Když by se nás v redakci někdo zeptal, co má v plánu ukuchtit hlavní designér Falloutu New Vegas a Pillars of Eternity příště, asi by nás nenapadlo odpovědět, že nějakou nenápadnou 2D indie hru. Přesně do toho se však Josh Sawyer z Obsidian Entertainment pustil. Studio, které známe především ve spojení právě s tituly jako Fallout, Outer Worlds nebo chystaným Avowed, si zkusilo s malým týmem trochu experimentovat, a výsledek nás nadmíru překvapil.
Musím rovnou uznat, že kdyby Pentiment neměl v kolonce autorů takto známé jméno nebo marketingovou podporu Microsoftu, asi bych jej přehlédl. To by však byla ohromná chyba. Hra svým stylem následuje ve stopách titulů jako je například Night in the Woods nebo Oxenfree, i když co se náročnosti na čtení textů týče, tak bych si skoro troufl vytasit i Disco Elysium. Pentiment sice zas až tak upovídaný není, ale i tak se připravte, že budete drtivou většinu času vést dialogy a vybírat vhodné odpovědi.
Hra se točí okolo putovního umělce Andrease Malera, který se na svých cestách po Evropě zastaví v malebné alpské vesnici Tassing. Ačkoliv je zasazena do historické etapy raného 16. století a operuje s celou řadou reálných pojmů (lokace, osobnosti, události), samotná vesnička a děj okolo ní je fiktivní.
Čeká vás vyšetřování vraždy, která se nenadále stala v tomto jinak poklidném koutu Bavorska a Andreas, jakožto nestranný účastník, se pokusí záhadu rozplést. Ačkoliv není překvapením, že je vše složitější, než se zdá, co vás zcela jistě zaskočí je fakt, že hra jde opravdu do hloubky a nebojí se ani poměrně zásadních časových skoků.
Ačkoliv je hlavní hrdina jako takový jasně definován, na vás ovšem v úvodu hry bude vytvoření jeho osobnosti, zájmů a studijního zázemí. Můžete tedy stanovit, odkud pochází, co jej zajímá i to, co vystudoval. Všechny tyto volby později budou mít vliv na vaše zkušenosti a dovednosti. Když si vyberete, že studoval v Itálii, budete mít ve vhodných chvílích výhodu znalosti italštiny. Pokud bude podle vás v jeho minulostí studium práv, dovede se lépe orientovat v zákonech a právních záležitostech. A tak dále.
Hra se jinak chová jako poměrně obvyklá point-and-click adventura. Procházíte se po 2D lokacích pouze po nadefinovaných cestách a vždy vidíte předměty či lidi, se kterými můžete interagovat. Ve hře ovšem není žádný inventář a vlastnosti nejdou nijak dále vylepšovat, jde prakticky čistě jen o průzkum a konverzace. K dispozici máte ovšem vždy deník, mapu a glosář jednotlivých postav.
Sem tam narazíte na jednoduchou minihru, které obvykle slouží spíše jako součást vyprávění, než jako nějaká logická překážka. Například skládání střepů talíře, vykrajování cukroví nebo bloudění v bludišti má vždy nějaký příběhový kontext.
Posledním herním mechanismem jsou poměrně vzácné konverzační šance na úspěch/neúspěch, které se odvíjí podle toho, co jste doposud řekli nebo udělali. V tomto ohledu je také Pentiment hodně odlehčeným Disco Elyisum, kdy máte vždy jistou šanci na úspěch a buď vám pomyslný hod virtuální kostkou vyjde, nebo ne. Zde jsou však takové momenty poměrně vzácné.
Hlavním pilířem Pentimentu je každopádně propracovaný příběh, který vás opravdu ponoří do života ve středověké vesničce. Vyzkoušíte si dobový život, spřátelíte se všemi obyvateli a v podstatě každý člověk zde má svůj vlastní příběh, vazby na ostatní i na vás. Opravdu musím smeknout před Obsidianem, jak mne dovedl vtáhnout do děje natolik, že mi na jednotlivých postavách či celých rodinách záleželo a jak jsem je mohl vidět se vyvíjet.
Jak už bylo zmíněno, hra pokrývá dobu 25 let, takže během hraní uvidíte některé postavy zestárnout a z dětí vyrůst v dospělé. Postavy budou odcházet a přicházet a vy se budete v Tassingu cítit jako jeden z jeho obyvatel. Poznáte křesťanské i pohanské rituály, zjistíte, co se v jakou denní dobu dělo, co lidé z různých majetkových vrstev jedli a podobně. Nechci tvrdit, že má hra sloužit jako taková chytře zaobalená výuka dějepisu, ale vlastně ve výsledku to bude docela pravda.
Vedle historie se toho leccos při hraní přiučíte i o tehdejším fungování církve, jelikož součástí Tassingu je i benediktinský klášter. Křesťanství bylo nedílnou součástí tehdejšího života, hra se však dotýká i starověké filosofie, pohanských zvyků či protestantského hnutí. Opět je tu tak naučný element, který se však vzhledem k povaze hry náramně hodí.
Ke grafice Pentimentu toho není moc co říci, stačí si prohlédnout screenshoty a musí vám být jasné, o co jde. Hra je 2D a nádherně malovaná ve stylu tehdejšího umění, stejně tak o hudební součást se postarala skupina Alkemie, která napodobuje středověkou hudbu. Ačkoliv je obraz většinu poměrně statický, animace jsou místy až překvapivě detailní a opravdu máte místy pocit, jako kdyby se rozpohyboval obraz z umělecké galerie.
Abych Pentiment jen nechválil, mám několik výhrad především k ovládání, tedy co se PC verze týče. Alespoň co se předběžného přístupu pro novináře týče, trochu si nerozuměla s ovládáním na gamepadu, kde byly i přes zdánlivou podporu ovladačů některé minihry hratelné pouze na myši. Stejně tak se občas našly dva interagovatelné objekty blízko sebe a na gamepadu byl pak problém se spolehlivě trefit do toho správného.
Vzhledem k tomu, že hra nemá žádný dabing, jsou konverzace doprovázeny jednak výběrem různých fontů písma a také zvukem škrábání pera na papír. Ačkoliv se dá na něj zvyknout, škrábání zejména v prvních pár hodinách hraní vzhledem k velkému objemu psaných textů působilo trochu otravně.
Tyto drobné chybky však nemohou ani zdaleka převýšit fakt, že Pentiment je opravdu velkým herním překvapením letošního roku. Nenápadná hra, kterou by kde kdo mohl vynechat s důvodem „že jde o další tuctovou indie“, překonala všechna očekávání a pokud máte rádi žánr konverzačních adventur, Pentiment opravdu stojí za pozornost. Obzvlášť, když ho najdete v Xbox Game Pass knihovně.
Nakonec bych snad jen přidal varování, že Pentiment rozhodně není krátkou hrou. Nečekejte, že budete mít hru dohranou za dva večery, k pečlivému dohrání je třeba až dvacet hodin, což je pro lineární adventuru opravdu pořádná nálož. Vzhledem k výsledné kvalitě hry je to však dobře a vlastně si i po oněch dvaceti hodinách můžete říci, že byste v malebném Tassingu zůstali klidně i déle.
