Na volbách záleží. Recenze Assassin’s Creed Odyssey ze starověkého Řecka

Antické Řecko vás v letošním dílu série pohltí stejně jako loňský Egypt. Hlavní roli ovšem tentokrát hrají vaše rozhodnutí a volby. Assassin´s Creed Odyssey je zároveň obrovská hra, v níž můžete strávit desítky hodin a nenudit se.

Na loňský díl Assassin’s Creed vzpomínám v dobrém především díky dvěma věcem: tou první byl nádherný, rozlehlý a neskutečně propracovaný Egypt, který byla radost objevovat. Tou druhou byl hlavní hrdina Bayek, starší a moudřejší protagonista, než na jaké jsme z této série zvyklí. Letošní Assassin’s Creed Odyssey je hra na první (i druhý) pohled snad až příliš podobná. Antické Řecko je zde vystavěné se stejnou rozmáchlostí i důrazem na detail, díky kterým je radost objevovat každičké zákoutí, od životů a práce obyčejných lidí na venkově i ve městech po nejslavnější monumenty a stavby dané éry.

Assassin´s Creed Odyssey

Assassin´s Creed Odyssey

Hlavní hrdina bohužel tentokrát tak zajímavý není: v mnoha ohledech je to krok zpátky a opakování relativně nerozvážného mladíka (mladice, pokud se rozhodnete hrát za jeho sestru) s talentem pro průšvihy, jaké jsme zažili v nespočtu předchozích AC her. 

Nápadnou podobnost s loňskou hrou a průměrnost protagonisty naštěstí rychle přebije skutečný ústřední hybatel příběhu a celkového zážitku: totiž vy, hráč samotný, a vaše vlastní rozhodnutí, jakým směrem se má příběh ubírat a kým se má hlavní hrdina/ka stát. Můžete se postavit na jednu stranu války nebo těžit z utrpení obou stran stejnou mírou, můžete se pokusit o rodinné štěstí nebo spálit všechny mosty, můžete se stát legendárním hrdinou nebo obávaným přízrakem. Můžete opravdu napsat svou vlastní, epickou a krvavou, odyseu.

Báje a pověsti

Velkolepost antického Řecka většinu z nás okouzlila v dětství a snadno nám učaruje i dnes: od pestrého panteonu fascinujících bohů, disponujících podobnými slabostmi jako lidé, se kterými se snad až příliš často zaplétají... až po nadlidsky hrdinské skutky nejvýraznějších vojevůdců nebo ohromující díla nadčasových umělců. Řecká historie, umění, filozofie i náboženství ve hře ožívají s mimořádnou výpravou a sílou, díky kterým vám bude adrenalin tepat v uších během bitvy u Thermopyl a dostanete husí kůži při prvním setkání s mýtickými bytostmi v hlubokých lesích či temných jeskyních.

Assassin´s Creed Odyssey

Uprostřed toho všeho se nachází zavržené dítě ze Sparty, které vyrůstalo na venkově, stranou od velkých válek a událostí. V mém případě to byl chlapec jménem Alexios, v tom vašem to může být jeho sestra, Kassandra. Ať už se rozhodnete být kterýmkoliv z dvojčat, velmi pravděpodobně se stanete jiným člověkem, než ten můj Alexios. Jedinou garantovanou společnou věcí bude, že se vydáte ze závětří útulného exilu na cestu do středu válečného konfliktu mezi Spartou a Aténami. Zbytek už je na vás. 

Můžete se rozhodnout, čí hodnoty jsou vám bližší a za toho bojovat. Nebo se můžete stát žoldákem, bojujícím pro kohokoliv, kdo zrovna zaplatí víc. Můžete se pokusit najít cestu zpátky ke své rodině – ať už s cílem se usmířit… nebo se pomstít. Hra vás bude neustále zaplavovat tolika zdánlivě drobnými možnostmi a volbami, že vás občas až překvapí, jak zásadní následky mohou některé z nich a celá ta pavučina jako celek mít.

Assassin´s Creed Odyssey

Assassin´s Creed Odyssey

Čas od času se samozřejmě dostanete do situace, kdy vaše možnosti jsou vyloženě extrémní. V takových chvílích jsem si vzpomněl na původní trilogii Mass Effect a linie paragona/renegáta. I zde můžete poměrně hodně zatlačit na pilu a řešit malé i velké situace či konflikty jako vzorový mírotvůrce nebo naopak absolutní zlosyn. Hra si nebere servítky a jak dokáže vzletně servírovat okřídlenost ideálů, tak dokáže naplno roztočit i brutální krvavou lázeň. 

To hlavní je, že v příběhu je dostatek nápaditých okamžiků, ve kterých dostanete příležitost být kýmkoliv chcete být, a přestože příběh jako celek se zpočátku nezdá být ničím úžasným, postupně vás pohltí díky využívání vašich vlastních voleb a přání. A když pak přijdou velké zvraty, máte také volnou ruku na ně zásadním způsobem reagovat.

Obrovské a poctivé RPG

Loňský díl série naplno předvedl, jaké prostředky má Ubisoft k dispozici a co dokáže několik velkých studií, když se spojí pro práci na jediné, obrovské hře. Osobně znám hned několik hráčů, pro které byla hra dokonce „až příliš velká“. Po odehrání prvního regionu herní mapy a pohledu na zbytek si prostě řekli, že to v životě nedokážou dokončit a vyloženě jim to vzalo chuť se snažit. 

Assassin´s Creed Odyssey

O to obdivuhodnější je, že každý kousek herního světa je propracovaný do nejmenšího detailu a prakticky každý postranní příběh nebo „miniquest“ podporuje plno skvěle napsaných dialogů a filmových sekvencí, sloužící často nápaditým a unikátním zápletkám/úkolům. Ještě více než loni jsem měl při hraní pocit, že hraji Zaklínače 4, spíš než Assassin´s Creed. Je zároveň legrační i smutné pozorovat pomyslné přebírání žezla z rukou Bioware.

Vedle svobody ve směrování příběhu i výběru konkrétních herních aktivit (a způsobu jejich řešení) se samozřejmě budete muset rozhodovat, jak nakládat se svými zdroji a schopnostmi. Budete utrácet peníze a neustále u kovářů vylepšovat svou nejoblíbenější zbraň a zbroj? Nebo vezmete do ruky cokoliv, co zrovna najdete s nejvyšším „levelem“, ať už to bude meč nebo kladivo, plášť s bonusy pro nenápadnost, nebo plátová zbroj s bonusy pro přímý boj? Budete investovat své zkušenosti naplno do jednoho stromu schopností: devastující lukostřelby (strom „Hunter“), zničujícího boje na blízko (strom „Warrior“) či plíživé „assassínské“ zákeřnosti (strom „Assassin“)? Nebo si z každého stromu vybere specifickou kombinaci nejlepších perků, například tišší pohyb, ostřejší zbraně a zápalný šíp?

Assassin´s Creed Odyssey

Assassin´s Creed Odyssey

Ani tady vaše volby a RPG pavučina nekončí. Ve hře je totiž znovu i vaše válečná loď, kterou musíte postupně obsadit vhodnou posádkou a vylepšit její rychlost, odolnost i palebnou sílu, plus samozřejmě ji náležitě ozdobit podle svého vkusu. Aby toho nebylo málo, skoro každý nepřítel, na kterého ve hře narazíte, může být místo zabití jen omráčen a následně odtažen do vašich služeb na palubě, kde vám přidá různé bonusy do vlastností vaší posádky či lodi. 

Ačkoliv jsme hlouběji v historii než kdy předtím, nová loď působí ještě rychleji a díky brutálním taktikám jsou námořní bitvy snad ještě rychlejší a zábavnější. Se správným využitím pádel dokážete na vodě skoro „driftovat“ a vaši lukostřelci a vrhači kopí dokážou nepřátelská plavidla náležitě zdevastovat. Samozřejmě tu jsou i legendární nepřátelské lodě, představující unikátní výzvy a nezapomenutelné námořní bitvy.

Systém „Nemesis“

Dalším výrazným obohacujícím prvkem hry je vylepšený systém „legendárních“ nepřátel. Jak už jsem zmínil, potkáte je i v podobě unikátních lodí na moři. Tím hlavním prvkem je strom „mercenaries“, žoldáků, kteří se ve hře nachází, poskládání do jasného žebříčku, po kterém postupně šplháte, jak se s nimi utkáte. Můžete je potkat při svých toulkách světem, většinou budou postávat u stejných tabulí s miniquesty, kam si pro úkoly chodíte i vy. 

Assassin´s Creed Odyssey

Jakmile spácháte nějaký zločin, třeba někoho zabijete přede svědky nebo něco ukradnete za denního světla a někdo vás vidí, v té chvíli se v herním světě objeví postava, která nabídne peněžitou odměnu za vaši hlavu. A podle rozsahu prohřešku se po vašich stopách agresivně vydá jeden až pět žoldáků z onoho žebříčku. Vy pak máte možnost utíkat, utkat se s žoldákem (patří k nejzajímavějším bossům ve hře s nejlepším „lootem“) nebo najít zadavatele odměny (!) a sprovodit ho ze světa.

Nicméně pokud máte tendenci si pečlivě odškrtávat položky ze seznamu jako já, zapomeňte na to v případě žoldáků. Nejde o statický žebříček, který jednou vyčistíte a máte pokoj. Noví žoldáci neustále přicházejí a míchají pořadím žebříčku, takže je to nekonečný boj, ve kterém můžete jen doufat, že se jednoho dne dostanete na špici a všichni ostatní se vás budou bát. 

Assassin´s Creed Odyssey

Assassin´s Creed Odyssey

S tím souvisí průběžné ladění obtížnosti hry. Zatímco v Origins šlo o volitelnou položku v herním menu, zde jde o povinnou součást hry: jak se zvedá vaše úroveň, zvedá se i úroveň herního světa a nepřátel v něm. Starší regiony se sice zvedají pomaleji, ale i tak se už neděje, že byste mohli nějakou část hry vyloženě „přesílit“ a „přelevelovat“. 

Ještě k těm žoldákům. I zde jsem si všiml obrovského důrazu na pestrost a detail. Například mě dlouho stopovala lovkyně se psem (psi jsou obecně problém, pokud hlídají nepřátelské stanoviště, plíží se kolem nich mnohem hůře než kolem lidí), tak jsem se jí jednu noc vplížil do tábora a psa zabil. O něco později mě dohnala znovu, psa měla nového, ale náležitě okomentovala, co jsem jí minule provedl.

Svoje vlastní liga

S ohledem na rozsah a výpravu hry, od propracovaných fresek na zdech, přes fascinující efekty vody a počasí až po miliony unikátních animací nebo epickou hudbu, Assassin´s Creed odrostl konkurenci ostatních akčních adventur a hrdě se postavil vedle zásadních titulů kalibru Zaklínač nebo GTA. 

Assassin´s Creed Odyssey

Bude obzvláště zajímavé ho porovnat příští měsíc s Red Dead Redemption 2, což bude dost možná lepší a originálnější hra(telnost), nicméně budu upřímně překvapený, pokud bude rozsáhlejší než AC Odyssey (která je minimálně o 60 % větší než AC Origins a Ubisoft slibuje mnohem výraznější podporu v podobě přídavků). 

Assassin´s Creed Odyssey

Assassin´s Creed Odyssey

Odyssey je kolos, jehož hlavní příběh sice můžete dohrát za padesát hodin, ale pak si jej můžete dát znovu, dělat úplně jiná rozhodnutí a dojít k úplně jinému závěru. A to nemluvím o stovkách hodin často stejně kvalitních vedlejších aktivit. Tato recenze by snadno mohla být desetkrát delší a stejně bych nepostihl všechno.

Nemohu se však ubránit dojmu, že hra je technicky v mírně horším stavu než loňská Origins. Není to sice nic zásadního, nezažil jsem žádný crash ani „gamebreaking“ neřešitelný zásek. Nicméně v některých extrémních situacích (davová scéna ve filmečku nebo nechtěná aktivace velkého množství nepřátel zároveň) se mi hra na PS4 Pro začala nemile škubat. A sem tam je možné si všimnou rozbité fyziky oblečení nebo nepřirozené kombinace animací obličeje. Mimika je obecně oříšek, protože čas od času působí přehnaně teatrálně, ale z toho se místy povede výraz natolik lidský, že vám až zatrne, jak realisticky vypadá (ne náhodou jsem si v takových momentech vzpomněl na letošní God of War).

Assassin´s Creed Odyssey

Prvních deset hodin hry mi navíc připadalo poněkud pomalých a generických, hlavní hrdina mě s tím svým vtipkováním a siláckými řečmi příliš nezaujal a příběh se zdál předvídatelný. To se však rychle změní, jakmile se zapojíte do válečného dění, a díky extrémním možnostem a volbám se naplno projeví, respektive probudí, i osobnost vašeho protagonisty, takže jste prudce vtaženi do děje. 

A pak už to jede: záhada okolo unikátního „božského“ artefaktu a tajemného kultu s ním spojeného je skvěle vystavěná a bude vás bavit dávat jednotlivé kousky skládačky dohromady. Něco do sebe mají i masivní bitvy stovky vojáků na jednom poli, mezi kterými se proplétáte a vyhledáváte klíčové duely jako v „For Honor“. 

Osobně jsem si nejvíce užil poetické cesty na koni divokou a krásnou přírodou během putování do nových oblastí Řecka, abych tam poznal nové známé a odhalil další kousek ústřední zápletky. Odyssey je nádherná, obrovská, hluboká a kvalitní hra. Sice jí chybí originalita a ledaskomu může až příliš připomínat loňský díl, nicméně pořád jde o poměrně bezkonkurenční zážitek, kterému byste měli dát šanci.