RECENZE: Nic tak špatného jako Tiny Racer už jsem dlouho nehrál

Tiny Racer vypadá na první pohled jako sympatická arkádová hříčka s malými autíčky, která sice nemá nějak velké ambice, ale mohla by pobavit. To je ovšem omyl.

Nostalgie je strašná mrcha. Vždycky jsem měl rád gamesy typu Micro Machines, Revolt, Wacky Wheels a s hrami jako Mario Kart 8 Deluxe, Sonic Team Racing nebo Crash Team Racing mi má záliba v arkádových akčních závodech vydržela dodnes. Když jsem projížděl tiskové zprávy v mailu, zaujala mě ta s názvem Tiny Racer. Trailer mi totiž připomněl jednu hodně starou hru, závody Ignition, které jsem si v roce 1997 zamiloval. Nejdřív jsem hrál do zblbnutí demo a pak rozbil prasátko a hru koupil. Jak vypadá, se podívejte třeba na tomto videu. 

Ve skrytu duše jsem doufal, že Tiny Racer bude něco trochu podobného. Že mi připomene něco z oněch zašlých časů. Tato očekávání se sice nenaplnila, ale v zásadě mi to nevadí. Horší už je, že Tiny Racer není ani dobrá hra. Na první pohled je vše v pořádku: jednoduchá, lehce stylizovaná grafika, rozmazaný výhled do dálky a mini tratě vznášející se kdesi ve vzduchoprázdnu. Pojetí je klasická arkáda, v níž si nemusíte dělat starost s brzděním do zatáček.

Prakticky ihned po rozjezdu mě praštila do očí bláznivá fyzika. A teď to vůbec nemyslím v tom dobrém slova smyslu. Nárazy do čehokoliv totiž končí zcela nepředvídatelně. Narážet do ostatních závodníků nemá smysl, protože vám to většinou uškodí. Zaseknout na trati se můžete o jakoukoliv drobnost, která by podle očekávání neměla vůbec vadit. Nebo vás naopak vymrští úplně nesmyslně někam mimo. Problém jsou i obyčejné kužely na trati, které po projetí odmrštíte, ale stalo se mi i to, že mě převrátily na záda. Když vyjedete mimo trať a narazíte například do skály, autíčko tam zůstane nepřirozeně zaražené a nepadá. Ostatně různé záseky v nepřirozených úhlech jsou na denním pořádku. 

Těch situací je zkrátka hrozně moc a nevěděli si s tím zjevně rady ani tvůrci. Někdy hra sama správně vyhodnotí, že jste mimo a nemáte šanci vrátit se na trať, častěji však budete manuálně mačkat tlačítko reset, které vás vrátí zpět na vozovku.

Tratě jsou kratičké, a pokud chcete uspět, musíte se například naučit, kdy jet vpravo, abyste přes skokánek správně dopadli a neskončili mimo trať. Proti tomu samozřejmě nic nemám, ostatně hledání optimálního průjezdu je v již zmíněném Mario Kart 8 Deluxe skoro samostatná disciplína. Jenže v Tiny Racer není vždy hlavní cesta ideální, protože například po větším pádu následuje bouračka. Je tak třeba stylem pokus-omyl najít správnou cestu, respektive místečko, abyste projeli hladce. Není v tom žádná návodnost, nic, vůbec netuším, co tím chtěli autoři říct. Tratě se ovšem naučit musíte, pokud si chcete výhrami v turnajích zpřístupnit další okruhy. Některé jsou vzhledově zajímavé, ale při jízdě je to fuk, herně je to na jedno brdo.

Tiny Racer

Zcela chybí prožitek z jízdy. Nejsou tu žádné power-upy či zajímavé zkratky. Kvůli příšerné fyzice je tu nulová interakce s ostatním závodníky, což je u arkádových závodů základ. Navíc i za tu chvíli jsem narazil na dost bugů. Hra se třeba po odstartování závodů zasekla a nic se nedělo. 

Ve výsledku působí Tiny Racer jako polotovar – navigace v menu není intuitivní, protože pro zpět nestačí stisknout B. Když závod skončí, jsou všichni závodníci napěchovaní v sobě jak na vrakovišti. Je tu sice i režim pro dva hráče, nicméně to je asi zábava maximálně pro masochisty. Něco zní jako drobnosti, ale když se vše nakupí, nejde to. 

Zkrátka a dobře, Tiny Racer není dobrá hra. A nekupujte ji ani ve slevě. I když ji technicky hrát lze, něco tak špatného jsem v kategorii arkádových závodů už dlouho nezažil. V eShopu běží prakticky neustále nějaké slevy, takže doporučuji vytipovat si pár jiných, dobrých arkádových závodů, přidat si je do wish listu a pak jen čekat, až se objeví v zajímavé slevě.