RECENZE: Devil In Me vás nechá pocítit, jaké je být obětí sériového vraha

Závěrečný díl hororové série The Dark Pictures je suverénně tím nejděsivějším. Sleduje osudy partičky filmařů, která natáčí v hotelu inspirovaném životem prvního sériového vraha v dějinách USA.

Britští Supermassive Games jsou oni pomyslní ševci, kteří se úporně drží svého kopyta a nepouštějí se do žádných experimentů. A dělají správně. Jejich záliba v záměrně béčkových hororech z nich sice neudělá aspiranty na významná ocenění, ovšem ve svém oboru se stali mistry. Devil in Me je po vynikajícím The Quarry (naše recenze) letos už jejich druhou hrou, zjevná nadprodukce ovšem nemá na kvalitu žádný negativní vliv. Naopak, je na nich vidět nárůst sebevědomí a završení volné tetralogie The Dark Pictures je tím suverénně nejlepším dílem v sérii.

Parta hlavních hrdinů je dostatečně početná na to, aby si svého oblíbence našel každý.

Opět tu máme pětici hrdinů, mezi kterými scenáristé přeskakují tak, aby dosáhli co nejvyššího napětí. Tentokrát jde o štáb amatérských filmařů, kteří natáčejí dokument o H. H. Holmesovi, prvním prokázaném sériovém vrahovi v dějinách USA. Tento falešný doktor si nechal na předměstí Chicaga postavit skutečný dům hrůzy včetně posuvných stěn, mučírny i odpadové šachty na vyhazování mrtvol. Během konání Světové výstavy EXPO v roce 1883 prokazatelně zabil minimálně 9 lidí, přičemž se spekuluje až o 230 dalších.

Děj hry se ovšem odehrává v současnosti, kdy je mladý štáb pod vedením podivínského režiséra Charlieho pozván tajemným boháčem na slavnostní otevření tematické turistické atrakce na odstřiženém ostrově. Jde o poslední šanci, jak zachránit upadající kariéru, a tak nesourodá pětice navzdory úvodním neshodám svolí k poslední společné akci. Netrvá až tak dlouho a svého rozhodnutí začnou litovat....

Zatímco předchozí díly série jsme sledovali povětšinou s cynickým úšklebkem, The Devil In Me je skutečně děsivý.

Ano, zápletka je jedno veliké klišé, a do konce hry se na tom nic nezmění, ono to ovšem až tak nevadí. Na rozdíl od předchozích dílů si vývojáři nemusejí pomáhat nadpřirozenými berličkami a hráče mohou děsit „reálnými“ bubáky ve stylu hororu Saw. A nutno říct, že se jim to daří na výbornou.

Nechybějí obligátní „lekačky,“ ale jinak tvůrci vytvářejí pocit strachu poměrně sofistikovaně, když se snaží rozklížit vztahy mezi hlavními hrdiny. Bohužel, kdo už dílo Supermassive Games nějakou dobu sleduje, dokáže si povšimnout některých zaběhlých vzorců, kdy se třeba zdánlivě mrtvé postavy vracejí na scénu a ne každý šramot ve tmě musí nutně znamenat nebezpečí. To však není nutně výtka, hra cílí na milovníky hororů, kteří už stejně každý podobný trik dávno znají.

Celé by to nemohlo fungovat, kdybyste si k postávám nedokázali vybudovat vztah, jenže v tomto ohledu Supermassive naštěstí jako již tradičně excelují. Celá titulní pětice (samozřejmě genderově i rasově dokonale namíchaná) je dostatečně variabilní na to, aby si každý našel svého favorita, nechybí milostná vzplanutí ani vyostřené hádky. Skvělé výkony herců v hlavních rolích jsou pak podpořeny i fantastickým technologickým zpracováním. To těží z toho, že většinu příběhu strávíte ve všeobjímající tmě, do níž jsou útroby hrůzostrašného hotelu zahaleny.

Součástí hry je i dokument o skutečném vrahovi H. H. Holmesovi.

Samotná hratelnost je jak tradičně postavena na druhou kolej, kdy můžete jen dokola chodit po maličkých lokacích a hledat tajné bonusy. Akční složku obstarávají tzv. QTE, během nichž se na obrazovce objevují ikonky tlačítek, která musíte zmáčknout v krátkém časovém limitu. Dostat celou pětici živou do konce hry je i tak poměrně náročné, hra však sama vybízí k tomu, abyste si ji zahráli vícekrát. Některé volby totiž mají poměrně zásadní dopad na následný tok děje, navíc je zde opět zabudovaná podpora více hráčů. Buď se můžete střídat v ovládání postav u jedné obrazovky, nebo naopak hrát souběžně po síti.

Ne, Devil in Me není žádnou zásadní peckou, která by snad svět videoher nějak posunovala. Jde však o nesmírně stylovou jednohubku, která umí to, co od žánru hororů tak nějak očekáváme nejvíce: vyděsit. Nejen explicitním zobrazením brutality a nečekanými lekačkami, ale především postupně budovanou atmosférou. A také tím, že je opřena o skutečné události. ideální zpestření nabité předvánoční sezony.