Původní film Tron z roku 1982 se zapsal do dějin, přinejmenším tedy po technické stránce. Děj odehrávající se v počítači se stal odrazovým můstkem pro ve své době velmi netradiční a inovativní podívanou. Rovněž PC videohra Tron 2.0 z roku 2003 si získala dobrou pověst. Takže není překvapením, že se k legendě natočilo pokračování a vznikla i nová hra. Tentokrát ale funguje jen jako doplněk filmové novinky. Tron: Evolution je totiž akční hopsačka se sporadickým využitím vozidel.
Úvodní filmeček mnoho neřekne, ale divák pochopí, že ve světě softwaru zase něco hnije. Zatím tedy mluvíme jen o ději. Ten mimochodem nekopíruje film Tron: Legacy, ale je jakýmsi můstkem mezi filmovou novinkou a jejím slavným předchůdcem. Takže alespoň skalní fanoušek asi chtě nechtě vyloví peněženku, aby mu v mozaice příběhu nechyběl kamínek.
Pro ty, kdo neměli tu čest s původním filmem, připomeňme, že základem jeho poetiky je myšlenka, že si počítačový software žije vlastním životem, připomínajícím reálný svět. Takže si různé programy ne úplně rozumějí a často se mezi sebou perou. Jako lidé.
Personifikace programů došla v aktuální hře tak daleko, že humanoidní software dokonce chodí do hospody na pivo. Nejspíš v pracovní době. Byl by v tom tedy čert, aby se v takovém prostředí nerojily problémy a viry. A hráč je hrdina, jehož úkolem je vnést do vnitřností počítače opět mír.
Základním náčiním je magický disk, připomínající kroužek, kterým se děti na pouti trefují na kolík. Můžete s ním třískat protivníky zblízka po hlavách, můžete ho metat na dálku, otevírat jím dveře, spínat spínače, způsobovat exploze a podobně. Možnosti průběžně narůstají. Souboje nevypadají špatně a zabaví. Někteří protivníci jsou vůči základním útokům imunní, takže chtě nechtě musíte prostudovat nabídku kombinací.
I jejich množství postupně narůstá, nicméně u většiny soupeřů nemusíte nad jejich slabými místy příliš dumat. K dispozici jsou tři stupně obtížnosti, ale krytí, které je součástí základního umu postavy, tak jako tak příliš nevyužijete. To proto, že se lokace hemží výrazně zářivými místy, po nichž stačí přeběhnout, a dobijete si zdraví. K některým trikům potřebujete speciální energii, ale i tu si 
můžete dobíjet, pro změnu z jakýchsi vertikálních světelných paprsků.
Takže běháte sem a tam, vyhýbáte se jedovatému hnusu, jímž je zdejší svět zavirován, tlučete protivníky, nebo na ně používáte speciální útoky, a průběžně si dobíjíte to, co vám chybí. Odolnost nepřátel sice s časem roste, ale pot vám do očí nekape. Občas vás obšťastní nějaký ten boss, případně silnější soupeř typu tanku. Tanky dávají poměrně strašidelné rány, ale až zjistíte, co na ně platí, budete jen nevěřícně kroutit hlavou.
Do tanku se i sami posadíte, stejně jako si zajezdíte na motorce. Je příjemné, že titul nabízí více druhů hratelnosti, nicméně řízení vozidel patří k nejslabším částem hry. Při častých pádech motocyklu do propastí v děravých silnicích navíc vyniknou grafické vady: padající stroj nejednou poskytne velmi prapodivnou podívanou.
Zřetelně doplňková jízda ve vozidlech ale jen mírně modifikuje základní žánr hry, jímž je akční hopsačka ve stylu Prince of Persia. Podoba titulu se sérií Princů je 
místy taková, že máte pocit pouhého přebarvení předlohy. Běháte po stěnách horizontálně i svisle, skáčete do dálky i hloubky, ručkujete po výčnělcích, houpete se na háku, necháváte se vystřelovat odrazovým můstkem, unikáte pastím. Občas navíc pěkně svižně, neboť vás honí čas, případně palebná přesila.
Aby to opisování nebylo tak okaté, je vše patřičně zmodernizováno, takže místo lana a háku se ve skutečnosti houpete na jakémsi paprsku a místo rezavých čepelí vás ohrožuje proud čehosi kyber-nezdravého.
| Tancuj, tanku, vykrúcaj |
| Tankové kratochvíle mají pár háčků. Zaprvé: tanky vypadají možná zajímavě z hlediska užitného designu, ale jinak naprosto uboze. A zadruhé: chvíli nám trvalo, než jsme pochopili, jak se ty obludy vlastně řídí. Když se nám obrněnce jak z tužky architekta Kaplického přes značné úsilí nepovedlo otočit předkem dopředu, byli jsme nakonec vděčni, že jedeme aspoň trochu rovně, a stříleli jsme pozadu. A pak nás to trklo. Zde totiž dopředu znamená za hlavní. Takže když současně točíte pravým analogem věží a levým analogem hýbete zbytkem tanku, ten se točí jako káča, případně sebou nemohoucně cuká na místě. S pochopením prostého principu ale jde vše jako po másle, tím spíš, že i na silnici najdete světelné pruhy, které tank bleskurychle opravují. Můžete si na ně dokonce stoupnout a pálit odtamtud. Heuréka, vítězství je naše. |
Vykrádání zavedených hitů by ale nakonec nebylo tak zlé. Děje se to běžně a občas i zdařile. Potíž je v tom, že chladně počítačové prostředí Tronu ukazuje, že koncept akrobatického parkuru sám o sobě zábavu nedělá. Potřebuje nějakou jiskru, kouzlo, které by mu dodalo přitažlivost a také řádně odměňovalo hráče za námahu. A to se zde děje v míře menší než malé.
Přitom vizuální stránka by nemusela být úplně marná. Naše hra se ale ani nepokusí o žádnou invenci. Z celého potenciálu vytěžila jen hromadu identických chodeb a silně repetitivní hratelnost. Dokonce i rozvoj postavy, kde vtipně potřebujete zvětšovat paměť, abyste mohli upgradovat na vyšší verzi programu, ústí do mechanické rutiny.
Tím ale nechceme říct, že je hra procházkou růžovou sběrnicí. Zaprvé není prostředí vůbec růžové a zadruhé budete padat, padat a padat, přičemž titul neoplývá přehnaným milosrdenstvím. Takže by se svými překážkovými běhy a 
spínačovými hlavolamy na čas mohl zaujmout alespoň jako mírná výzva. Kdyby ovšem všechny ty krkolomné akrobatické akce nebyly tak mrtvolně nudné. Sedm kapitol zvládnete do devíti hodin a víc se k tomu nebudete chtít vracet.
Hra obsahuje i multiplayer až pro deset hráčů on-line. Několik variací na klasické módy funguje dobře. Využijete i vozidla a přenos upgradů mezi multiplayerem a singlem, nicméně tu platí totéž, co u příběhového módu: nic, co by vás přibilo k židli na delší dobu. Koncept her jako doplňku aktuálního filmu tak opět jednou potvrdil svou neblahou pověst. Jediný čip, o který se tu vede boj, je ten ve vaší kreditce.
