Nostalgie je strašná mrcha. Vždycky jsem měl rád gamesy typu Micro Machines, Revolt, Wacky Wheels a s hrami jako Mario Kart 8 Deluxe, Sonic Team Racing nebo Crash Team Racing mi má záliba v arkádových akčních závodech vydržela dodnes. Když jsem projížděl tiskové zprávy v mailu, zaujala mě ta s názvem Tiny Racer. Trailer mi totiž připomněl jednu hodně starou hru, závody Ignition, které jsem si v roce 1997 zamiloval. Nejdřív jsem hrál do zblbnutí demo a pak rozbil prasátko a hru koupil. Jak vypadá, se podívejte třeba na tomto videu.
Ve skrytu duše jsem doufal, že Tiny Racer bude něco trochu podobného. Že mi připomene něco z oněch zašlých časů. Tato očekávání se sice nenaplnila, ale v zásadě mi to nevadí. Horší už je, že Tiny Racer není ani dobrá hra. Na první pohled je vše v pořádku: jednoduchá, lehce stylizovaná grafika, rozmazaný výhled do dálky a mini tratě vznášející se kdesi ve vzduchoprázdnu. Pojetí je klasická arkáda, v níž si nemusíte dělat starost s brzděním do zatáček.
 |
Prakticky ihned po rozjezdu mě praštila do očí bláznivá fyzika. A teď to vůbec nemyslím v tom dobrém slova smyslu. Nárazy do čehokoliv totiž končí zcela nepředvídatelně. Narážet do ostatních závodníků nemá smysl, protože vám to většinou uškodí. Zaseknout na trati se můžete o jakoukoliv drobnost, která by podle očekávání neměla vůbec vadit. Nebo vás naopak vymrští úplně nesmyslně někam mimo. Problém jsou i obyčejné kužely na trati, které po projetí odmrštíte, ale stalo se mi i to, že mě převrátily na záda. Když vyjedete mimo trať a narazíte například do skály, autíčko tam zůstane nepřirozeně zaražené a nepadá. Ostatně různé záseky v nepřirozených úhlech jsou na denním pořádku.
Těch situací je zkrátka hrozně moc a nevěděli si s tím zjevně rady ani tvůrci. Někdy hra sama správně vyhodnotí, že jste mimo a nemáte šanci vrátit se na trať, častěji však budete manuálně mačkat tlačítko reset, které vás vrátí zpět na vozovku.
Tratě jsou kratičké, a pokud chcete uspět, musíte se například naučit, kdy jet vpravo, abyste přes skokánek správně dopadli a neskončili mimo trať. Proti tomu samozřejmě nic nemám, ostatně hledání optimálního průjezdu je v již zmíněném Mario Kart 8 Deluxe skoro samostatná disciplína. Jenže v Tiny Racer není vždy hlavní cesta ideální, protože například po větším pádu následuje bouračka. Je tak třeba stylem pokus-omyl najít správnou cestu, respektive místečko, abyste projeli hladce. Není v tom žádná návodnost, nic, vůbec netuším, co tím chtěli autoři říct. Tratě se ovšem naučit musíte, pokud si chcete výhrami v turnajích zpřístupnit další okruhy. Některé jsou vzhledově zajímavé, ale při jízdě je to fuk, herně je to na jedno brdo.
Tiny Racer
Zcela chybí prožitek z jízdy. Nejsou tu žádné power-upy či zajímavé zkratky. Kvůli příšerné fyzice je tu nulová interakce s ostatním závodníky, což je u arkádových závodů základ. Navíc i za tu chvíli jsem narazil na dost bugů. Hra se třeba po odstartování závodů zasekla a nic se nedělo.
Ve výsledku působí Tiny Racer jako polotovar – navigace v menu není intuitivní, protože pro zpět nestačí stisknout B. Když závod skončí, jsou všichni závodníci napěchovaní v sobě jak na vrakovišti. Je tu sice i režim pro dva hráče, nicméně to je asi zábava maximálně pro masochisty. Něco zní jako drobnosti, ale když se vše nakupí, nejde to.
Zkrátka a dobře, Tiny Racer není dobrá hra. A nekupujte ji ani ve slevě. I když ji technicky hrát lze, něco tak špatného jsem v kategorii arkádových závodů už dlouho nezažil. V eShopu běží prakticky neustále nějaké slevy, takže doporučuji vytipovat si pár jiných, dobrých arkádových závodů, přidat si je do wish listu a pak jen čekat, až se objeví v zajímavé slevě.
