RECENZE: Herní Glum je katastrofa, takto špatné hry už se nedělají

I ti největší fanoušci Tolkienova díla by se měli nové hře o Glumovi vyhnout. Bez nejmenšího přehánění lze konstatovat, že se jejím autorům nepovedlo vůbec nic.

Často nám bývá čtenáři předhazováno, že se bojíme využívat celou škálu hodnotící stupnice a jen málokdy v recenzích saháme k červeným číslům. Není to ovšem, proto, že bychom snad neměli odvahu nějaké hře pořádně „naložit,“ ale proto, že opravdu špatné hry už se dnes moc nedělají. Divoká devadesátá léta jsou minulostí a výroba her je dnes tak drahá, že si každý pořádně ohlídá, co vypustí do světa. Tedy – skoro každý.

Když za něj zrovna nemusíte hrát, je Glum docela roztomilý.

Glum je takový ten druh hry, kdy už po pěti sekundách víte, že vzít si jí na recenzování byla velká chyba. Jeho zubožené tělíčko od samého začátku jen neochotně reagovalo na mé kvedlání analogovou páčkou, jakoby se mu snad ani nechtělo utíkat z mordorského vězení a spasit svoji proklatou duši. A těžko se mu divit, stejně jako jeho literární předobraz je i herní Glum politováníhodný uzlíček frustrací a omylů.

V jádru by mělo jít o plíživou akci s důrazem na prozkoumávání složitých podzemních labyrintů, v praxi jde však spíše o simulátor sebevraha. Po většinu času totiž netušíte, kudy vede správná cesta a tak se budete vrhat z útesů a skákat do prázdnoty ve snaze najít systémem pokus/omyl to jediné správné místo, odkud lze pokračovat dále. V kombinaci s nepřesným ovládáním jde o hodně frustrující zážitek, protože nikdy netušíte, jestli se vám jen nedaří správný skok, nebo je potřeba najít jiné řešení.

Ne že by Tolkienovi orkové byli intelektuálové, ale to co předvádí v této hře je extrém.

To plížení se ve stínech je oproti tomu velice jednoduché, nepřátelé jsou tupí a klasicky chodí své neměnné pochůzky, z nichž je nevytrhne ani když musí překročit uškrcená těla svých kolegů. A když vás nedejbože někdy přeci jen zahlédnou, stačí se jim schovat ve stínu nebo se pověsit na římsu, poměrně rychle na setkání zapomenou. Jediný problém v těchto pasážích představuje poměrně nejasná linka pohledu, kdy není úplně jasně patrné, kdy je Glum ještě viditelný a kdy už ne.

Smutné je, že se tyto aktivity neustále opakují a není zde žádný posun, od začátku do konce děláte jedno a to samé. Glum toho moc neumí, což sice odpovídá předloze, jakožto herní hrdina je ovšem mizerný. Vrchol kreativity je odlákání nepřátel pomocí házení kamínků, jinak musíte postupovat přesně tak, jak to pro vás vývojáři naplánovali, co nemusí být vždy tak úplně evidentní.

Nejhorší na hře je příšerný technický stav, ovládat Gluma je peklo.

Hra obsahuje i některé zvláštní mechaniky, které nijak nepřispívají celkovému zážitku. Máme tu například jakýsi systém zdraví a možnost léčení, k ničemu to ale není, protože drtivá většina nebezpečí Gluma zabije jednou ranou. Nebo něco jako morální dilemata, kdy se můžete rozhodovat, zdali se k okolí zachováte po dobrém (jako Sméagol) nebo po zlém (jako Glum). Na vaší volbě ovšem v podstatě moc nezáleží, dopad na herní svět je prakticky nulový.

Nejvíce ale táhne hru k zemi technické zpracování, které jednoduše nedosahuje standardů, na jaké jsme si v tomto tisíciletí dávno zvykli. Postavička špatně reaguje na okolní svět, pořád se o něco zasekává, před každým skokem je potřeba se správně natočit, při manipulaci s předměty je potřeba umístit kameru do správného úhlu a tak dále. Výsledkem je neustále „přešlapování“ tak, aby Glum koukal tím správným směrem, protože jinak se zřítí do nicoty. O tom, že je hra ještě týden po vydání plná bugů, kvůli nimž nejde dohrát, se ani nemá cenu bavit.

Celý nepovedený stav hry zamrzí o to více, že původní myšlenka hry není úplně marná. Nezvykle rozmáchlý příběh dovysvětluje Glumovo počínání mezi Hobitem a prvním dílem trilogie o Pánovi prstenů, přičemž se odehrává na ploše několika let. Vaším cílem je utéct z pracovního tábora v Mordoru, nejprve si však budete muset připravit plán a sehnat spojence. Tato část mi připomněla nedoceněný klenot Riddick: Escape from Butcher Bay (viz naše recenze), na rozdíl od něj ovšem bohužel Glum není zábavný v těch důležitých částech, které dělají hru hrou.

Výsledek tak nelze doporučit ani těm největším fanouškům Tolkienova díla. Byť ho Glum vcelku inovativně doplňuje, není ani trochu zábavné s ním trávit čas. Naopak, jeho mizerné technické zpracování je tak frustrující, že pohřbí i to málo dobrého, co na hře je. Bugy se možná opraví, ale příšerné ovládání a špatně nastavené mechanismy jsou bohužel nedílnou součástí samotné podstaty hry.