RECENZE: Režisérský sestřih dělá z Death Stranding ještě o něco lepší hru

Experimentální titul herního vizionáře Hidea Kojimy neztratil za ty dva roky, co utekly od jeho vydání, nic ze své naléhavosti. Naopak, díky vylepšené grafice a spoustě dodatečného obsahu stojí za opětovné vyzkoušení, i pokud jej už máte dávno dohraný.

Jen málokterá velká hra poslední doby dokázala polarizovat hráče jako dva roky starý Death Stranding. Jedni hru glorifikovali, jiní o ní prohlašovali, že je to nudná sra… hra. Kojima je herní vizionář a s Death Stranding svůj potenciál využil naplno (viz naše recenze). Práce poslíčka může mít šťávu. Tedy pokud se odehrává v postapokalyptickém světě, kde se vás snaží sežrat bubáci.

Legenda jménem Death Stranding

Death Stranding Director’s Cut

Text bych mohl klidně začít v duchu recenzí z devadesátek. Povídáním o tom, kterak jsem si jel zapůjčit redakční PS5. Jak jsem kočku něžně sundal z police, která byla už tři čtvrtě roku rezervována pro nový Playstation, a místo černobílé kočky konečně slavnostně umístil černobílý PS5. Pak nakoupil hromadu tematických energiťáků a vrhl se na repete hry, která mě ve své době strhla a nepustila až do konce. Hraní Death Stranding Director’s Cut pro mě totiž bylo zároveň i prvním plnohodnotným osaháním PS5.

Než Death Stranding vyšel, tak jsem – stejně jako skoro každý, kdo se nechal strhnout kampaní – neměl tušení, oč vlastně půjde. Z trailerů to vypadalo jako simulátor chůze z pohledu třetí osoby. To přece nemůže být hlavní náplní hry, říkali si všichni. Pak závoj tajemna opadl… a opravdu, byl to simulátor chůze.

Death Stranding se špatně žánrově zařazuje. Na první pohled je jedinečný. Jistý předobraz vidím v titulech, jako jsou Sunless Sea (naše recenze) a Sunless Skies (naše recenze). Také jde o objevování tajemného světa a putování z jednoho místa na druhé stále dokola s důrazem na vyprávění. Universum Sunless her má úžasnou atmosféru a ty desítky hodin v něm strávené mám zaryté hluboko v srdci. Přesto se nezúčastněnému může zdát, že jen nudně plujete s lodičkou po širém moři.

Death Stranding Director’s Cut

To samé se dá říct o Death Stranding. Koncept nepůsobí kdovíjak atraktivně. Vždyť jen dokola doručujete zásilky. Přesto jde o herní zážitek, který si zaslouží kultovní status. Co tedy dělá hru tak výjimečnou? Důvodů je mnoho, od důrazu na detail po produkci, která si nezadá s filmovými blockbustery. Asi by nás nikdy nenapadlo, že koncept, který by zahodil kdejaký indie vývojář jako nepoužitelný, někdo překová v AAA hru hollywoodských kvalit. Titul, kde s chutí strávíte víc než sedmdesát hodin herního času a pořád budete mít co dělat.

Kojima se nebojí experimentovat. V době, kdy se velké společnosti strachují jakkoli odklonit od vyzkoušeného funkčního mustru, je to ten nejsvěžejší vítr. Zároveň příslib, že i velké hry mohou stále překypovat originalitou.

Hra mě okouzlila pozitivní energií, která čiší ze všech postav, byť čelí největší hrozbě lidstva, uvěřitelnými hereckými výkony filmových hvězd. I prezentovanou filozofií, že násilí je ta nejméně vhodná cesta, kterou se vydat. Za to vše a mnohem víc jsem si Death Stranding a jeho svět zamiloval. A jak to u správných epických příběhů má být, závěr mě pevně přikoval k židli. Po dohrání jsem chtěl víc, a chci stále víc i po dokončení čerstvého přídavku Director’s Cut. O původním Death Stranding toho bylo řečeno už za ty dva roky dost, takže je na čase probrat, čím se liší nový režisérský sestřih vydaný exkluzivně pro PS5 (PC hráči tedy mají smůlu a jsou odkázáni na původní verzi).

Příliv smrti je zpět

Death Stranding Director’s Cut

Na návrat do toho ponurého, ale zároveň svým uchopením pozitivního světa jsem se těšil skoro dva roky. Death Stranding je přesně taková hra, která by zasloužila pravidelnou dávku přídavků. Autoři v Director‘s Cut slíbili několik novinek, mimo jiné i zjednodušení úvodní části. Asi skoro každý, kdo hru hrál, mi dá zapravdu, že první hodiny ve hře jsou nejméně záživné. V kůži Sama Portera Bridgese (Norman Reedus) se teprve rozkoukáváte po těžko pochopitelném světě, kde se prolnul svět živých a mrtvých v jakési variaci na biblický poslední soud. Sam není typickým superhrdinou. Je „pouhým“ poslíčkem a jeho prací je doručování. Ve světě Death Stranding přesto superhrdinou je. Zastává tu nejdůležitější roli: spojuje lidi a dává jim naději na lepší zítřek. Jeho hlavní zbraní jsou kvalitní obuv a postroj, na který může naložit zásilky.

Úvodní pasáž hry byla v původní verzi trochu líná. Vlastně to byla má hlavní výhrada a celkem chápu hráče, kteří nad Death Stranding zlomili po pár hodinách hůl. Sam toho ještě moc neunese a jedinou obranou před nebezpečím je zběsilý úprk. Autoři si toho asi byli vědomi a rozhodli se s tím něco dělat. V Director’s Cut si pro nás připravili několik vylepšení na úvod. Nejenže zpestří hru, ale urychlí i jinak zbytečně rozvleklý start. K první zbrani a podpůrnému skeletu se dostanete už pár hodin po začátku putování. Teď si to můžete s otravnými Mezky vyříkat nejen pěstmi, navíc unesete víc nákladu. Podpůrný skelet zároveň ulehčuje pohyb terénem, nebudete tolik zápolit při každém nejistém kroku.

Death Stranding Director’s Cut

Zdá se, že Kojima se s Director’s Cut chce trochu víc přiblížit své původní tvorbě. V přidané sérii vedlejších misí, jejichž absolvování vám právě zpřístupní zbraň i skelet, máte za úkol infiltrovat podzemní komplex plný vojáků. Stealth přístup je rozhodně na místě. Slyším někoho šeptat Metal Gear Solid? Do komplexu se vrátíte hned několikrát, spolu s tím, jak budete postupovat hlavní příběhovou linií. Pokaždé navštívíte nějakou novou lokaci. Je to přídavek, kterého by klidně mohlo být o něco víc.

Prakticky všechny další novinky si musíte vydřít stejně, jako tomu bylo v původní hře. A vysloužíte si je, hádáte správně, doručováním. Death Stranding je sice simulátor poslíčka, ale to neznamená, že si neužijete pořádnou dávku adrenalinu. Svět, kterým budete putovat, je nehostinný a nepřáteli vám jsou jak lidé, bubáci (Beached Things, BT), tak i okolní terén a příroda. Plánování co nejúčinnější trasy, zohledňování předpovědi počasí a efektivní využívání nástrojů je jednou z hlavních herních mechanik. Další nedílnou součástí je i prolínání se světy ostatních hráčů a jejich staveb, která vám dává aspoň pocit, že na všechno nejste úplně sami. Když s polorozpadlou motorkou, prošoupanými botami a oblečením od dehtu na vrcholku kopce narazíte na bunkr jiného hráče, je to k nezaplacení.

V Director’s Cut přibyl do arzenálu užitečný aktivní stabilizátor na batoh. S plnými baterkami si nenabijete tak snadno tlamu, pomocí trysek totiž vyrovnává náklon nákladu. Batoh lze také modifikovat. Mimo zmíněného stabilizátoru se na něj dají umístit přídavné kapsy pro granáty, vaky s krví, dodatečné baterie nebo stylové nášivky. Díky přidaným kapsičkám ulevíte zádům. Nebylo nic otravnějšího, než neustále u sebe vláčet několik beden s granáty jen pro případ, že narazíte na BT. Mezi stavbami se objevil nově i katapult. Doručíte tak zásilku efektním shozem kapsle s padákem. Hodí se i na překlenutí nebezpečného teritoria, kde by hrozilo, že náklad dojde úhony.

Death Stranding Director’s Cut

Spíš na efekt se mezi stavby dostala skokanská rampa. Sam může nově skákat na motorce přes propasti a ještě u toho provádět akrobatické kreace. Pro hráče, kteří si chtějí užít víc akce, je ve střediscích možnost vstoupit na střelnici. V bojové simulaci otestujete nově získané zbraně a zároveň plníte výzvy. S ostatními hráči soupeříte v žebříčku, kdo skolí nepřátele nejrychleji. V podobném duchu můžete i znovu navštívit staré známé bosse, pokud se vám stýskalo.

Nečekaně do hry přibyl i závodní okruh. Nejdřív ho ale musíte postavit. Závodní dodatek je jeden velký bizár, jízdní model totiž není z nejlepších. Skoro by se řeklo, že řízení dopravních prostředků je upleteno z nočních můr. Jízda po všem jiném než po silnici připomíná Top Gear speciály z divočiny. Co pár metrů se přetahujete o řízení v nespolupracujícím vozidle, kuckajícím šnečím tempem po drsném terénu. Celá idea závodů je trochu mimo a větší přidanou hodnotu nevidím. Trať je jen jedna, pouze se mění zpřístupněné trasy. Tak jako u střelnice i tady je možnost se v online žebříčku předhánět s ostatními hráči, kdo zajede lepší kolo. Asi jediným lákadlem na závodech je zcela nové superrychlé závodní auto. 

Zdá se mi, že soupeření proti ostatním hráčům, byť v duchu pacifismu, je trochu proti původní filozofii Death Stranding, kde byl kladen důraz na kooperaci a pomáhání jeden druhému. O soupeření nikdy Death Stranding nebyl. Byl o vzájemné pomoci, sounáležitosti a vyjádření díků pomocí lajků.

Novinek je mnohem víc. Součástí jsou i rozšíření s tématem kultovních herních hitů Half-Life a Cyberpunk 2077. I zde jsou vychytávky jemně upravující hratelnost. Přidaná funkce radaru zkracuje na dálku perimetr Mezků, což otevírá zcela nové možnosti, jak nepozorovaně vstoupit na jejich teritorium. S trochou cviku omráčíte stráže, seberete zásoby a zbylá osádka základny ani nebude vědět, že je jejich sklad poloprázdný. Director’s Cut tedy není jen prachsprostou konverzí původní hry na PS5, ale i expanzí, zlepšující a zjednodušující hratelnost. Velkým zlepšením prošel i fast travel, někoho z vývojářů konečně napadlo, že bude lepší vybírat z míst na mapě, místo nepřehledného psaného seznamu.

Potenciál nové generace

Death Stranding Director’s Cut

Death Stranding je hra jako dělaná pro využití plného potenciálu PS5. Otázkou tedy je, jak se toho zhostila. Hra na PS5 vypadá fantasticky. Co zvládne engine Decima, je dechberoucí. Jen ty opakující se textury tvořící z dálky mozaiku by nemusely být tak časté, nejlépe by nemusely být vůbec. Hra je svižná a díky SSD disku jsou načítací časy v řádech sekund.

Největším lákadlem pro mě ale byla haptická odezva. Hra, v níž záleží na každém kroku, je skvělým kandidátem na její dokonalou implementaci. Kojimovi a jeho týmu jsem věřil. Věřil jsem i nějakému neotřelému zapojení Dualsense do hratelnosti. Já bych se ani nedivil, kdybychom museli kromě houpání BB i zpívat ukolébavky do zabudovaného mikrofonu.

Ještě před uvedením konzole na trh jsem tušil, že haptická odezva se stane nedílnou součástí zážitku a složkou, která se promítne do hodnocení her. Abych měl s čím srovnávat, udělal jsem si menší exkurzi do Astro‘s Playroom, který naplno demonstruje dovednosti Dualsense. Zkusil jsem i Returnal a Ratcheta s Clankem. A opravdu, hry díky tomu dostaly nový, hmatatelnější rozměr.

Proti výše jmenovaným ale Death Stranding zaostává. V tom vidím promarněnou šanci, jak posunout zážitek  ještě o nějaký ten kousek výš. Ano, haptika tu je, i podpora adaptivních triggerů, ale obojí je sotva polovičaté. Nejmarkantnější to je u chůze po různých površích. Při chůzi po trávě ovladač ani nevrkne, ale když jen zavadíte o skálu, ozve se z reproduktoru hlasitý zvuk, jako když břinknete krumpáčem o skálu, a ovladač zuřivě zavrní. Místo aby to prohlubovalo imerzi, tak ji to spíš boří. Někdy jsem měl i dojem, že haptická odezva není úplně synchronizovaná s děním na obrazovce. Implementovat správně a funkčně haptickou odezvu bude asi podobná magie, jako udělat dobře hratelnou a žaludku nevadící VR hru. A Kojima Productions se možnosti Dualsense evidentně ještě učí. Upřímně doufám, že si to všichni vývojáři PS5 her pro dobro nás hráčů osvojí.

Pokud se vám líbí původní soundtrack hry, tak vás potěší, že přibyly nějaké nové skladby a hra je i v Director’s Cut lokalizovaná do češtiny, a to včetně přídavků. Hra běží naprosto plynule a až na jeden bug, kdy přestala fungovat haptika, jsem nezaznamenal jediný zádrhel.

Director‘s Plus

Kojima se vyjádřil, že by raději nazval edici Director’s Plus, a nelze s ním než souhlasit. Verze pro PS5 není jen konverzí. Přidává haldu nového obsahu, který více či méně upravuje hratelnost a hru v mnohém zpříjemňuje.

Death Stranding je krásná hra dělaná s láskou o tom, že lidé by si měli pomáhat, neodvracet se a zůstat spojení. Téma Death Stranding v dnešní době svou myšlenkou ve světě karantén a lockdownů o to víc rezonuje.

Pokud vám nějaký váš osobní Sam Bridges už stihl doručit konzoli PS5, neváhejte. Na Director’s Cut zamrzí snad jen nepřesvědčivá haptická odezva. Ale jedinečný zážitek vás čeká tak jako tak a hra lehce přiroste k srdci. Majitelé původní verze mohou upgradovat za deset dolarů, což je vzhledem k přidanému obsahu férová cena. Death Stranding by zasloužil takových přídavků mnohem víc.