, až se za břicho popadáte. Rozhazujete kolem sebe velké dávky sebevědomí a přitom se ve vás krčí jen malá dušička.
Lidé si stále na něco hrají. Mají pocit, že tak vypadají před ostatními lépe, a často si také přejí, aby tím, že se tak chovají, lepší skutečně byli. Jenže to, co je dobré a co ne, bývá v čase relativní. A neustálé předstírání vám po nějaké době dokáže hodně ublížit.
„Člověk ztratí své vlastní já a nakonec se nevyzná v tom, co vlastně cítí, čím se baví a co je jenom hra pro okolí. A to může ve vyhrocených případech vést až k rozpolcení osobnosti,“ varuje psycholožka Tchiki Davisová s tím, že ztráta sebeuvědomění, i když nemusí být viditelná na první pohled, je prvním varovným signálem tohoto stavu.
Proč to lidé dělajíDůvodů, proč se někdo uchýlí k tomu stát se někým jiným, je několik. Zmínili jsme všudypřítomný tlak společnosti, který je nejvíce určující. Ale může za tím být i něco jiného. Občas si člověk připadá prostě nezajímavý. Někdy má za sebou životní trauma, které se rozhodne před celým světem skrývat, a to je velká dřina. Často se snaží nezklamat ostatní a chová se proto tak, jak by si to přáli oni. Podle psycholožky Suzanne Kellnerové jsou ideálním příkladem dokonalého předstírání herci. „Je to v popisu jejich práce, což je v pořádku. Ale často jsou ve skutečném životě úplně jiní než ti lidé, které obdivujeme. Jejich vlastnosti se od těch ukazovaných navenek velice liší,“ tvrdí. Pravdou je, že je spousta komiků, již trpěli depresemi, a sexuálních idolů, kteří si ve skutečnosti neumí udržet partnera. |
Každý má v sobě kousek sebevědomí
Otázkou tedy je, jak toto předstírání zastavit a znovu se stát tím, kým jste. Lehké to není, protože svět, který jste si ve své hlavě vytvořila, a člověk, který se v něm ve vaší kůži prochází, vám možná připadají mnohem lepší než realita. A tak je těžké se toho vzdát. Ale když to uděláte, získáte spoustu benefitů. Proto to za trochu námahy stojí.
Prvním a nejtěžším krokem je přijmout sebe takovou, jaká jste. To je často složité, protože média – zvláště ta sociální, ale také ostatní, okolí i pracovní kolektiv na vás mohou vyvíjet takový tlak, že se cítíte neatraktivní, a to psychicky i fyzicky. To je potřeba zastavit.
Prožívejte každý nepatrný okamžik
Nejste možná žádná modelka a neumíte vydělat miliony jen tím, že mrknete očkem. Ale máte své kvality, které je potřeba zdůraznit. „I ten nejméně sebevědomý člověk má v sobě ukrytý pocit, že za něco stojí. Jen je potřeba ho najít. Pokud to nejde jinak, pak s odborníkem,“ nabádá expertka.
Sepište si na papír vlastnosti, které na sobě máte ráda anebo které často oceňují vaši blízcí. A zkuste najít i něco tělesně přitažlivého. Nemluvíme jen o figuře. Můžete mít hezké oči, úsměv, ale třeba i barvu hlasu. Všeho je potřeba si všimnout a vážit.
Jakmile si tohle uvědomíte, soustřeďte se na skutečné prožívání věcí kolem. Všímejte si toho, jak je cítíte a co se vám honí hlavou. Jde o to, abyste lépe poznala sami sebe. „Klienti si třeba jdou zaběhat nebo se projít a mají za úkol se při této činnosti zaměřit jenom na to, jak si v rámci všech věcí kolem stojí oni sami,“ říká odbornice.
Jinými slovy – musíte procítit přesně ten moment, v němž právě jste, a najít v něm sebe. „Člověka to donutí více si všímat věcí kolem a začne žít teď a tady. A to je to, čeho chceme dosáhnout,“ tvrdí Davisová s tím, že při většině běžných činností si lidé se sklonem k předstírání představují, že jsou jinde a potkávají jiné lidi (slavné a úspěšné anebo jsou takoví oni).
Svět v jejich hlavě jim pomáhá uběhnout delší vzdálenost nebo jim tak lépe utíká čas. Ale je to situace, které je potřeba předejít, protože pak se jejich život stává vzdáleným filmem, jehož režiséra nikdy nepotkali.
Pokud se už dokážete takto identifikovat, je to jen krůček od toho umět se vyjádřit. Jistojistě máte nějaké emoce nebo vlastnosti, které jsou pro vás typické, ale protože je většina neschvaluje, držíte je v sobě. Teď je načase pustit je ven.
Začněte hezky pomaloučku. „Nejdříve prostě jenom projevujte to, jak vám je v danou chvíli. Smějte se, když je vám do smíchu, i když ostatní nevypadají, že se nacházejí ve stejném rozpoložení,“ nabádá psycholožka.
Pokud se vám něco nelíbí, také to přesně pojmenujte. Nebojte se projevit svůj názor na poradě, i když nebude většinový, a neskrývejte ho ani doma nebo před přáteli. Kdo jiný by vás měl pochopit a respektovat než právě oni?
Pak se můžete klidně přiznat i k větším věcem. Nemáte například ráda děti? No a co! Věřte, že nejste sama, jen to ostatní v sobě dusí, protože je to menšinový názor. Stejně tak nevadí, že chcete žít single, nebo naopak to, že jste prostě nejradši doma a staráte se o manžela, i když se většina vašich kamarádek honí za kariérou.
„Tím, že člověk vysloví věci, které se dřív říct bál, je odtabuizuje. Přestanou tvořit těžkou, temnou hmotu v hlavě a přemění se v pouhou součást jeho osobnosti. A to ho uvolní,“ vysvětluje odbornice. Pak se budete moci konečně nadechnout.
Vy jako vy – osoba, které si vážíte, a máte to štěstí, že s ní můžete žít.
Co se vám v životě zlepšíPokud přestanete předstírat před sebou i okolím nějakou fikci, život vám to prokazatelně zkvalitní. V čem?
|