RECENZE: Ratchet & Clank: Rift Apart jsou reklamou na PlayStation 5

Ratchet & Clank: Rift Apart je konečně tím dlouho očekávaným titulem, který naplno využívá výpočetní sílu konzole PlayStation 5. Pod dechberoucím zpracováním se ale skrývá stejně zábavná hratelnost, jaká tuto slavnou sérii provází už dvacet let.

PlayStation 5 je tady s námi už půl roku, až nyní ovšem přichází titul, který dokáže jeho potenciál naplno prodat širokému publiku. Nic proti Demon’s Souls a Returnalu, jsou to povedené hry, ovšem rozhodně nejsou vhodné k tomu, aby se člověk v klidu pokochal tím, co jeho nová „hračka“ ze sebe dokáže vymáčknout. Ratchet & Clank možná na první pohled mohou působit trochu infantilně, ale nenechte se zmást. Tohle je přesně ta vymazlená soňácká exkluzivita, která vás okamžitě chytne a nepustí, dokud nebudete s otevřenou pusou koukat na závěrečné titulky.

Ratchet & Clank nabízí dobře známou hratelnost v luxusním technickém zpracování.

Ratchet & Clank už mají zase sebou devět plnohodnotných dílů, řadu spin-offů, jeden kompletní remake a filmový celovečerák k tomu. Pokud jste snad ovšem dodnes celou sérii ignorovali, nemusíte se bát naskočit do rozjetého vlaku – aktuální Rift Apart nabízí zcela samostatný příběh. Ostřílení hráči se ale samozřejmě mohou těšit na spoustu narážek i setkání se starými známými.

Nový díl stojí na stejných principech jako bezmála dvacet let starý originál. Jde „jen“ o přímočarou plošinovku, která se spíš než na skákání soustřeďuje na zběsilý boj proti přesilám nepřátel. Jediným opravdovým „next-gen“ vylepšením je famózní technické zpracování. Což je popravdě řečeno ta nejlepší zpráva, jakou jsme si mohli přát. Hra stojí na tak pevných základech, že žádné vylepšení nepotřebuje.

I tentokrát se ústřední dvojice hrdinů vydává na nelehkou cestu za záchranou galaxie. Robůtek Clank totiž nechtěně otevře průchod do alternativních dimenzí, odkud se do známého vesmíru začnou okamžitě hrnout noví nepřátelé. Ne, nezní to zrovna moc originálně a na tom se nic nezmění až do samotného konce, ovšem bohatě to stačí k tomu, aby hra držela pohromadě a dala vám dostatek příležitostí k náštěvě spousty různorodých planet a vesmírných stanic.

Autoři na vás neustále chrlí něco nového, takže vlastně ani nemáte příliš času přemýšlet nad tím, co, proč a jak se děje. To ale není výtka, tohle není The Last of Us Part 2 a můžete si být jistí, že pokaždé, když vezmete do ruky ovladač, čeká vás instantní zábava. Tedy pokud ovladač vůbec zvládnete odložit.

Nenechte se zmást výraznou stylizací, tahle hra zabaví i dospělé.

Tím nejoriginálnějším prvkem Rift Apart je možnost cestování skrze dimenze. Není to úplně nepodobné tomu, co jsme už mohli vidět ve hrách Portal nebo prvním Prey, na rozdíl od těchto her vás ovšem průchod portálem neteleportuje na jiné místo stejné mapy, ale na mapu zcela novou.

Takto napsané to možná nepůsobí nijak výjimečně, ve skutečnosti je to ale ta nejvíc next-gen věc, jakou jsme doposud mohli vidět. Díky rychlému SSD disku hra dokáže bez jakéhokoliv nahrávání okamžitě vyměnit okolní prostředí. To je nejen nesmírně efektní, ale vývojáři toho dokážou využít i pro zrežírování nikdy neviděných scén. Představte si například setkání s bossem, který namísto vzorců chování mění arénu, ve které se souboj odehrává.

Dalším důsledkem konceptu „alternativních dimenzí“ je i nová hratelná postava v podobě lombaxské bojovnice Rivet. I to je ovšem spíš jen na efekt, hratelnost za ní se nijak neliší od té za Ratcheta a obě postavy spolu dokonce sdílí zbraně i zkušenosti.

Právě lehké RPG prvky jsou tím klíčovým faktorem, který jinak přímočaré hopsačce dodává potřebnou hloubku. Pečlivým průzkumem okolního světa získáváte herní měnu v podobě šroubků. Za ty si nakupujete nové zbraně, jež si dále vylepšujete častým používáním. Trik je v tom, že zbraně mají poměrně omezenou kapacitu munice, a tak je musíte v průběhu hry neustále točit, čemuž je potřeba přizpůsobovat svoji taktiku. Jde o přesný opak toho, co známe ze „soulslike“ žánru – ani v případě smrti totiž nepřicházíte o nasbírané zkušenosti, takže má smysl vrhat se do těžkých výzev i opakovaně.

Kromě adrenalinových soubojů se můžete těšit i na logické a prostorové hádanky.

Zbraní jsou k dispozici přibližně dvě desítky a najdeme v nich jak poměrně klasické kousky (pistole, brokovnice, odstřelovačka), tak i vyložené bizáry, jako například kropítko, které vaše nepřátele promění v rostliny, nebo třeba krtkomet střílející projektily pod zemí. Bohužel, oproti předchozím dílům tu nenajdeme příliš novinek a tradiční hon za ultimátní zbraní R.Y.N.O. už není tak napínavý, jako býval.

Neustálé střídání skákacích a bojových pasáží oživuje pořádná dávka miniher. Opět budeme bruslit po horské dráze, závodit na čas nebo bojovat v aréně, najdou se ale i některé nové. Nejvíc se mi líbily logické hádanky, které řešíte v roli robůtka Clanka. Nejsou nijak složité a dají se snadno překonat metodou pokus/omyl, i tak je jejich řešení nesmírně zábavné. Akčnější variantu této minihry najdete v alternativních dimenzích, kdy z improvizovaného tanku bojujete proti neustále se generujícím davům nepřátel.

Pochválit musím i skvělé vybalancování obtížnosti. Jakožto veliký fanoušek série jsem hrál na třetí úroveň ze čtyřech možných a bylo to přesně tak akorát, aby hra byla výzvou i zábavou. Svoji ideální úroveň si najde každý, včetně dětí (české titulky jsou), pro které je tu i ryze procházkový mód. A jak už je u playstationových her poslední dobou krásným zvykem, autoři mysleli i na hendikepované hráče, kteří si mohou zvolit z široké nabídky nejrůznějších pomocníčků.

Hlavním tahákem hry je proskakování mezi teleportačními portály. Díky SSD diskům to funguje zcela bez nahrávacích obrazovek.

Bohužel toto zjednodušování se promítlo i do achievementů, jejichž plnění není příliš motivační. Zatímco posbírat „platiny“ v předchozích dílech vyžadovalo opakovaný průchod hrou, hledání všech ukrytých sběratelských předmětů a nekonečné pilování brutálně těžkých závodních pasáží, tady nejcennější trofej dostanete prakticky zadarmo. Trochu tak ztrácí význam hraní New Game+, které vám jinak umožní dostat se k vylepšeným verzí všech zbraní.

Stejně se ale do něj nejspíš pustíte, protože hraní Ratcheta se jednoduše nedá nabažit. Od začátku do konce do vás autoři perou audiovizuální hody, které nemají konkurenci. V dynamickém 4K a se zapnutým ray-tracingem hra sice běží „jen“ ve 30 FPS, pokud se ale obejdete bez těchto lákadel, můžete si vybrat lehce osekaný mód běhající v 60 FPS. Po takovém zážitku ovšem počítejte s tím, že už se vám k hraní PS4 titulů bude vracet jen těžko.

Co se týče tolik propagovaného haptického ovládání nepředvádí „Ratchet“ nic extra zajímavého, a i když je gamepad DualSense radost používat, žádné inovativní využití třeba oproti staršímu Returnalu nenabízí.

Ratchet & Clank: Rift Apart je naprosto famózní hra, která splňuje vše, co se od ní očekávalo. Nepřináší sice nic nového, ale roky vypilovanou hratelnost odívá do přenádherného technického zpracování. Pro fanoušky značky jde o absolutní povinnost, neměl by si ji ale nechat ujít žádný šťastný majitel konzole PS5. Ano, je lehce infantilní a chybí jí jakákoliv přidaná hodnota, která by v hráči zůstala i dlouho po dohrání, ale od toho tu jsou jiné tituly. Tohle je krystalicky čistá zábava.