RECENZE: Letošní ročník NHL je nejzbytečnější v historii značky

Pokud jste se těšili, že si letošní výpadek opravdového hokeje nahradíte alespoň tím virtuálním, máte smůlu. Poslední ročník NHL pro aktuální generaci konzolí je úplně stejnou hrou jako minule a rozhodně se nevyplatí za něj utrácet peníze.

Přes všechny nepříjemnosti způsobené pandemií koronaviru se letošní sezóna NHL nakonec dohrála. Sice ve zkrácené formě a bez diváků, i tak ale dokázala nabídnout spousty krásných momentů. Osud té příští je ovšem nejistý a tak fanoušci s nadějí upírali pohled alespoň na další ročník virtuálního hokeje od Electronic Arts. Marně.

Hra je na pohled úplně stejná jako v předešlých ročnících.

Kdybych měl být úplně upřímný, tak by v Electronic Arts bývali udělali lépe, kdyby letošní díl raději úplně vynechali. Nikdo by se na ně zlobit nemohl, konec stávající generace konzolí v kombinaci s nejistým osudem skutečné NHL jsou dostatečné argumenty, proč se raději soustředit výhradně na budoucnost. Hra totiž přes své nepopiratelné klady a zábavnost již ve všech ohledech zastarala a více než dílčí vylepšování nepodstatných prvků potřebuje kompletní restart.

Nadávat na minimum změn je v recenzích NHL už tradiční, tentokrát ale výsledek působí, jako by se na něj prakticky nesáhlo. Už jen samotný start, kdy vám hra jako vždy na rozehřátí nabídne finálový zápas posledního play-off, mě zarazil, na výběr totiž nedostanete mezi Tampou Bay a Dallasem, ale Bostonem a St. Louis, tedy účastníky loňské sezony. To to za ten měsíc nikoho nenapadlo vyměnit?

Provést nové blafáky během ostrého zápasu je velice obtížné.

Pocitu, že hraji loňský ročník, jsem se ale nezbavil po celou dobu recenzování. Menu je úplně stejné jako minule, nabídka režimů také a co je nejhorší, žádných změn jsem si nevšiml ani přímo v zápasech. Těch pár nových pohybů, jako je například Svečnikovův „Michigan“ nebo Kučerovův blafák, je tak obtížných na exekuci, že jsou pro běžného hráče během ostrých zápasů prakticky neproveditelné.

Hra je totiž zběsile rychlá a pořád se v ní lítá ze strany na stranu, střední pásmo jakoby ani neexistovalo. Po těch letech na stejném enginu už je toto pojetí hokeje ubíjející, člověk musí dokola používat naučené kombinace a na soupeře tak reaguje jen instinktivně. Už tu není prostor pro vymýšlení nových situací, vše už jsem viděl tolikrát, že jsem se několikrát přistihl, jak se mi mysl toulá někde daleko od dění na obrazovce.

Grafika už je zastaralá, hráči si příliš podobní nejsou.

Pokud jde o grafiku, je to vyloženě o průšvih. V době, kdy i z dosluhující konzole jde vymáčknout takový skvost, jako je The Last of Us 2, už pro voskové masky bez výrazů není místo. Na co je pak dobré, že má hra skutečné fotky u všech hráčů i z nižších soutěží (včetně české ELH), když pak na ledě nepoznáte ani ty největší hvězdy?

Pro většinu hráčů tak nemá smysl nad koupí ani přemýšlet, až na změněné soupisky jde o úplně stejnou hru jako minule. Jedinou výjimkou je režim Be a Pro, ve kterém si můžete vypiplat vlastního hokejistu od mládežnických soutěží až po NHL. Právě tomuto režimu bylo věnováno spoustu péče a i když hra neobsahuje příběhovou složku, jako známe třeba ze starších ročníků Fify, užijete si s ním spoustu zábavy. 

V Be a Pro si vytvoříte vlastního hráče a prožijete s ním celou jeho kariéru.

Budete muset komunikovat s trenéry, novináři i spoluhráči, čekají vás zásadní životní rozhodnutí, zúčastníte se draftu, výměn i bojů o místo v sestavě. Na můj vkus je toho dění okolo snad až příliš, ale samotné zápasy mají úplně jinou atmosféru, když musíte ještě navíc plnit individuální úkoly. Be a Pro se rozhodně povedlo a pokud vás chytne, dá se v něm utopit spousta času.

To je ale to jediné, proč má smysl si hru kupovat. Jinak jde stále o ten stejný hokej jako minule, předminule a předpředminule. Neříkám, že se u něj nedá pobavit, ale za ty peníze rozhodně nestojí.