Poté, co si Ubisoft dal po rozporuplném Syndicatu dva roky pauzu, s následujícím dílem Origins přišlo dost odlišné směřování série Assassin’s Creed. Autoři se pustili do prozkoumávání starověku, nejdřív Egypta a poté Řecka. Proměnila se také hratelnost, která více připomínala „masivní RPG“ typu Zaklínač 3 nebo Skyrim.
Důraz na prozkoumávání starověké historie ovšem odsunul na druhou kolej konflikt řádu Asasínů a Templářů, když hra pracovala pouze s jejich „dávnými prapředky“. Vikingská Valhalla se ovšem vrací nejenom zpátky do středověku, ale i více ke kořenům série.
 |
Když jsem před rokem spekuloval o možných historických zasazeních příštího dílu, Vikingové to už měli v podstatě jisté a rozhodně je to ze strany Ubisoftu dobrá volba. Letos dvojnásob, protože fandové série už dlouho dychtí po dílu odehrávající se v japonských dějinách, jenže letos mu toto téma zdařile vyfouklo studio Sucker Punch se skvělým Ghost of Tsushima.
Hned na úvod musím upozornit, že ačkoliv to tak na pohled nevypadá, je Valhalla v podstatě třetím dílem pomyslné série po Origins a Odyssey. Všechny tyto díly jsou propojeny jednou dějovou linkou v moderním světě, a pokud tedy nebudete znát děj předchozích dvou dílů, budete se možná v jistých částech trochu ztrácet. A teď mluvím i o DLC, jelikož právě příběh Odyssey skončil až v přídavku Fate of Atlantis. Není to vyloženě povinnost, spoustu Valhally si užijete i bez toho, ale ne úplně všechno.
Drancování v hlavní roli
Pokud jste hráli předchozí dva díly, částečně vám to pomůže se zorientovat v herním stylu. Ten je v podstatě podobný: základním motivem je prozkoumávání rozsáhlé mapy (byť ne tak rozsáhlé jako v Odyssey), kde nacházíte jak hlavní úkoly příběhové linky, tak celou řadu vedlejších misí i dalších zajímavých míst. Přesouvat se můžete po svých i na koni, ale i ve vlastní lodi s posádkou.
K Vikingům totiž úzce patří jejich lodě, které tak hrají velkou roli i v tomto dílu. Na rozdíl od předchozích dílů Odyssey, Black Flag či Rogue je však loď daleko víc dopravním prostředkem než nástrojem k boji. Využíváte ji hlavně k plundrování vesnic, které často začíná tak, že s lodí připlujete k vybrané vesnici, zatroubíte na válečný roh a společně s posádkou se po dotyku se zemí vyvalíte ven vesnici vydrancovat.
Přepadávat vesnice a vykrádat schované truhly je ve vašem zájmu nejenom kvůli pomyslným herním bodíkům za kompletování bodů zájmu na mapě, ale také proto, abyste mohli vylepšovat vaši vesnici. Ano, asi nejzásadnější novinkou ve Valhalle je správa vikingské vesnice, kterou za ukořistěné suroviny dále vylepšujete. Postavte kovářovi pořádnou kovárnu, koním stáje a přístav pro lodě a hned se vám odemknou další mise, možnosti obchodu, vylepšení a spousta dalšího.
Vedle toho můžete vesnici vylepšovat i po estetické stránce: změnit podobu starodávného stromu v srdci osady, stavět sochy severským bohům a další. Chajdu můžete postavit i tatérovi, který pomůže s hrůzostrašností vašeho hrdiny (či hrdinky), sídlo má i rybář, obchodník, lovec i bratrstvo Asasínů.
Správně jste zbystřili. Jelikož jsme se posunuli o pěkných pár stovek let od starověkých dílů, figurují zde Asasíni opět v daleko „modernější“ podobě, než jen jako stínové bratrstvo rebelů v předchozích dílech. Jistě, hlavní roli mají stále Vikingové a jejich poslání podmanit si středověkou Anglii (a podíváte se i na další místa), ale dějová linka řádů Asasínů je tentokrát pro skalní příznivce daleko více přirozená. Nebudu prozrazovat víc, je to jedna z hlavních motivací pro posouvání se příběhem.
Jde to i potichu
Váš hlavní hrdina Eivor, ať už si vyberete muže či ženu (jméno je genderově neutrální), sice není žádný profesionální tichý zabiják, jako byl třeba Altair, ovšem pokud tak chcete hrát, příležitostí máte spoustu. Hra vás samozřejmě tak trochu směruje: někdy je očividné, že máte vesnici vydrancovat za zvuku válečného rohu a se sekerami v rukou, jindy je zase na místě spíše s kapucí na hlavě tiše likvidovat stráže pevnosti pomocí skryté čepele jednoho po druhém.
Už teď víme, co bude dálStejně jako předchozí díly série se i Assassin’s Creed Valhalla dočká po vydání spousty následné péče. Počítá se s dvěma příběhovými přídavky (Irsko a Francie), výukovým režimem i spoustou obsahu zdarma (více zde). |
Herní styl boje je víceméně ten samý, jaký fungoval už v předchozích dílech, zejména v Odyssey. Máte možnost střílet z luku i bojovat nablízko, přičemž vedle lehkých či těžkých zásahů si můžete v obou typech boje vybírat také ze čtveřice vámi zvolených schopností. Ty zahrnují rychlou smršť šípů, hození sekery či tvrdý zásah ze skoku a spoustu dalších.
V boji vám může pomoci vaše družina (byť se nepřátelé stále poněkud okatě zaměřují především na vás), ale také váš havran Sýnin, byť lépe funguje jako průzkumník stejně jako orli v předchozích dílech. To je mimochodem další společný prvek, který se fanoušci Origins a Odyssey nebudou mít problém znovu naučit používat. Na rozdíl od označování poloh nepřátel pomocí ptačího společníka se tentokrát vyplatí používat váš „šestý smysl“, který je odhaluje přeci jen trochu snadněji.
Vedle schopností („abilities“) vás hra poměrně hojně odměňuje také dovednostními body („skills“), kterými po menších krůčcích vylepšujete sílu hrdiny. Ať už je to třeba pár bodíku navíc do boje na blízko, poškození z kritického zásahu nebo do maximálního zdraví, jeden bod vás vždy posune o trochu dál. Dovednostní strom je opravdu hodně rozsáhlý, až jsem se v něm často ztrácel a zkrátka volil to, co mi přišlo jako první pod ruku a korespondovalo s mým stylem hraní.
Od síly Eivora se pak odvíjí to, kam na mapě se můžete odvážit vydat. Technicky jde o systém levelů a zón odstupňovaných podle vašeho levelu, jak to známe z mnoha MMORPG, jen tomu zkrátka Ubisoft dal trochu odlišný kabátek. Vedle toho si můžete také samozřejmě zvolit i stupeň obtížnosti, a to dokonce v několika kategoriích (boj, průzkum a plížení).
Váš hrdina či hrdinka samozřejmě stejně jako ve všech předchozích hrách snadno zdolá snad jakoukoliv překážku, lézt budete nejenom po kostelech, věžích a hradech, ale také skalách či vysokých stromech. Dokonce se vrátilo i pronásledování poletujícího kusu papíru z Black Flag, které platí za pořádnou parkourovou výzvu.
Next-gen? Podle toho, na čem hrajete
V prvních dojmech z léta, kdy mne Ubisoft pustil na pár hodin přes stream do jednoho z úseků hry (více zde), jsem měl pocit, že grafika je sice hezká, ale ne vyloženě „next-gen“ dechberoucí. Za tím si v podstatě stále stojím, ovšem musím uznat, že mi tentokrát hned několikrát při různých pohledech na panoramata herní mapy spadla čelist. Ubisoft krajinky zkrátka umí.
Celkově stylizace podzimní Anglii neskutečně sluší, místy máte pocit, jako byste se vrátili do krajiny velice podobné té z Witchera 3. K tomu si přičtěte ruiny a pozůstatky římské říše, středověké pevnosti s křesťanskými kostely a samozřejmě i spoustu cest, řek a potoků lemovaných alejemi stromů. Opravdu se na to hezky dívá a hra mnohdy opravdu svádí k využití fotografického režimu. Také jsem neodolal, zde je pár důkazů:
Vzhledem k tomu, že Valhalla vychází zrovna v hraničním období s příchodem next-gen konzolí, je v trochu zvláštní situaci. Na jednu stranu ji musí spustit i staré konzole, ale na druhou už spousta fanoušků chce vidět na maximum vyšponované možnosti novinek. No a nad to jsou tu PC hráči, kteří jsou taktéž v období velkých hardwarových změn.
Z celkem pochopitelných důvodů jsem neměl možnost vyzkoušet Valhallu na next-gen konzolích, takže jsem hru testoval na PC. A zde je celkem znát, že pokud nemáte hardware starý maximálně rok nebo dva, pak už s maximem detailů a vysokým rozlišením nemusíte příliš počítat. Na mojí poněkud „budget“ sestavě s loňským procesorem (Ryzen 5 3600) a tři roky starou grafickou kartou (RX 580) bylo znát, že jsou vysoké detaily velké sousto. Až na střední detaily s pomocí nejaktuálnějších ovladačů jsem dosáhl stabilních 60 snímků za sekundu.
Hra vypadá i při tomto nastavení krásně, obzvlášť když ji spárujete s HDR kompatibilním monitorem či televizí, ovšem i tak jsem opravdu zvědavý, jaký to bude skok při maximálních detailech a 4K rozlišení. Uvidíme, snad vám ještě v brzké době přinesu dojmy z nějakého „next-gen“ hardwaru.
Chybka sem, nedodělek tam
Valhalla každopádně má celkem daleko od perfektní hry. Už od samých začátků hraní jsem konstantně narážel na různé drobnosti, které mi dovedly tak trochu pokazit atmosféru. Narážel jsem na soustavně nevyváženou hlasitost postav při konverzacích, kdy zpravidla druhá postava mluvila až podivně tiše, nekonzistentní animace, které vůbec neodpovídají dané situaci (postavička nadšeně mává rukama a přitom s vámi vede úplně monotónní dialog), zaseknuté postavy, které mi bránily vstupu do budovy nebo občasný grafický glitch paprsků světla.
Nic z toho není věc, která by nějak zásadně rozbíjela hru, ale spíš něco, kdy jsem si řekl, že tady ještě mohl Ubisoft chvíli strávit čas laděním. Obecně mám tak trochu pocit, že by si hra zasloužila ještě jednu rychlou „korekturu“ před vydáním, která třeba dost možná přijde v podobě nějakého brzkého patche.
Ubisoft do hry celkem tradičně zakomponoval mikrotransakce, které jsou povětšinou kosmetického rázů, ovšem najdou se i takové, které vám za reálné peníze přidají suroviny, či zkrátka jinak „zrychlí“ hru. Nikdo vás samozřejmě nenutí si je kupovat a vlastně mi tak nějak nedochází pointa toho, proč si tím kazit nastavené tempo hry, ale obchod se každopádně dá celkem zdařile ignorovat.
No a nakonec nesmím zapomenout ani na rozhodnutí Ubisoftu oficiálně vynechat české titulky. Dokud se nenajde nějaký šikovný modder, který veškeré herní texty nepřeloží a nějak nepropašuje do hry, musíme se spokojit jen s angličtinou či jinými světovými jazyky. Mně osobně to vůbec nevadí, ale chápu, že pro jiné české hráče to může být faktor, který rozhodne o koupi hry.
Ubisoft nešlápl vedle
Ačkoliv hře mám co vytknout, vesměs mě hodně baví ji nejenom hrát, ale i se kochat hraním prostředím a nasávat vikingskou atmosféru. Postava hlavního hrdiny za mě více sluší mužské variantě, i když to je opět na každém z nás a Eivor je poměrně sympaticky napsaná postava. Baví mě se starat o vesnici, prozkoumávat mapu, drancovat vesnice i řešit vedlejší mise, které často slouží jako odlehčení atmosféry a párkrát se tak u hry i zasmějete.
Valhalla opět v hojné míře pracuje i nadpřirozenými prvky, i když šikovně nastavenými tak, že jde o halucinace, sny, představy a podobně. Ačkoliv si série Assassin’s Creed celkem dlouho zakládala na lehce alternativním podání světových dějin, v posledních dílech jsme si museli zvyknout i na nadpřirozené prvky a už mě to vlastně ani moc nevyvádí z míry.
Nejnovější díl série Assassin’s Creed tak v podstatě splnil „sázku na jistotu“, kdy Ubisoft vzal velice zajímavé téma, položil jej na základy již připravené z minulých her a přidal pár novinek, které ovšem výrazně nemění celý pocit ze hry oproti těm předchozím. Je to stejně jako minulé díly hodně dlouhá hra, ve které strávíte desítky hodin a stále bude co dělat. Směle tedy můžete využít času, který jste dostali odsunem Cyberpunku 2077 a na měsíc jít s vaší partou Vikingů drancovat Anglii.
