Budete vraždit jako Rozparovač. Assassin’s Creed: Syndicate to však nezachrání

Assassin’s Creed: Syndicate i přes zajímavé zasazení do viktoriánského Londýna nebyl bůhvíjak kvalitním přírůstkem do letité série. A přestože si autoři dali dost práce s dodatečným obsahem, výsledek shazují tristní technické chyby a především nedostatky obsažené už v základní hře. Recenzujeme všechny placené přídavky.

Dodatečný obsah patří k sérii Assassin’s Creed již od jejího druhého dílu, byť ambicióznějším se stal až s fiktivní trilogií věnované despotickému Georgi Washingtonovi. K letošnímu balíčku jsem přistupoval s nemalým despektem. Dead Kings pro loňskou Unity mi připadal poměrně nezáživný a Assassin’s Creed: Syndicate je pro mě nejslabší hrou z celé série.

Výsledek? Není to tak zlé. Častokrát jsem se bavil dokonce víc než u základní hry. To však neberte jako příliš velkou pochvalu. Technické nedostatky a bugy představují totiž bohužel vrchol toho, co si série dosud dovolila, alespoň tedy v testované verzi pro Playstation 4. Navíc je to stále Assassin’s Creed: Syndicate.

Assassin’s Creed: Syndicate

V kůži Jacka Rozparovače

Hlavním tahákem je nová příběhová kampaň pojmenovaná Jack the Ripper. Odehrává se dvacet let po událostech Syndicate a po většinu času v ní ovládáte asasínku Evie z původní hry. Úkol je samozřejmě jasný. Vypátrat a zastavit běsnícího masového vraha terorizujícího londýnské prostitutky. Jakkoliv zní příběh banálně, je na míle zajímavější než tuctové osvobozování města z původní hry.

Zastavení Jacka je nejen v zájmu londýnské společnosti a policie. Případ je mimořádně choulostivý pro asasínské bratrstvo, a především pro Evie. Děj přitom opět zpochybňuje černobílé dělení herního universa na zlé templáře a hodné asasíny, což zápletce rozhodně prospívá. Autoři si také evidentně uvědomili podivnou morálku charakteristickou pro Syndicate, a Evie tak už není chodící mašina na zabíjení nic netušících policistů.

Názor: Unity, nebo Syndicate?

O menších prodejních číslech Syndicate se většinou mluví v souvislosti s tím, že se zákazníci poučili zpackaným Unity. To si vůbec nemyslím. Spílání a vyhrožování na internetu prodejnost her absolutně neodráží a Ubisoft to ví moc dobře. Stačí se podívat na prodejní čísla downgradovaných Watch Dogs a The Division. Navíc ačkoliv se Unity stále dokolečka dává za příklad rozbité hry, nikdy to nebylo tak horké. Při hraní Syndicate jsem narazil na mnohem víc bugů, grafických glitchů a chyb než v Unity.

Jako problém vidím spíš to, že od samého ohlášení se jevila Syndicate vyloženě ohraně, nezajímavě a jakoby bez duše. Osvobozování jednotlivých distriktů průmyslového Londýna a války gangů měly nahradit Velkou francouzskou revoluci a příběh dvou zamilovaných lidí bojujících za odlišné tábory. Unity bylo pro sérii na první pohled posunem, a ačkoliv především v době vydání hra pochroumaná byla (a do jisté míry stále je), představovala zároveň viditelný pokus o evoluci série. Syndicate nahradila bouřící Paříž poklidnějším Londýnem, a ačkoliv se soustředila na optimalizaci a nesporné vylepšení některých méně viditelných prvků, působila jako hra ze sériové výroby. Unity tak pro mě navzdory všem svým nedotaženostem zůstává ve výsledku lepší hrou.

O to více přitlačili na pilu v případě Jacka Rozparovače, za kterého si ve hře několikrát zahrajete. Během hraní za toto zvrácené monstrum vám na obrazovce vyskakují texty, heslovitě ilustrující vrahovu chorou mysl. Nezbývá, než si postesknout nad závěrem, který bohužel nepřinese žádné překvapení. Měl být výrazně temnější a odvážnější.

Assassin’s Creed: Syndicate

Hratelnost zůstává stejná jako v případě Syndicate. Novinkou je pouze faktor strachu, který využívají Evie i Jack prakticky stejně. Strach a následnou paniku vyvoláte buď speciální vidlicí v boji na blízko, nebo výbušninami, kterými lze nepřátele z dálky překvapit. Evie nepřátele vidlicí přišpendlí k zemi, Jack je ošklivě vykuchá. Jeho další útoky vypadají mimochodem obzvlášť brutálně a tuhne v nich krev žilách.

Ačkoliv je děj hry zasazen do Londýna, hra využívá oproti Syndicate pouze výřez mapy. Tím je distrikt Whitechapel, který je zahalen do mlhy a působí o poznání temnějším, takřka hororovým dojmem. Kromě příběhu zabírajícího asi tři až čtyři hodiny pro vás autoři připravili i řadu dalších, avšak veskrze nudných vedlejších misí.

Vrací se eliminace i únos konkrétního cíle. Novinkou jsou mise, v nichž je vašim úkolem cíl nejprve sledovat, a poté vystrašit. Jinak jde o variace známých aktivit: místo dětí v továrnách osvobozujete ohrožované prostitutky v nevěstincích, v jiných misích musíte zase hříšníka zajmout a provést jej ve stylu uličky hanby skrze skupinky pohoršených lidí.

Assassin’s Creed: Syndicate

Pak tu jsou vedlejší mise zaměřené na řízení kočáru, a zde nastává průšvih a opravdový horror. Při hraní na Playstation 4 mi totiž hra během jízdy kočárem naprosto neúnosně zamrzala. Dělo se to přitom prakticky neustále a zamrznutí trvalo klidně tři až čtyři sekundy. Tohle už není problém se sníženým snímkováním, plynulostí hry nebo občasným zaseknutím. Jezdit kočárem na mapě totiž takřka nelze.

Je mi naprostou záhadou, že se tenhle průšvih jako hrom náležitě nepropírá, vzpomenu-li si na vyloženě hysterické reakce ohledně sem tam horšího snímkování v Unity. Jack Rozparovač vyšel už v prosinci a Ubisoft od té doby plynulost jízdy nedokázal opravit. Ještěže je mise s kočárem v příběhové kampani snad jen jedna. Vy si tak stále můžete příběh Evie a Jacka užít, jak jen vám to ostatní herní mechanismy převzaté ze Syndicate dovolí.

Assassin’s Creed: Syndicate

Na pomoc poslednímu mahárádžovi

Druhou velkou část stahovatelného obsahu tvoří balíček deseti misí s názvem The Last Maharaja. Ta se odehrává v rámci klasické mapy k Syndicate a příjemně překvapí. Dvojčata Fryovi a jejich partner Henry Green se snaží ochránit indického mahárádžu Duleepa Singha, kterému jde po krku Britská Východoindická společnost ovládaná kým jiným než templáři.

Děj doprovází několik filmečků a na jednotlivých misích je znát, že si s nimi tvůrci dali nemalou práci. Snažíte se tak ukrást šperk Kooh-i-Noor od samotné královny Viktorie, městem naháníte ujíždějící vlak, nastražujete léčky v ulicích, ochraňujete loď vezoucí cenný náklad nebo třeba vyšetřujete pokus o vraždu. Obzvlášť zábavná je Jacobova opilecká mise, při níž jsem téměř zapomněl, jak moc hlavního hrdinu hry nenávidím.

Assassin’s Creed: Syndicate

Podobně jako v případě Jacka Rozparovače, i v tomto balíčku se autoři vracejí k detektivnímu stylu hraní, kdy prošetřujete místo činu, vyslýcháte svědky a hledáte stopy. Děje se tak ve stylu speciálních misí balíčku Dreadful Crimes, který stále zůstává časovou exkluzivitou pro Playstation 4, ačkoliv se podle mého jedná o vůbec nejzábavnější část původní Syndicate (více o něm v recenzi zde).

Kromě stále se měnícího tempa a úkolů mě po dobu hraní balíčku držel i příběh. Přece jen ve hrách nepomáháme často indickým mahárádžům. Bohužel, pokud se mi konec Jacka Rozparovače příliš nelíbil, závěr mahárádži je přímo otřesný, neboť prakticky žádné uspokojení nebo zadostiučinění na konci nepřinese. Závěr je navíc z hlediska hratelnosti neskutečně frustrující a při snad desátém opakování jsem proklínal neúnosně dlouhé nahrávací časy, kterými hra trpí od svého vydání. Navzdory posledním minutám se ostatní úrovně řadí k těm nejzábavnějším ve hře a klidně strčí do kapsy i mnohé z hlavního příběhu Syndicate.

Assassin’s Creed: Syndicate

Další mise a výbava

Do prémiového obsahu se řadí též tři bonusové mise v rámci mini-balíčku The Darwin‘s and Dicken‘s Conspiracy a dvě další pojmenované Runaway Train a A Long Night Out on the Town. Zatímco tolik proklamovaná Darwinova a Dickensova konspirace je vyloženě nudná, nezáživná záležitost plnící účel slibně znějícího, ale ve výsledku zbytečného předobjednávkového bonusu, zbylé dvě mise jsou o poznání lepší. V první naháníte a následně zastavujete vlak, v té druhé pátráte po zmizelé postavě, jíž pak máte za úkol dovést do nemocnice.

Poslední součástí souboru stahovatelného obsahu jsou pak bonusy jako speciální obleky, zbraně a kusy výbavy. Rozhodně nemám pocit, že by Syndicate potřeboval více revolverů nebo extra opasek, ale kostýmy Edwarda Kenwaye, Elise de la Serre nebo lovecký obleček ve stylu Sherlocka Holmese stojí za hřích.

Assassin’s Creed: Syndicate

Investovat do přikoupení?

Pokud vás Assassin’s Creed: Syndicate bavil a dokázali jste mu odpustit fůru nedostatků, pak letošní bonusový obsah klidně berte. Podle mého názoru překoná Jack Rozparovač i Adewaleho dobrodružství z bonusové kampaně ke čtyřce a mise v mahárádžovi se řadí k tomu nejlepšímu, co Syndicate nabízí. Ostatní by si ovšem měli koupi důkladně rozmyslet.

Předně je třeba upozornit, že bugy a technické nedostatky ve hře se neomezují jen na jízdu v kočárech z kampaně Jacka Rozparovače. Kupříkladu jen během hraní mahárádži jsem při třech misích z deseti musel hru restartovat od posledního checkpointu, neboť mě prostě odmítala pustit dál. Je také jasné, že rozšíření neřeší ty největší nedostatky základní hry, jako vskutku otřesnou umělou inteligenci nebo přílišnou jednoduchost hry. A s nástupem očekávaných letošních her cílících na nenápadný postup, se problémy Syndicate stanou ještě očividnější.