RECENZE: House of Ashes je skvělý béčkový horor, ve kterém se krví nešetří

Série The Dark Pictures svým třetím dílem pokračuje v nastoleném směru a jakýmkoliv inovacím se vyhýbá. Tentokrát se s komandem mariňáků podíváme do ruin podzemního paláce z období Sumerské říše, který není tak opuštěný, jak by si asi jeho nechtění návštěvníci přáli.

Britští Supermassive Games vyznávají pořekadlo „ševče, drž se svého kopyta“, a tak nám v krátkém sledu servírují již třetí vyvražďovací horor za sebou. Po opuštěné lodi z druhé světové války a městečka zdecimovaného čarodějnickými procesy se tentokrát podíváme do Iráku. Ovládat budeme pětičlenné komando amerických mariňáků, které se během vojenské operace propadne do tisíce let starého podzemního chrámu. A jak asi už tušíte, archeologický výzkum nebude po příštích zhruba sedm hodin jejich největší prioritou...

Hlavními hrdiny jsou američtí mariňáci, takže se těšte na neustále opakování hlášek Oorah a Semper Fi.

Pokud jste hráli minulé díly série The Dark Pictures máte jasnou představu o tom, jak House of Ashes vypadá. Pokud ne, tak vězte, že jde o interaktivní film, jehož děj se plynule mění na základě vašich rozhodnutí. I když si se všemi hlavními postavami dali autoři spoustu práce, klidně vám některé z nich mohou nevratně zemřít, ještě než se dostanete do půlky příběhu. A nemusí to být tak úplně jen vaší vinou. 

Zatímco pasáže, kdy musíte rychle mačkat tlačítka objevující se na obrazovce, jsou poměrně benevolentní, a i když máte daleko kratší reakční dobu než minule, nějakou tu nepřesnost vám odpustí, špatná rozhodnutí mohou být fatální. K jejich správnému posouzení však nemáte dostatek informací, a tak jsem prvního konce hry dosáhl jen s jedinou postavou. A to ještě bylo o fous. 

To ovšem není výtka, hra vás tímto přístupem motivuje k opakovaným průchodům a zkoušení jiných řešení, což v kombinaci s kooperativním multiplayerem dává celému zážitku další vrstvu navíc. Vedle klasické online hry, kdy dva hráči operují souběžně, je zde i lokální varianta až pro pět hráčů najednou. Každý si vybere jednu postavu a po každé scéně předá ovladač dál. V jednu chvíli tak sice hraje jen jeden, zatímco zbytek může jen povzbuzovat nebo radit, což je vcelku originální zábava.

Více než technologickou kvalitu enginu oceníte skvělou kameru.

Na rozdíl od vyjukaných studentíků tentokrát dostanete pod kontrolu pořádné drsňáky. Vaši svěřenci ze sebe chrlí jednu namachrovanou hlášku za druhou a pokud je vám z vtipů o matkách a pokřikování Ooorah za každou druhou větu trochu trapně, hře se vyhněte širokým obloukem. Osvěžení od neustálých machistických hlášek nepředstavuje ani jediná žena v partě, ostatně její přezdívka Queen Bitch asi mluví za vše. Stejně jako předchozí hry série je House of Ashes přiznanou poctou osmdesátkovým hororům, a tak je k němu nutné přistupovat. Krví se zde rozhodně nešetří, ale vyloženě nechutnosti tu žádné nenajdeme.

Retro atmosféře ovšem naštěstí neodpovídá grafická stylizace, která místy snese i next-gen měřítko. Byť některé textury a modely mohly být detailnější, vše výrazně vylepšuje skvělá kamera a práce se světlem a stínem. V mnohých záběrech vám třeba postava zabírá polovinu herního výhledu, což je sice na ovládání příšerné, ale na druhou stranu to vzbuzuje pocit blízkosti s vaším virtuálním alter egem. Tomu ostatně napomáhá i formát obrazu 21:9, pokud ovšem nemáte ultraširoký monitor, musíte se smířit s černými pruhy nahoře a dole.

Série The Dark Pictures už se etablovala jako příjemné zpestření v hity nabité předvánoční sezoně. Vypadá hezky a skvěle se hraje, na druhou stranu jde o čistě spotřební zboží bez přidané hodnoty, které vám proletí hlavou, aniž by ve vás něco zanechalo. Pokud máte k dispozici kamarády pro kooperativní režim Movie Night, můžeme ji jednoznačně doporučit. Za vyzkoušení ovšem stojí i v případě, že si ji chcete užít jen solo. V tom případě se však nic nestane, když si počkáte, až už i bez toho příjemná cena cca 800 Kč ještě o něco poklesne.