Oficiální termín pro tento nepříjemný stav neexistuje, ale jistě jej velmi dobře znáte, stejně jako psychologové. Prostě se vám vaše polovička najednou začne hnusit.
„Klientů, kteří něco takového zažívají, mám víc než dost,“ svěřuje se psychoterapeutka Elizabeth Cohen. V angličtině se tomu říká syndrom zhnusení, což se v Česku často překládá jako „fuj faktor“. A i když to zní docela legračně, je to vážná věc, která stojí až za 65 procenty všech rozchodů. Už kvůli tomu číslu byste ji rozhodně neměli podceňovat.
Odpor vzniká rychle
Své o tom ví také Anna (41). Když se před deseti lety vdávala, věřila, že je to napořád. Jenže po pěti letech jí začal manžel vadit. „Najednou mi strašně smrděl – jinak to říct neumím. Nemohla jsem se k němu ani přiblížit, o nějakých intimnostech nemohla být vůbec řeč,“ vypráví.
Sama si vše dala do souvislosti s faktem, že vysadila antikoncepci. „Asi se mi změnily hormony, a tím se to stalo,“ dumá. I když se snažila, nespravila to a dneska už je rozvedená. „Je to smutné, ale pomoci jsem si nedokázala,“ uzavírá to s tím, že dalších vztahů se bojí.
Příčina je v dětství i ve strachu
Proto byste měli brát celou věc vážně, i když případ Anny je poměrně ojedinělý. „K „fuj faktoru“ nejčastěji dochází, když pomine období počáteční zamilovanosti,“ říká neuroložka Sanam Hafeez a pokračuje: „V pozdější době už se spíš jedná o odcizení.“
Alergie na jiné
|
To ale Anna nezažila. „Lidsky jsme si byli pořád blízcí a dodneška jsme. Přátelíme se, svěřujeme si detaily ze života. Ale partnersky to neklapalo,“ tvrdí a je vidět, že jí je z toho smutno.
Proč se jí to stalo? Někdy je na vině špatné dětství. „Jedinci, kteří ho měli citově okleštěné, bez projevu empatie a zájmu o svou osobu, se často zděsí, když k nim jejich partneři přistupují jinak. To, že jsou jejich protějšky v tomto ohledu vlastně dokonalí, je paradoxně děsí,“ nachází jednu příčinu odbornice.
Jinde je na vině strach z toho, že vztah stejně jednou skončí. Onen děs si pak lidé ve své mysli raději přetvoří v odpor k druhému člověku. Tak mají pocit, že jim tolik neublíží. Jindy se ale daný člověk chce opravdu rozejít, jenom ví, že k tomu nemá žádné racionální důvody. A tak si nějaké vykonstruuje.
V každém případě je potřeba s tím něco dělat. „Věcí, které lidem začnou nesnesitelně vadit, je hodně,“ varuje psychologická koučka Tiffanny Denny a začíná jmenovat: „Kromě vůně to může být i nějaké gesto, fyzický detail jako třeba strniště na bradě, odkládání špinavého prádla jinam, než je záhodno, a podobně.“
Chybou číslo jedna je, že člověk, který něco takového cítí, se za to vlastně stydí, a tak vše pohřbí někde hluboko v sobě a nechce to řešit. „Tím se ale zatvrzuje. Čím víc své pocity zadupává, tím víc ony naopak rostou. A překážka ve vztahu se brzy stává nepřekonatelnou,“ varuje odbornice.
Dejte najevo, že vám něco vadí
Pokud se vás tedy něco podobného týká, zkuste si o tom promluvit. „Jsou věci, s nimiž se dá hnout. Jedná-li se jenom o návyky nebo styl chování a vy spolu chcete zůstat, je potřeba to dát jasně najevo a poprosit partnera o změnu,“ nabádá psycholožka Elizabeth Cohen.
Mnohdy to páry nezvládnou samy a musí na terapii, ale i to je krok správným směrem. Pomáhá také vědomá snaha si podobných věcí nevšímat, která se posléze zautomatizuje. Na to ale musíte mít silnou vůli a velké sebeovládání. „Velmi často se mi také osvědčilo třeba jen dočasné oddělení lože, nebo dokonce i odstěhování se od sebe. V devadesáti procentech se takoví lidé k sobě vrátili, pokud nepřerušili i všechny ostatní kontakty,“ dodává optimistická čísla psychologická koučka.
Jak je vidět, není to sice nic příjemného, ale prostě se to stává. A lepší než hned spálit všechny mosty je určitě naučit se se svými emocemi pracovat a reagovat tak, abyste si třeba nezkazili to dobré a podstatné v životě, na čem můžete jinak stavět. Proto byste se měli pokusit situaci řešit a nenechat se hned semlít pocity, za které možná nemůže váš protějšek, ale jenom vy sami.
Není to ve vás?
Ačkoli se většina lidí vyhrazuje pro ti psychickým, ale často i fyzickým vlastnostem partnera, jako první by se měli zaměřit (zvláště v tom druhém případě) na sebe. „To, že se nám někdo začne zdát bez důvodu odporný, přestože jsme ho dřív milovali, je často spojeno s přístupem k sobě samému a zvláště s tím, jak vnímáme svoje tělo,“ vysvětluje psychoterapeutka Jo Nicholl s tím, že většina lidí, kteří zažívají „fuj faktor“, mají problémy sami se sebou. Sebevědomí je na tomto poli silným hráčem.
„Nikdo se rád necítí malý nebo slabý, nedej bože ošklivý. To poslední platí víc o ženách než mužích. A pokud se to stane, mozek se raději zaměří na něco jiného,“ varuje expertka. Když se tedy začnete cítit něčím zhnuseni, zkuste se nejprve zamyslet, zda to nevychází od vás. Teprve potom zpražte okolí.
