RECENZE: Návrat legendárního King’s Questu je zatím rozpačitý

Znovuoživení legendární firmy Sierra a další díl více než 30 let staré značky King’s Quest je veliká událost. První vydaná epizoda však hodně nepřesvědčila.

První King Quest (1984) vyšel přibližně v době, kdy jsem se narodil, a jeho donedávna poslední díl pak v době, kdy jsem se stal trestně odpovědný. Je to trochu paradoxní, ale ač jsem adventury miloval už tehdy, ke King Questům jsem se nikdy pořádně nedostal, protože mi tenkrát přišly příliš infantilní.

Ony „dětinské“ hry jsem ocenil až daleko později, ze série všech možných Questů jsem ale opravdu propadl pouze Quest for Glory. Oživení legendární Sierry společně s její vlajkovou značkou mě tak ve skutečnosti nechalo poměrně chladným a nic se na tom nezměnilo ani po dohrání první epizody chystané pentalogie.

Znovu od začátku

King’s Quest (PS4)

Porovnávat nový King Quest s původními hrami nedává smysl, herní průmysl se za těch 30 let změnil k nepoznání. Ve skutečnosti autoři spíš míří na nové, mladé publikum, než na těch pár nostalgiků, kteří u hraní ještě zůstali.

Částečně je to pochopitelné, protože značka má přeci jen „jakous takous“ reputaci a existuje o ní obecné povědomí. Navíc už není potřeba se zdržovat vymýšlením nového světa. Na druhou stranu to ukazuje, v jak hluboké krizi se momentálně celé zábavní odvětví nachází, a King Quest tak můžeme zařadit mezi podobně bizarní a zbytečné nápady, jako chystané pokračování 93 let starého Upíra z Nosferatu nebo remake Felliniho Sladkého života.

King’s Quest (PS4)

Každopádně ať už se do království Daventry vydáváte poprvé, nebo podeváté, vyjde to nastejno, protože tu máme úplně samostatný příběh. Ten je prezentován jako vzpomínání rytíře Grahama na vlastní mládí, kdy konal jeden hrdinský čin za druhým.

Vše ale začíná mimořádně hloupou, zhruba půl hodinovou sekvencí, kdy se plížíte do drakovy jeskyně ukrást kouzelné zrcadlo. Horší start už jsem hodně dlouho neviděl.

Namísto slibovaného adventuření jdete jedinou cestou rovnou za nosem, jedna akční minihra střídá druhou, v podstatě ale vždy jde o jemné variace nenáviděných quick-time eventů (mačkání tlačítek ve správném pořadí). Vše je pak zakončeno neovladatelným útěkem směrem ke kameře. Řeknu vám, že během tohoto úvodu jsem přemýšlel, zda mi to recenzování za to všechno ještě vůbec stojí.

Nudný standard

Po tomto úvodu se hra jakž takž rozjíždí. Můžete volněji putovat po herních lokacích a přijde řada i na nějaké ty hádanky. Celé to ale přinejlepším připomíná některé průměrnější tituly z dob dávno minulých.

King’s Quest (PS4)

Dialogy jsou vzhledem k banálnosti obsahu zbytečně dlouhé a neustálé pokusy o vtip jsou maximálně otravné. Co se týče logických problémů, je vše omezeno pouze na přenášení věcí z místa na místo. Což je nakonec v pohodě, protože kdybyste u hry byli nuceni přemýšlet, asi byste se pozastavili nad chatrnou konstrukcí celé zápletky.

Hra neobsahuje mapu, takže mezi vzdálenými lokacemi se přenášíte pěkně po svých, což není zábavné jednou, natož po pětadvacáté. Situaci nezachraňuje ani olezlá grafika, v lepších případech připomínající levné televizní animáky, v těch horších 10 let staré budgetové tituly.

Hrát se to dá

Ano, hrát se to opravdu dá a existují i horší projekty, nicméně to je dost chabý argument pro investici 1 099 korun a několika hodin volného času.

King’s Quest (PS4)

Během hraní jsem dvakrát usnul a poté těžko hledal motivaci opět pokračovat. Možná se situace s dalšími epizodami zlepší, protože se do nich zřejmě promítnou jistá morální rozhodnutí, která jste během hry udělali.

To je ovšem jen hodně nejistý příslib, a proto v tuto chvíli investici rozhodně nedoporučujeme. I na PlayStation 4 seženete momentálně daleko lepší adventury, na PC jich pak existuje nepřeberné množství, s nimiž se King Quest nemůže porovnávat.