RECENZE: Vanishing of Ethan Carter je nejhezčí hrou současnosti

Lehce meditativní hra by si vystačila jen se samotným procházením po nádherně zpracované přírodě, ale navíc nabízí i perfektní příběh a zajímavé hádanky. Recenzujeme verzi pro PlayStation 4.

Jen velice zřídka se ve vlnách nezávislých her objeví skutečný klenot, který má šanci oslovit i mainstreamové publikum. Přes všechny ty vznešené řeči je většina indie produkce stejně tupá a povrchní jako hlavní proud, jen navrch ještě ošklivě vypadá. Jako by přitažlivá grafika byla jen zcela bezvýznamnou veličinou, v horším případě dokonce jen nechutným podbízením se masám. 

The Vanishing of Ethan Carter (PS4)

Přitom myslím, že mít mé dvě nejoblíbenější indie hry posledních let, To The Moon a Gone Home, pořádné zpracování, jejich dopad by byl nesrovnatelně větší. A pánové z polského týmu The Astronauts si zřejmě myslí to samé.

Grafika až na prvním místě

Není potřeba příliš okecávat, že to, čím Vanishing of Ethan Carter od první vteřiny oslní a nepřestane oslňovat až do úplného konce, je nádherná grafika. 

Po technologické stránce jde o skvost a reklamu nejen na Unreal Engine 4, ale i na moderní technologie jako takové. I kdyby se ve hře nedělo nic jiného a jen byste putovali z místa na místo, díky působivému prostředí fotorealistické přírody by se v ní dalo na pár hodin ztratit.

The Vanishing of Ethan Carter (PS4)

Však taky grafika ždímá výkon mé ubohé PlayStation 4 na maximum: větrák se roztočil až na hlasitost přistávající helikoptéry a stejně jsem se znatelným poklesům rychlosti nevyhnul. To ovšem nic nemění na tom, že po vizuální stránce jde o naprostý klenot. Ještě nikdy jsem během hraní neudělal tolik screenshotů jako právě zde.

Bizarní detektivka

Strhující grafika tentokrát není pouze něčím navíc, nýbrž výrazně ovlivňuje i samotnou hratelnost. V podstatě jde o velice jednoduchou adventuru s několika nápaditými hádankami. Ty jsou však od sebe navzájem vzdáleny několik minut prosté chůze bez možnosti rychlopřesunu a nebýt tato procházka zážitkem sama o sobě, zřejmě by hra začala brzo nudit. 

The Vanishing of Ethan Carter (PS4)

To bohužel hrozí i tak, protože vzhledem k nelinearitě hry, kdy se můžete hned od začátku vydat bez omezení prakticky kamkoli, je celkem slušná šance, že něco přehlédnete a budete se muset notný kus vracet.

Na jednu stranu je to samozřejmě trochu opruz, ale na tu druhou jsem po dlouhé době měl pocit, že mi nikdo nepřikazuje, jak mám hrát, a nedělá ze mě úplného blbce.

Také příběh klade na hráče poněkud vyšší nároky, než bývá obvyklé, a nijak se nezabývá podrobnějším vysvětlováním.

Jste Paul Prospero, soukromý detektiv, který se vydává do městečka Red Creek Valley hledat ztraceného chlapce Ethana Cartera. Že to vše bude poněkud složitější, je jasné po pár vteřinách, kdy psychedelické halucinace střídá zohavená mrtvola. 

Atmosféra pátrání z počátku připomene filmy Davida Lynche, ale na rozdíl od něj s pokračujícím vyprávěním začnou věci do sebe postupně zapadat a samotný závěr je jednoznačně famózní. Není totiž až takový problém vytvořit ujeté prostředí plné záhad, ten pravý kumšt je to vše nějakým rozumným způsobem ukočírovat a na všechny otázky také dodat uspokojivou odpověď. A to se tentokrát skutečně povedlo.

Přemýšlení nebolí

Co se týče hádanek, najdeme tu originální kousky i léty prověřenou klasiku. Pobíhání po bludišti, hledání poztrácených předmětů, čtení deníkových záznamů a podobné radovánky určitě mozek nezavaří, ale bez pečlivějšího zamyšlení se přes ně nedostanete. 

Vanishing of Ethan Carter (PS4)

Rekonstrukce událostí těsně předcházejících (často velice brutální) vraždě nebo uvěznění v domě, v němž se místo dveří pohybujete skrze portály, jsou pak vyloženě lahůdkové, a to i navzdory faktu, že spíše než logicky jsem je často vyřešil systémem pokus omyl.

Nezávislá perla

The Vanishing of Ethan Carter (PS4)

Vanishing of Ethan Carter je jednou z vůbec nejlepších nezávislých her, jaké kdy vznikly. Nabízí nejen ohromující grafiku, ale i napínavý příběh, který je na hony vzdálený běžné produkci, kdy je hlavní hrdina hybatelem veškerého dění a vše se točí pouze kolem něj.

Ale stejně tak nejde o ulítlý experiment libující si jen ve své jinakosti. Kdybych chtěl, mohl bych se navážet do některých detailů, jako jsou krátká herní doba, malý počet puzzlů nebo nutnost častého vracení se, nicméně jako celek funguje hra dokonale.

Recenzujeme verzi pro PlayStation 4. PC verze vyšla loni v září.