RECENZE: Letošní NHL hřeší na to, že nemá konkurenci. Změny jsou minimální

Letos jsme od NHL žádné novinky neočekávali a žádné jsme ani nedostali. Nový komentář je fajn a pár nových animací vypadá skvěle, ale pořád je to stejná hra, jakou jsme hráli už loni i předloni.

Pryč jsou doby, kdy bylo datum vydání nového ročníku NHL velkou událostí. V posledních letech už je z toho spíše pravidelný rituál, který se opakuje už jen tak ze setrvačnosti, než že by o něj opravdu někdo stál. Očekávání jsou nízká, a tak se všichni spokojí jen s nutným minimem. 

Je to jako po letech upadajícího vztahu slavit výročí seznámení, když obě strany dávno rezignovaly na jakékoliv ambice se někam posunout. Fungují tak už spíše ve stylu „lepší než nic“. Koupit kytku, zajít si na večeři a završit to pár minutami v misionářské pozici. 

Nové pozlátko

Na první pohled je NHL 20 stejná jako loňský ročník.

NHL 20 je úplně stejná hra jako loni. Jedinou změnou, která mi udělala vyloženě radost, je zbrusu nový komentář zápasů. Nic proti Miku Emricovi, ale jeho hlášky už mám za posledních pár let tak oposlouchané, že už jsem zvuk raději úplně vypínal a poslouchal u hraní radši hudbu. Ne, Ray Ferraro a James Cybulski nejsou ve svých rolích nijak výrazně lepší, jsou prostě jiní, a to mi aktuálně ke štěstí stačí. Změny se dočkala i podoba časomíry, kdy se místo klasického rámečku v rohu přesunula do úzkého pruhu ve spodku obrazovky. Je to nezvyklé a popravdě i dost divné, ale taky to jde snadno vrátit zpátky, takže nic proti ničemu.

Slíbeny byly i výrazné změny ve střihu opakovacích záběrů, ale tady jsem si žádné razantní změny nevšiml. V drtivě většině případů stejně tyto věci každý odklikává, takže i kdyby vypadaly sebelépe, žádný skutečný dopad mít nebudou.

Mnohem důležitější se proto jeví úprava animací střelby a přebírání puku. Tady jsou totiž změny nejen vizuální, ale přímo ovlivňují i samotnou hratelnost. Vše působí zase o fous přirozeněji, hráči mohou vystřelit z více pozic než dříve, například z pokleku nebo velikého záklonu. 

Vypadá to cool a jde o jasně viditelné vylepšení, žádnou revoluci to však nepřináší. Že byste kvůli tomu snad museli překopat veškerou dosavadní taktiku, to určitě nehrozí. Letošní ročník se hraje z 99 procent stejně jako loňský a předloňský, jen má pár příjemných drobností navíc. Na to, aby dokázal znovu obhájit plnou cenu, za kterou se prodává, to však z mého pohledu nestačí.

Něco navíc

Ono se na stávajícím enginu už mnoho vylepšit nedá a většina vylepšení proto míří jen do méně podstatné omáčky okolo, která ovšem není pro každého. Pokud vás loni uchvátila sociální nadstavba World of Chel, máte spoustu důvodů k radosti, protože ji autoři po všech stránkách rozšířili. 

Časomíra se přesunula do pruhu ve spodku obrazovky. Zvykl jsem si rychle.

K dispozici je daleko více kosmetických doplňků (prý až 2 000), stejně tak i bizarních multiplayerových módů, z nichž nejzajímavější je asi Eleminator. Ten se inspiruje v aktuální módní vlně battle royale a až 81 hráčů se v něm postupně utkává v eliminačním turnajovém pavouku. Je to divné a konzervativním fanouškům hokeje z toho asi vyskáčou šediny, ale proč ne.

Zajímavěji působí zařazení legendárních hokejistů a týmů, zahrát si můžete třeba za Teemu Selänneho v dresu starých Winnipeg Jets. Přiznám se, že režimy opírající se o mikrotransakce příliš nemusím, ale kdo chce hokejovou obdobu FUT z Fify, může se tu vyřádit do aleluja.

Upocená remíza. Zase

Tak jako loni a předloni by se všechny novinky daly vměstnat do jednoho středně velikého patche. Na druhou stranu malé množství změn je mojí největší výtkou a hra je v jádru pořád zábavná. Jestli si za to autoři znovu zaslouží vaše peníze, si musíte rozmyslet sami.

Ano, NHL od EA už sice vypadá lehce zastarale a je příliš rychlé na to, aby připomínalo opravdový hokej, ale jako videohra určená pro soupeření s ostatními hráči je skvělá. Že mě i po těch letech dokáže navztekat do stavu, kdy mám chuť třísknout ovladačem o zem, dostatečně vypovídá o tom, že to stále není nuda.