RECENZE: Hogwarts Legacy je konečně pořádná hra ze světa Harryho Pottera

Kdo chtěl někdy nastoupit ke studiu na školu čar a kouzel v Bradavicích, má nyní skvělou možnost. Hogwarts Legacy sice není titul bez chyb, ale skalní příznivce knižní a filmové předlohy i fanoušky RPG s otevřenými světy odmění desítkami hodin zábavy.

Stále si velice živě vybavuji mé oblíbené hry ze světa Harryho Pottera, legendární první a druhý díl. Prozkoumávání čarodějnické školy, sbírání fazolek, kouzlení či házení zahradními skřítky bylo tehdy pro skalního fanouška série knih i filmů další skvělá nadstavba kouzelnického světa od J. K. Rowlingové. Tehdy svět procházel Harry Potterovskou mánií, fandové snili o pozvánce ke studiu doručený soví poštou, vybírali si kouzelnickou kolej a máchali proutky se slovy „Wingardium Leviosa“.

Hogwarts Legacy se optikou tehdejšího fanouška jeví jako splněný sen. Už není třeba sledovat jen příběhy z knih, držet se předem načrtnutých situací a míst, které v předloze popsala J. K. Rowlingová. Hogwarts Legacy vyšlapává úplně novou cestu kouzelnickým světem, kterou si díky otevřenému světu nebo volnosti vybrat si vlastního hrdinu může každý zažít po svém. Zároveň však umí právě známými místy či jmény stále dosyta využít nostalgie jak z čtení knih, tak sledování filmů této slavné série.

Okolo hry se ovšem ještě před vydáním točilo poměrně dost otázek. Zaprvé tu máme celou kontroverzi a bojkot kvůli výrokům autorky Rowlingové (viz boxík) a zadruhé fakt, že hru má na starost studio, které doposud vydávalo jednak mobilní hry a jednak nepříliš úspěšné tituly podle filmových animáků od Disney. Jde o Avalanche Software, které si ovšem nesmíte plést s Avalanche Studios (Just Cause, Rage).

Právě fakt, že hra nese i logo projektu Portkey Games, neboli značku pod vydavatelstvím Warner Bros. Games, mne zprvu trochu děsila. Mám pořád ještě v živé paměti hru Hogwarts Mystery na mobily, která se rovněž chlubila možností vytvořit si vlastního kouzelníka, účastnit se výuky a volně prozkoumávat kouzelnickou školu. Výsledná hra byla ovšem prolezlá otravnými i vyloženě manipulativními mikrotrasakcemi a v podstatě jen sloužila k tomu, aby vytahala co nejvíc peněz z příznivců knižní předlohy.

KOMENTÁŘ: Co ty kontroverze s autorkou?

Ještě než hra vyšla, podle debat v jistých kruzích na internetu to skoro vypadalo, že jde o příchod herního antikrista. Hra Hogwarts Legacy jako taková je v tom ovšem zcela nevinně, hněv internetového davu je namířen proti autorce knižní předlohy, J. K. Rowlingové. Ta se totiž dlouhodobě vymezuje proti transgender a nebinárním osobám, za což je terčem kritiky už delší dobu (dlouho před oznámením hry).

Samotné studio Avalanche Software se proti Rowlingové vymezilo a byť se nedá popřít, že z prodejů hry dostane britská spisovatelka tučnou provizi (ostatně jako ze všeho pod licencí kouzelnického světa), na vývoji Hogwarts Legacy se údajně nijak nepodílela. Ani to však nezabránilo tomu, že jedna strana barikády vyzývá k bojkotu hry a zákazům diskuzí, druhá si naopak s velkou vervou objednává kopie navíc, mnohdy s důvodem „abychom jim to natřeli“.

Pravda je nakonec taková, že Avalanche Software opravdu ve hře jasně dává najevo, že i nebinární či transgender osoby mají ve hře místo (ať už při vytváření hlavního hrdiny nebo jako NPC ve světě), stejně tak jako celá LGBT komunita či etnické menšiny. Svět Hogwarts Legacy je opravdu rozmanitý a kousek vlastní identity si ve hře najde snad každý.

Bohužel je mi jasné, že se to celé mine účinkem. Hlasití internetoví aktivisté, kteří by jinak bez přítomnosti „zlé spisovatelky“ hru velebili, si ji pravděpodobně stejně nezahrají. A ti, kteří naopak do hry půjdou pouze s tím, aby uspokojila jejich konzervativní pohled na svět, budou ve výsledku akorát hru za progresivní názory kritizovat. To bohužel není jen má domněnka, v internetových diskuzích jsem už nyní zaznamenal pár rasistických názorů na vedlejší postavy. Snad nebude hůř.

Musím ovšem nakonec uznat, že Hogwarts Legacy nic takového nedělá. Je to čistě singleplayerový titul, kde si můžete připlatit leda za de luxe verzi, což je dnes už v podstatě takový standard. Fakt, že jde o vůbec nejambicióznější titul v historii studia Avalanche Software je sice v jistých ohledech znát, ovšem jinak je to pro příznivce kouzelnického světa opravdu až povinné dílo.

Vítejte v Bradavicích

Jen pro pořádek, vzhledem k tomu, že většina českých hráčů bude znát názvy různých reálií přeložené do češtiny, budu používat přeložené názvy. Hogwarts tedy platí pouze v názvu hry, jinak budu pracovat se známým překladem Vladimíra Medka – Bradavice, famfrpál, Protiva a tak dále.

Ačkoliv se po virtuální škole čar a kouzel dalo proběhnout i ve starších hrách, nikde nebyla tato lokace vyobrazena s takovou mírou detailů, jako právě v Hogwarts Legacy. Virtuální svět v této hře je ústředním pilířem toho, proč by vás měla zajímat – je totiž naprosto úchvatný. Autoři skvěle skloubili skutečné lokace a kulisy z filmů s tím, co si každý představoval v hlavě při čtení knih. Máme tu tedy v podstatě kompletní bludiště chodeb, schodišť, věží, tajných místností a zahrad, že se v něm můžete klidně na hodiny ztratit.

Během vašeho prozkoumávání kouzelnického hradu si můžete všimnout i toho, jak si žije vlastním životem. Vystavená brnění si broukají pro sebe nebo salutují kdykoliv okolo nich projdete, studenti se baví v hloučcích a přesouvají se po hradě podle toho, jaká je zrovna část dne. Duchové se vynořují ze zdí a zase mizí v další, obrazy na vás promlouvají, keře v zahradách modelované jako draci si protahují křídla. S detaily si autoři opravdu vyhráli.

Herní svět ovšem není jen o kouzelnické škole. Budete v ní sice trávit hodně času, ovšem k dispozici je toho mnohem víc. Navštívit můžete vedle pozemků hradu také známou kouzelnickou vesnici Prasinky, projít se po Zapovězeném lese, zaskočit si na lekci létání na famfrpálovém stadionu nebo si zaplavat v jezeře pod hradem. Mapa světa, který si můžete prohlédnout, se táhne v podstatě celým údolím od břehu moře až po pohoří na opačné straně hradu. Najdete zde i spoustu dalších menších vesniček či obchodních stanic, lesů, jeskyní, jezírek či polí.

Osobně se mi vedle samotného čarodějnického hradu líbily právě Prasinky, kde najdete důležité obchody a také postavy, se kterými budete často vyřizovat různé úkoly. Po mapě se lze přesouvat vícero způsoby. Můžete se proběhnout po svých, využít rychlého přesouvání pomocí prášku letax po dosud odemčených bodech s krby či loučemi a nebo se proletět na koštěti či hipogryfovi.

K hezkému světu potřebujete ovšem také důvod, proč jej prozkoumat. Asi bych si i dovedl představit, že si nějaký skalní fanoušek nastaví nejnižší obtížnost a zkrátka se půjde jen procházet křížem krážem po virtuální mapě. Vlastně proč ne, i to může být zábava. Nicméně hlavním hnacím motorem je samozřejmě příběh. Poté, co si vyrobíte vlastního studenta pátého ročníku, kdy máte opravdu volnou ruku, co se vzhledu, barvy pleti i pohlaví týče, vás hra rovnou hodí do víru událostí.

Do školy čar a kouzel nastupujete tedy už jako pokročilý student, nicméně si vše musíte znovu připomenout. Hra se nicméně možná až trochu okatě snaží využít trochu ohrané zápletky typické pro žánr „young adult“, kdy vyjde najevo, že váš mladý kouzelník jako jediný dovede vnímat prastará kouzla. Tedy je hned pasován do role „vyvoleného“, který musí nejenom zabránit povstání zlých skřetů, ale také projít sérií zkoušek a rozluštit záhadu starou jako kouzelnická škola sama.

Do jaké koleje patříte?

Ke kouzelnickému světu bezpochyby patří kouzelnické koleje při studiu. Každý chce být asi něco jiného a hra vám v tomto ohledu dává volnou ruku. Naprosto svobodně se můžete rozhodnout, kam váš čaroděj patří a později si i vybrat novou hůlku. Ačkoliv se v předloze říká, že si „hůlka vybírá čaroděje“, zde si ji můžete sami libovolně konfigurovat.

Pokud ovšem nejste rozhodnutí a chtěli byste se nechat vyzkoušet, jaká by měla být vaše správná preference, i takovou možnost máte. Hogwarts Legacy totiž nabízí způsob propojit si svůj herní účet s tím na oficiálních stránkách Wizarding World, kde si můžete sestavit váš čarodějnický profil na základě osobnostního testu.

Celkově jsou hlavní příběh, vedlejší postavy i jejich zápletky a některé větší vedlejší mise „dostatečně dobré“, aby vás táhly hrou vpřed, nicméně že bych při hraní seděl na kraji gauče a vykuleně sledoval, co se ve hře děje, to opravdu ne. Spíše jsem se párkrát přistihl, že obracím oči v sloup, když mi někdo podesáté zopakoval, jak je hlavní hrdina (v mém případě hrdinka) výjimečný svou schopností vnímat prastará kouzla. Byla by z toho celkem dobrá hra na „napij se, kdykoliv to uslyšíš“.

Avada Kedavra

Ačkoliv je tedy váš hrdina překvapivě talentovaný, kouzla se musí stejně postupně naučit jako všichni ostatní. Profesoři mu sice zadávají extra úkoly a některá kouzla se místo běžné výuky naučíte „za domácí úkol“, nicméně než se vám naplní virtuální lexikon kouzel, bude to chvíli trvat. Zaklínadla se dělí na několik kategorií. Vedle čistě útočných a zapovězených kleteb tu máte také různé způsoby manipulace s předměty (posunutí, přitáhnutí, opravení atd.), dále také všeobecnější typ „vyvolej světlo“, „skryj svou podobu“ a nakonec i pár kouzel, které využijete především ve vlastní skryté místnosti.

Hogwarts Legacy sice nejsou žádné kouzelnické The Sims, nicméně mě docela překvapilo, že vedle výběrů různých čepic, plášťů, šál a rukavic, které si váš hrdina může obléci, máte k dispozici dokonce i vaší „tajnou základnu“, kterou si můžete vybavit nábytkem, koberci, obrazy a dalšími dekoracemi.

Obvyklou klasikou, co se RPG týče, je samozřejmě systém levelů a bodů, za které si v dovednostních stromech nakupujete vylepšení vašich schopností. K dispozici jsou také „výzvy“, jejichž plněním se vám také zlepšují další schopnosti (třeba velikost inventáře) nebo si odemykáte vícero kosmetických předmětů. Bezva je, že každému kousku kouzelnického oblečení můžete podle libosti měnit vzhled, takže váš hrdina nemusí nutně vypadat jako podivín, když najdete nový kousek s lepšími statistikami, ale otřesným vzezřením.

Zpět ovšem ke kouzlení, kterého si užijete opravdu hodně. Vedle obvyklého řešení puzzlů typu posouvání plošinek, probourávání zdí nebo trefování terčů vás samozřejmě čekají i kouzelnické duely. Trochu jsem se obával toho, jak boj čistě na dálku s kouzelnickou hůlkou bude fungovat, ale musím uznat, že se autorům povedlo přijít na dobré řešení.

Cíle váš kouzelník vybírá automaticky a vedle běžného zásahu máte k dispozici nejenom čtveřici aktuálně vybraných zaklínadel, ale také i celou řadu pasivních dovedností: házení věcmi, uskočení či ochrannou bublinu, speciální silný zásah který se nabíjí během boje a také posilující lektvary či rostliny, které zastupují pomyslné výbušniny.

Během bojů jsem si docela často vybavoval soubojový systém z playstationového Spider-Mana. Stejně jako u pavoučího muže máte i tady možnost řetězit schopnosti do propracovaných kombinací, mrštit volně se povalujícími předměty a také i pomyslný „šestý smysl“, který vás bublinou okolo hlavy hrdiny upozorní, že se blíží útok a měli byste uhnout nebo jinak reagovat. Ve výsledku ovšem také budete stejně často metat jeden kotoul za druhým, abyste se uhnuli z cesty útoků.

Boje na vás čekají nejenom v soubojovém klubu kouzelnické školy, ale i ve zbytku otevřeného světa. Ten je posetý různými typy úkolů a výzev. Trochu se obávám toho, že hráče, kteří nemají rádi styl „Ubisoft RPG“ se světem nacpaným body zájmu, může Hogwarts Legacy odradit. Vedlejší mise jsou navíc často docela fádní: přines toto, odnes tamto, zbav se tábora s bandity, vyřeš hádanku. Unikátní vedlejší úkoly jsou spíše v menšině.

Co mne nicméně opravdu bavilo je létání na koštěti. Využíváte jej totiž nejenom u závodů s časem, při kterém sledujete připravenou trasu a prolétáte obručemi, ale také na něj můžete nasednout prakticky kdykoliv (vyjma interiérů a Prasinek). Létání se po stránce ovládání povedlo a je opravdu zábava vyřešit daný úkol, označit si na mapě další bod zájmu, skočit z nejbližšího útesu a v letu si vyvolat z inventáře koště a vzápětí už svištět vzduchem k destinaci. Některé hry navíc moc dobře ovládání letu moc nezvládají, ale v Hogwarts Legacy mi let na koštěti přešel do krve už během výcvikového letu.

Vizuály nejsou bez chyb

Hogwarts Legacy jsem hrál na PlayStationu 5, kde máte možnost nastavit si buď vysokou kvalitu vizuálů při 30 FPS (Fidelity), nebo nižší s důrazem na plynulost obrazu (60 FPS, Performance). Podporovaná zařízení také umožní nastavit si VRR (variable refresh rate, variabilní obnovovací frekvenci obrazu), které může pomoci dosáhnout ještě o něco plynulejšího obrazu. Jelikož preferuji právě vyšší jemnost, dal jsem přednost Performance režimu.

I v něm vypadá hra opravdu parádně. Svět je detailní, v prostorách kouzelnické školy najdete prosvětlená i tmavá místa s různými typy reflektivních povrchů. Ray-tracing ve hře je také přítomný, ale pouze ve Fidelity režimu. Opět je to ovšem celkem jedno, jelikož vizuály v Performance nastavení jsou pořád parádní.

Výkon na PlayStationu 5 však má své limity. Krátká nahrávací obrazovka vás nemine v případě přechodu z otevřeného světa do různých jeskyní a kobek, které nabízí něco víc než jen krátkou návštěvu pro pár truhel s poklady. S nahráváním se však setkáte také i v rámci otevřeného světa, a to většinou v případě přechodu mezi jednotlivými křídly kouzelnického hradu. Funguje to tak, že si zkrátka pár sekund musíte počkat, než se otevřou dveře do další místnosti. Možná to ještě s příchodem aktualizací po vydání zmizí, možná je to prostě něco, co ani superrychlé SSD disky nestíhají.

Ačkoliv je kouzelnický svět a jeho krajina ve hře vymodelována opravdu nádherně, bohužel musím také konstatovat, že se autorům úplně nepovedly animace obličejové mimiky. U hlavních postav si ještě dali animátoři jakž takž záležet, ale většina vedlejších umí v podstatě jen hýbat obočím a klapat ústy, jinak má naprosto kamenný obličej. Měl jsem místy pocit, že dojem ze hry odbyté animace obličejů i trochu kazí.

Zmíním také i ovladač DualSense, kde se opět dá jen konstatovat, že ani Hogwarts Legacy nevymyslelo nic převratného. Zadní spouště jsou tužší při kouzlení nebo akceleraci na koštěti, v gamepadu cítíte tlukot srdce hrdiny když vám klesne počítadlo zdraví na minimum, ale jinak je to zkrátka takový očekávaný přehled funkcí.

Úspěšná „prvotina“

Ačkoliv studio Avalanche Software už hry vyrábí dlouhou dobu, Hogwarts Legacy na jejich dosavadním portfoliu značně vystupuje z řady. Do takto ambiciózní hry se autoři ještě nepustili. A je to trochu poznat především v trochu nevyvážených aspektech hry. Skvělá grafika a proti ní trochu pokulhávající animace obličejů. Pestrý otevřený svět plný možností, co dělat a proti němu trochu tuctovější příběh.

Během hraní jsem si několikrát vybavil titul Horizon Zero Dawn, který taktéž trpěl podobnými neduhy. A pokaždé jsem si zároveň vybavil, jak moc se autoři zlepšili v druhém díle. Takže pokud bych si měl z hraní Hogwarts Legacy něco donést, pak především naději, že v případě komerčního úspěchu této hry se možná autoři pustí ještě do něčeho lepšího.

Ve výsledku ovšem nemůžu upřít fakt, že i přes pár viditelných neduhů je Hogwarts Legacy hodně zábavná hra. Není dokonalá a nemá neomezený potenciál oslovit i ty, kteří kouzelnickému světu moc nefandí. Ale zároveň to opravdu je splnění snů každého „mudly“, který si kdysi přál (nebo doteď přeje) na škole čar a kouzel v Bradavicích studovat.

V otevřeném světě se můžete ztratit na desítky hodin a věřím, že někteří opravdu pečliví hráči to klidně roztáhnou na stovky hodin. Hogwarts Legacy si nejlépe užijete stejně jako celou řadu jiných velkých RPG her: pomalu, s důrazem na prozkoumávání a vstřebávání atmosféry. Zastavte se U Tří košťat, prohlédněte si kouzelnický hrad osvětlený měsícem, zaleťte si na koštěti až k moři. Skalní fanoušci budou nadšeni a pro zbytek hráčů je to pořád celkem zábavné RPG.