Co naučíte svou dceru?
Témata, týkající se poměru žen a mužů na vedoucích pozicích, se mohou jevit jako ozvěny z feministického pravěku. Při podrobnějším pohledu nejde jen o to, na jak vysoké pozici budou moci vaše dcery pracovat, ale jaké sny si vůbec troufnou snít. Co svou dceru vlastně naučíte? Průzkumy opakovaně prokazují, že ženy (i v nejvyšších funkcích) mají mnohem větší tendenci podceňovat samy sebe v porovnání s muži.
Kdybyste skrytou kamerou pozorovala průměrnou, dokonale upravenou ženu, když se dívá do zrcadla, uvidíte zesmutnělý pohled, který přísně kontroluje sadu nedostatků a možná zašeptá „Ach jo“. Průměrný muž se při pohledu do zrcadla napřímí a nejspíš si pomyslí něco jako „Pořád fešák, Jardo“, i kdyby mu břicho vyselo přes pásek a na temeni zbývaly poslední tři vlasy.
To je legrace u zrcadla, ale stejný princip se uplatňuje i v pracovním prostředí. Ženy pravidelně vycházejí ze všeobecných znalostních textů o něco málo lépe než muži, ale při pracovním pohovoru o sobě vypovídají mnohem hůře než muži, i kdyby měli muži menší znalosti. Řečeno dnešní hantýrkou: ženy se neumějí prodat. Při prvním pracovním pohovoru v životě bude skoro šedesát procent chlapců, mužů smlouvat o výši svého prvního platu, ale jen sedm procent žen se pustí do smlouvání.
Tato sebejistota zřejmě plyne z toho, že muži připisují svůj úspěch sami sobě, kdežto ženy jej vždy vidí jako souhru šťastných okolností, velkolepé pomoci, které se jim dostalo od někoho jiného a jako výsledek spolupráce těch okolo. Zeptáte-li se muže, proč se mu něco povedlo, uslyšíte nejspíš výčet skvělých kroků a rozhodnutí, která v průběhu let učinil. Položíte-li tu samou otázku ženě, vyjmenuje řadu faktorů, které jí přihrály štěstí do cesty.
Proč na tom záleží, ptáte se možná. Záleží a jak. Protože lépe se nahoru postupuje těm, kdo věří, že jsou skvělí, zaslouží si svůj úspěch a budou schopni ho zase zopakovat (protože vědí, že jejich úspěch pochází z nich, ne ze souhry šťastných náhod, která se už nemusí opakovat).
