Chtějí ženy vůbec kariéru?
Tato čísla jsou stejná posledních deset let a v některých oblastech kolísají i směrem dolů. První otázkou, která se nabízí, samozřejmě je, zda ženy o tyto pozice vůbec stojí. A pravdou je, že pro ženu je volba mezi kariérou a péčí o rodinu stále náročnější volbou než pro muže. Ve Spojených státech mají dvě třetiny top manažerů-mužů, děti, zatímco rodinu má jen třetina žen ve funkci top manažerky. Inu, top manažeři mají většinou doma ženu, která se o rodinný krb stará, kdežto top manažerkám se muž na mateřskou dovolenou shání těžko.
Co kdyby ženy nemusely tak bolestně volit mezi kariérou a rodinou, vybraly by si vlastně kariéru? Další věcí, která je pro ženy ve vysokých pozicích náročná, je, že svět obchodu i politiky je tak výrazně nastaven podle mužského charakteru. Vždyť byl výhradní doménou mužů po celá dlouhá staletí! Je pravdou, že v posledních desetiletích došlo k jistým drobným posunům a ženy se již nemusí stoprocentně proměnit v muže v sukních jako jejich předchůdkyně, ale mohou uplatnit ženské přístupy alespoň při vedení kolegů a zaměstnanců nebo při jednáních s dalšími manažery. Konečně doba polevila i pro muže, protože dnešní top manažer se v podstatě může chovat jako výstředník, oblékat se jako punkáč nebo mít potetovaný celý obličej, aniž by to ohrozilo jeho vedoucí pozici. To je status ještě před padesáti lety nepředstavitelný.
Mužský přístup ke světu se leckdy od ženského liší, muži uvažují jinak, nepodléhají tak snadno emocím a svět staví na jiných hodnotách, jako je produktivita, funkčnost, logika, efektivita, pokrok, soutěž, poměřování sil, vítězství... Ženy se sice dokážou orientovat stejně jako muži, ale přesto jejich přirozená inklinace vypadá trochu jinak. Svět kolem sebe více staví na empatii, pocitu momentální pohody, emocích, vzájemnosti, spolupráci... Bylo by jistě zajímavé představit si, jak by vypadala newyorská burza v pondělí ráno, kdyby na vedoucích pozicích sedělo více žen.
